Rozchod před svatbou

přesně tak mi to připadá. V životě jsou situace, kdy by byl člověk raději sám a jakékoliv intervence z jeho okolí /partner, rodina/ jsou zátěž navíc, kterou momentálně není schopen zvládat. Vidím to zejména na svých kamarádech, kteří např. podnikají a studují a jejich slova jsou "až dodělám tohle, teprve potom si budu hledat partnerku, teď na to prostě nemám čas ani energii". Určitá nevýhoda je právě fakt, že nežijete spolu. To znamená, že k tomu, aby váš vztah udržoval, musí vynaložit mnohem víc energie, než se mu vrací - např. přijet za tebou, komunikovat s tebou na dálku. I když jsi mu určitě oporou, pořád to není takové, jako kdyby přišel domů a tys tam byla - dlouhodobě samozřejmě takové ohromné jistoty vztah dovedou pohřbít, ale v krizových situacích, které plynou z oblastí mimo vztah, je tvá nenáročná přítomnost jeho záchranné lano. To ale v tuhle chvíli změnit nemůžeš. Rozhodně bych ho nezatracovala a přistoupila na jeho podmínky - pokud se s tebou nerozešel, jen odložil svatbu. Nic víc stejně asi dělat nemůžeš. Jestli je to opravdu tak, že má depku ze své práce, budeš se muset přehodit na druhou kolej a trpělivě čekat. Myslím, že každá další zátěž (hádky, rýpání, domluvy) - ho katapultují směrem od tebe. No ale myslím, že takové věci u tebe nehrozí.

matadi
Úniková strategie v situaci, která mu přerostla přes hlavu. takže začíná odhazovat zátěž a přišla jsi na řadu Ty. Cizinci tady nemají na růžích ustláno, pokud nejsou nějací arabští šejkové, je to vždycky riziko jít do takového vztahu, protože je pořád ohrožen existečními starostmi, takový člověk pak začne myslet hlavně na sebe a ne na druhého. No, co radit, počkej, jak se to dovrbí, asi bych ho nechala jít, už jen kvůli tomu, že esemeskami se takové zásadní věci prostě nesdělují.
P.S. Na tu kavárnu bys stejně čekala do smrti, on úvěr nedostane a legálně na ni nevydělá...

Morrigan

souhlasím s tím, že se to sms nezděluje, zase na druhou stranu je to i pro toho odcházejícího míň bolestivé vyjádřit se zprávou než hovorem ( pokud je to pro něj jen odhození zátěže, a jemu to v dané chvíli připadá jako - mám hodně starostí, nevím, jak dál, nechci tě do nich zatahovat, sama máš složitý život a svých starostí dost . . . . )

jinak s tou kavárnou - ta by byla obou s mým přispění (legalizace, papíry, úvěry , . . . ) - pokud bych nebyla přesvědčená, že na to ten člověk nemá, nešla bych do toho - svatba i společné podnikání je docela veliký závazek a není to jen - tak to zkusíme, uvidíme, nějak bylo, nějak bude - v tomhle se asi střílet jen tak nějak nedá

Matadi, nabídni pomoc a dej mu čas na rekonvalescenci jeho nervů. Ať se uklidní. Dopřej mu čas na hledání práce.

Asi nemá cenu teď nic hrotit a rozcházet se.

Stanov si v sobě termín, do kdy mu dáš šanci si srovnat svůj život.

Osobně toto vidím jako hodně velkorysé řešení a čekala bych od partnera, že potom vyvine nějakou snahu Ti to vynahradit...sám začne být aktivní ohledně svatby nebo hledání řešení na společnou budoucnost.

Pokud by to jelo v těch kolejích jako doteď, popřemýšlela bych, zda nejsem jen výplň volného času...protože obvykle se svého partnera jako břemene při problému nezbavujeme.

Držím palce!

abych dala zprávu - včera jsme to probrali (asi tak po dvou týdnech, co to napsal) - a to hezky z očí do očí

výsledkem je, že se svatba odkládá na neurčito - a to spíš proto, že to tak chci
druhou záležitostí, kterou jsme vyřešili, je, že společné bydlení teprve tehdy, až si našetří dostatečnou sumu na otevření kavárny (viděla jsem výpis z účtu, a popravdě, protočily se mi panenky, když jsem viděla, kolik si u nás může cizinec za cca 7 měsíců otročiny ušetřit) - zatím se tu u nás můžu dívat po použitelných prostorech
a potom za třetí - uvědomil si, že není jediným, kdo by mě mohl chtít a milovat a že si svým způsobem můžu vybírat, koho chci a chodit kam chci, takže si zařídí to, aby se mi mohl patřičně věnovat - tedy ne jen práce a peníze, ale taky já

uvidíme, jinak jsem jak se říká ve střehu, takže nechávám tomu volný průběh

Matadi, fakt tě obdivuju, jsi neuvěřitelně silná a rozumná ženská. Přeju hodně štěstí

