Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Jinak... Papa

thunderbird
Ještě je taky pěkný "nějak", ale to příště... pa!

hašlerka

Ahoj Hašlerko,

mám problém Sice se s přítelem vídáme, byli jsme spolu teď odpoledne, bylo to moc fajn, ale nemám z toho dobrý pocit. Víš, je takový chladný, nemyslím v intimnostech, ale tak nějak...když mi píše, tak mě neoslovuje, neříká mi tak, jako dřív, když něco řeknu, třeba trochu žárlivě, tak říká ježiš maria, už je to rady zase. Domů jezdí radši sám (není ze stejného města jako já a jezdí tam na víkendy), protože nemá špatné svědomí, že když něco kutí, tak se mi nevěnuje atd. A další věc, jeho mamka si našla přítele a ten má dceru (má dítě, přítele a neklape jim to). Samozřejmě jezdí k nim na návštěvy nebo víkendy, a...Přijde ti normální, že si volají nebo píšou? Já nevím, co si o tom mám myslet, navíc žárlím...Já nevím, prostě se mi to nějak nelíbí. Dokonce předělal a zateplil svůj pokoj doma, aby tam mohla spát s malou, až přijedou, aby jim nebyla zima. Takovou horlivost jsem u něj nezažila, co se týká zvelebování pokoje...Já nevím, je mi z toho nějak na nic. A rozum je zase fuč Cítím se podvedená...

Samozřejmě, že spolu nechodíme, ani nejsme rozejití, prostě zjišťujeme, jestli se k sobě hodíme...Ale já jsem asi moc horlivá a přenesla jsem se přes všechno lépe než on. Nejvíce mě rozčilují takové ty řeči, že rozchodem přeci život nekončí, ale ne proto, že nesouhlasím, ale proto, že on takhle nikdy nemluvil, nikdy nic takového neřekl, nešlo mu to přes pusu...Nějak nevím, co se v něm děje a měla jsi pravdu, trápím se tak jako tak. Je mi z toho všeho tak nějak zle...Něco naznačuje, že je to ok, něco že není a čert se v tom vyznej...

formica
Milá Formico, no, vím vždycky jen to, co mi řekneš, často až dodatečně. Je tedy těžké to vidět nějak objektivně. Ani nevím, zda jste si řekli něco ohledně pokračování ve vztahu. Říká-li "ježišmarjá, už je to tady zase", pak se mu tvoje aktuální reakce navazují na zkušenosti, které vedly k tomu rozkolu. Nemáte to zkrátka jednoduché ani jeden ani druhý. Možná ve svých devětadvaceti zažívá příjemnou zkušenost z jiných reakcí jiné dívky, každopádně projevuje velké ohledy vůči jejím potřebám a potřebám jejího dítěte. Ale, v intimnostech k tobě není chladný, zřejmě, kdyby s ní byl v nějaké vážnější vztahové fázi, asi by s tebou žádné intimnosti neměl. Přece jen, žena s dítětem, to by bylo velmi odpovědné a zralé rozhodnutí. No, ještě před dvěma týdny to vypadalo na úplný koncec, teď je to jinak, jen ještě není tak vřelý jako dřív. Já ti radila odklad intimity, protože kdyby se to teď zase otočilo, bylo by to pro tebe ještě těžší, ale na druhou stranu chápu, že touha je touha. Tak prostě v tuhle chvíli nevím, Máš jen dvě cesty, buď to utnout, a nebo prostě vydržet ty zkoušky, i za cenu žárlení a obav. Je na Tobě, co si vybreš.

hašlerka

No, ona není žena, je to holka mladší než já. Já vím, taky si to zazlívám, ty intimnosti, ale nejde odolat. Ale fakt je, což říká i on, že intimnosti to nespraví. Já jsem zase s rozumem v koncích nebo spíš mám pocit, že žádný nemám. Asi jsem byla zase moc naivní a věřila, že se to zlepší atd.

Ach jo, mám pocit, že jsem zase na začátku...

formica
hašlerka
Dobrý večer přeji.. Že se vám do toho vkládám..

Formico, v čem vidíš problém? Proč ty pocity, že jsi zase na začátku? to kvůli té holce nebo ještě něco? Vždyť říkáš, že Vám bylo fajn.. Nevrtáš se třeba jen v tom víc než bys měla?

Ve vztazích není nic jistého... když tedy říká, že intimnosti nic nespraví, tak se do nich nepouštějte. Vrať se k tomu, co jsem kdysi radila, odklad na ntimnosti i rozchod a vídat se po přátelsku... ale o to víc vymýšlet, co podniknout, čím se pobavit apod.

Je to možné A proto mám ten pocit, že jsem zase na začátku. Opakování je matka moudrosti, ale já mám nějak pocit, že jsem selhala. Cítím se sama, opuštěná, mám pocit, že mě nikdo nemá rád...Kvůli té holce, kvůli tomu, že nevím, jak se chovat, abych nebyla moc horlivá, ale ani moc chladná. Neulehčuje mi to. Já nevím, asi jsem se zbláznila Je mi ouvej. A přitom jsem byla celkem vyrovnaná a v pohodě, nevím, co se zvrtlo...

Předevčírem v pohodě a dnes máš pocit, že je vše špatně?

Jenže já když něco navrhnu, tak neví nebo o tom ještě nepřemýšlel. Nebo se mu nechce nebo je unavený...

formica
nepřemýšlej tak nad tím vším a nad tím jak se máš chovat, co říkat, prostě buď svá, sama sebou, na nic si nehraj. samozřejmě zkus vynechat žárlivé scény a jiné naše nedostatky, na kterých chceme pracovat
hlavu vzhůru kočko. i kdybys ho ztratila, to je život, neber to jako prohru, jako žes selhala. takové věci se bohužel stávají. musíme být silné

Přesně tak...a nevím, co se stalo. Ve mně se to tak svírá...
Možná to, že jsem to dnes zjistila s tou holkou, nevěřila jsem svým očím, ale prostě šestý smysl zase nezklamal. Vždy ho potlačuji, ale nikdy nezklame...
Proč myslí na ostatní, ale ne na mě? A je to tady...zase samé proč...

Jenže já se cítím jako v kazajce, jsem strašně nervózní, on je zcela vysmátý, má nade mnou převahu a to je ten kámen úrazu asi, bere to víc s nadhledem nebo je tam něco jiného...

a jak to zjistilas? to on ti to řekl jen tak? a neřekl to schválně? nebere ji spíš jako jen nevlastní sestru?