Nikdy to není příjemná věc,ale přemýšlela jsi také o tom,že se bude chtít třeba vrátit domů,nebo že to tady jenom přechodné před odchodem do jiné lépe prosperující zemí.Většina cizinců bere ČR jako tranzitní zemi.I když proč to odmítl ,ví asi jenom on.

zakyntos

a proč bych to měla řešit, beru život, tak jak je, kde je psané, že s tebou zůstane natrvalo někdo, kdo se narodil, žije tady a v dokladech má napsáno Čech?

přece nidy nikoho nemůžeš držet u sebe násilím, proti jeho vůli, kdo bude chtít odejít, odejde, kdo s tebou nebude chtít zůstat, nezůstane a nemyslím si, že v tom hraje roli národnost

matadi
Vůbec si nemyslím,že národnost je nějak důležitá,ale vyjádřila jsem pouze svůj názor.Ale náboženství již docela důležité je,protože ve světě je spousta příkladů,kdy to zrovna idealní není.Pokud to vyjde,je to fajn,pokud ne,pak je to velice nepříjemné a komplikované.A potom,myslím,že nikdo se nechce vdávat pro to,aby v e svazku zůstal rok,dva,chce to na celý život.Pokud jdeš do manželství s tím,že to možná vydrží a možná taky ne,pak nevím.

zakyntos

z tvých příspěvků mám pocit - tady i z toho vztahů se starším partnerem - že se mi snažíš nějakým způsobem namluvit, že mé rozhodnutí je špatné a že bych se měla vrátit, tam, kde jsem byla, je to logické a chápu to

i u mě byly doby, kdy jsem tu finanční a materiální stránku měla postavenou trošku jinde, než jsem přišla i na to, že je lepší žít od výplaty k výplatě a být pyšná sama na sebe, než žít tam, kde je hojnost, ale zlatá klec (mimochodem- miloval mě, chtěl mě, chtěl se mnou žít, žil se mnou, ale platila jsem za to ztrátou sama sebe, na druhou stranu musím řít, že i já ho milovala, a postupně tím ztrácela sama sebe a odejít nebylo jednoduché a i teď, řekněme po 3 letech, kdy jsem ho opustila, a řekla mu, že ho opouštím a že je konec, neustále volá - taky byl o 10 let starší)

ohledně vztahů - nemyslím si, že bych na ně měla jednoduchý pohled, osobně si myslím, že moje vztahy byly dost dobrá škola do života, abych si uvědomila, co chci a co nechci, a věř mi, že po mých zkušenostech jsem spíš realista a že vím, že i když si někoho bereš s pocitem toho, že to bude na celý života, tak to tak dopadnou nemusí, a to, že s někým žiješ a máš pocit, že to bude na celý život, tak to taky tak dopadnout nemusí

osobně je pro mě důležitější život s láskou, než život v sociální jistotě s dobrým přítelem

jistě, chci se vdávat a chci věřit, že to bude napořád, dokud nás smrt nerozdělí - ale taky píši o tom, že pokud si někoho chcí vzít, měla bych si i umět představit si s ním rozvod, rozchod, ukončení vztahu - předně předpokádám, že i z tohoto vztahu počnu a porodím, a nedokážu si představit žít s někým, s kým bych se v případě toho, že by jednoho z nás ten stav - manželství, vztahy,. . . nenaplňovaly, umořovaly, ubíjely - nedokázala domluvit na výchově dětí, úpravě vztahu s dětmi, majetkovém vypořádání, . . .

věř mi, že rozhodně nejsem mladá a naivní, abych nevěděla, o čem vztahy jsou ( vdaná jsem byla a od rozvodu - respektive odchodu manžela, bo rozvod byl až za dýl - jsem "potřebovala" skoro 15 let " samoty", než přijde ten, o kterém nebudu váhat ani minutu, že je to ten pravý pro zbytek mého života

a na konec k tvé otázce, zda nechce odejet do jiné země - ano chce, chce zkusit pracovat i v jiné zemi, než tady u nás, chce si zajistit majetek, byt, auto, chce si otevřít svojí kavárnu, restauraci a nakonec, chce, aby za ním přicestovala matka se sestrou a chce, aby i ony tady zůstaly žít

to byl taky jeden z těch mnoha důvodů, proč svatbu zrušil, bo ví, že chce odcestovat - teď do Anglie, žije tam jeho strýc a chce tam zkusit pracovat, a chce, abych po svatbě odcestovala s ním, bo, jak říká, potřebuje mít pocit mé blízkosti, chce mě mít pořád u sebe, řešit život se mnou, a ví, že kdyby odjel do Anglie sám, nevídal by mě tak často, a ví, že kdybych tam neodcestovala s ním, tak by raději zůstal tady - jinak jeho sen je Kanada

jeho pohled na svatbu je ten, že svatba a pořád spolu - dokáže pochopit to, proč se nechci zatím stěhovat, do nejistoty z místa, kde je jistota, že tu mám vazby na dceru, rodiče, sestru, kamarádky,....

pokud chceš metaforovat -

život je jak řeka, plyne si svým korytem, od pramínku k ústí moře, někde poklidně, někde nepoznáš, že teče, jinde jsou peřeje, je rychlá a prudká, naráží na břehy, u některých se zdrží, zůstává, jiným se vyhybá, někde svítí sluníčko, jinde jsou bouře

a druhý

láska je jako krásný motýl, proto, aby byl šťastný, potřebuje křídla, aby mohl létat, proto, aby byl šťastný a mohl létat, potřebuje prostor, volnost, vzduch, sluníčko, utrhneš motýlovi křídla, a umře, zavřeš motýla do sklenice a umře

jinak svatba se připravuje, otázkou zůstává jen datum

otázka náboženství je vyřešená - žila jsem dlouhou dobu v islámu ( abych byla přesná, pohybuje se v něm už od 15- ti let) takže si myslím, že vím, o čem je, vím, jaké tam mám postavení, vím, co si můžu a nemůžu dovolit a nemyslím si, že bych s tím měla nějaký zásadní problém

tak to jsi teda dobrá,já jsem se s jejich mentalitou nemohla smířit..nebo-li jsem byla pořád na druhé řadě-po matce,otci,bratrovi a práci jsem byla někde já.Ale jestli to tobě vyhovuje a vycházíš s tím ,tak ti přeji ,aby se ti splnilo vše co si přejete.

matadi

Kdyby jsi neměla dceru, tak žij, jak chceš. Jak tedy bude vychovávána ona? Taky dostane své " místo " v tom vašem soukromém světě? Poděkuje ti?

tronela

předně jsem já a moje dítě - a pak někde nějaký chlap a my

bo chlapa nahradíš jedna dvě, ale ztrátu důvěry a lásky dítěte nenahradíš

myslím si, že moje dcera nikterak nestrádá, myslím si, že je vychovávána - dle mého soudu - dobře, vzhledem k tomu, že už jí není deset, nebydlí se mnou (tedy, přes týden je na intru a domů se vrací jen na víkendy a prázdniny, nebo když je nemocná), což i v jejím věku jí nedělá problém - dojít se pomazlit, obejmout se, dát mi pusu, . . . nebo se vybrečet, postěžovat si, popovídat si, . . .

pokud narážíš na islám - nemá v něm problém, bo svým způsobem v něm vyrůstala někdy od jejích dvou let ( ne tím fundamentálním způsobem, nemodlí se, nezahaluje se, jen ctí určité hodnoty )

chystám se vdát, počnout, porodit - o čemž je dcera informována a v zásadě proti tomu nic nenamítá - a chystám se tak učinit tady v ČR a ráda bych tu zůstala minimálně tak dlouho, jak dlouho budu brát mateřskou - tak to zatím neřeším - a vzhledem k tomu, že než se tak stane bude dcera s největší pravděpodobností dospělá a plnoletá a bude mít svůj vlastní život, tak si myslím, že jí to omezí minimálně

jinak dcera chce studovat, a pokud možno chce studovat, nebo posléze pracovat i v zahraničí - její sen je Švýcarsko (předně proto, že jsme tam několik let pobývaly) a pak Anglie, Německo, Belgie - takže s případným vystěhování se nemá problém

no,a co se týká obavy být někde až za někým - popravdě, to strašidlo tam je - nicméně si říkám, pokud by se jednalo o mou matku a mou sestru - zachovala bych se asi stejně (matka je vdova a sestra je rozvedená a její manžel jí sebral děti - což jí trápí, ale bohužel dle jejich tamních zákonů je jejich šance na nějaký "plnohodnotnější život" celkem mizivá)

vztahy jsou vždy o tom, jaké si je uděláš a jak moc jsi ochotná cosi tolerovat - tedy, kam si chceš lidi kolem sebe pustit

pokračuji, i když o trochu jiném - tuhle jsem to načapala, jak mi šmejdí v kabelce, když jsem přišla, tak dělal jakože nic, a když jsem se ho zeptala, co tam hledal, že prý něco, ale to stejně nenašel

první co je, vleze mi do telefonu - to tedy horko těžko rozdýchávám, ale budiž - nejsem hloupá, telefony mám dva, před ním jen ten jeden

ale ta kabelka, ta mě dostala

Toto přece dospělý chlap na úrovni nedělá....snad jen ze zoufalství, ale i tak pro mě neomluvitelné- to samé telefon.