Rozchod kvůli rodině partnera

Moji rodiče jsou bohužel taky rýpalové, v minulosti byly dost velké neshody, pokud se jim ségřin nebo můj přítel nelíbil, na jejich obhajobu musím říct, že vždycky se nakonec ukázalo, že ten dotyčný férovej člověk nebyl. Nyní je to v pohodě, mají mého přítele celkem rádi, i když kdovíjak unešeni z něho nejsou a přitom je to fajn človíček, naštěstí žádná slova proti němu zatím nemají a doufám, že ani mít nebudou, protože do tohodle si fakt nenechám mluvit, já s ním jsem, růžový brýle nemám a vím, jak ten vztah - dobře - funguje. Ale mám kamaráda, který se rozhádal s otcem a nemluví s ním jen proto, že si vzal holku, která je víc při těle a ten otec si pro něj přál nějakou štíhlou,asi reprezentativní holku, či co, tohle se mi zdá dost povrchní, kor když to tomu kámošovi klape.

Není nad dobré vztahy, zvlášť v rodině.. ale bohužel občas narazíme na někoho, kdo o to asi ani nestojí..

Sierral
Tak tohle jsem si také prožila. Jen s rozdílem, že proti mě vytáhla do boje přítelova sestra. Měla dost zvláštní povahu. Naprostá perfekcionalistka a pedant. Účastnila se soutěží miss, různých natáčení a musim říct, že opravdu je vzor pro dokonalou přirozenou krásu. Jenže za tim všim to byla dost nešťastná holka co neměla kamarády. Nutila celou rodinu chodit denně na nákupy, protože jinou zábavu neměla. Nebyla si sama schopná dojít ani koupit jídlo do mekáče a volala bráchovi když byl se mnou ať přijede a jdou se najíst. Doma nehnula prstem, aby si nezničila ruce. Když jsem se snažila s ní spřátelit a vyjít si někam společně řekla, že má přátele jen v obleku a to mluvilo za vše. Nakonec tak krásná a chytrá holka zkončila na seznamce. Pokaždé ale kluk ustál jen jedno rande a utekl. Prostě taková ledová královna.
Na mě promluvila jednou za měsíc a nebylo to nic hezkého a mnohdy ani slušného. Pro jejího o dva roky mladšího bráchu jsem byla prostě nedokonalá. Nakonec otrávila celou rodinu (když jsem jela s přítelem na víkend na hory nepromluvila s rodinou snad měsíc).
Přítel se se mnou po dvou a půl letech teroru rozešel, že si našel jinou. Byla blondýnka a asi dokonalá. Rodina jim fandila, protože chtěla klid. Najednou nevadilo, že se odstěhoval a nemá na ně čas - což mu se mnou denně vyčítali. Kvůli klidu se mi už nikdy neozval, protože by ho za to snad uštěkaly. Jen mě mrzí, že se nedozvim, jak mu to po čase bude fungovat v novém vztahu a ještě s dítětem.
Bohužel i po 3 letech sem si čím dál víc jistá, že to byla ta největší láska a pan " Božský ". I když mám spokojený vztah.

barbusatko

To je smutný.. je hrozný, jak se někteří lidi pletou do věcí, do kterých jim vůbec nic není..

Ano, stalo se mi to. Přítel byl o pár let mladší, studující VŠ a já před rozvodem a se dvěma dětmi. Navíc on byl z velmi dobře situované rodiny, asi se báli, že jdu po majetku. Docela je chápu, být na jejich místě, nejspíš bych měla o svého syna taky obavy. Co mě ale opravdu dostalo, bylo, že mě nechtěli ani poznat. Prostě mě odsoudili jen z těch pár informací, které měli - a to jim stačilo. Můj partner chvíli odolával, ale pak ten tlak neustál a rozešel se se mnou. Hodně to bolelo. Opravdu hodně. Ale chápu i jeho. Byl tehdy na rodičích závislý, bylo by jen tak postavit se v té době na vlastní nohy a přestat s rodiči komunikovat do doby, než budou respektovat jeho rozhodnutí, s kým bude žít a s kým ne. Myslím, že je dobře, že to skončilo dřív, než jsme takový riskantní krok podnikli, protože bychom ho stejně neustáli.

Takhle na to nesmíš myslet... Já vím, že se to lehce řekne... Ale vzpomeň si, jaký pocit jsi denně zažívala, protože tě ona terorizovala... a udělal tvůj přítel proti tomu něco? Ne... Raději zvolil pro něj méně bolestivější a schůdnější cestu. A věř mi, už jen kvůli tomu za to nestál a nestojí! Já si také myslela, že je pro mě ten pravý...A když vidím, jak dnes dopadl, neměnila bych ani za nic. Na oko šťastné manželství, na straně druhé jeho žena rozvrátila celou jejich rodinu (dřív se potkávali každý víkend, trávili spolu Vánoce - má dvě sestry a ty mají obě po dvou dětech), on je ještě mladý a nevybouřený (či-li podvádí ji kde může a ještě se tím veřejně prezentuje na webu), ona o tom buď neví nebo mu to toleruje (protože nemusí makat - je z ní typická housewife).
Po roce a půl jsem pak poznala dalšího úžasného chlapa, bohužel opět nevyzrálého, pro mě to bude navždy Mc. Dreamy a budu si říkat coby kdyby... a vím, že i on takhle o mě smýšlí... ale bohužel, chtěl si užívat a já se posunula někam dál. On na to věk má, já už směřuju k rodinným prioritám.

A že to nebylo divné tomu Tvému bejvalýmu, že tam žádná nevydrží...

doslechla jsem se ze se semnou rozešel kvuli jeho mémě paní učitelce protože její jediný synáček ing.se dvemi vysokými školami se nebude zahazovat s holkou z pizzerie,,když jsem se ho zeptala tvrdil že to tak není ale hodne lidí mi říkalo že je tak nevím

Nejhorší na tom je, když se Vás manžel/přítel před jeho rodinou (ať je to tchán, tchýně, sestra...) nezastane.
Znám to z pozice dcery. Moji mamku taťkova rodina nikdy nepřijala a nikdy jim nebyla dost dobrá. Však nejhorší na tom bylo, že se jí můj taťka niky nezastal!
Myslíte, že se takový "vztah" může zdědit? Víte, jak si holky nacházejí partnery podobné svému otci, tak jestli s tchýní to může být podobné?
Protože má sestra má hroznou tchýni, pořád pro ni není dost dobrá a tento špatný vztah se navíc umocňuje tím, že s ní bydlí, i když o patro výše

zažila - a hodně nepříjemné. Když jsem prvně viděla jeho matku, tak narovinu mu předemnou řekla, že jeho ex byla lepší a hezčí a spousty jiných věcí. Vše kritizovala a dávala mi najevo, že jsem nic... raději nevzpomínat....

Ahoj holky,
a co třeba řešení, když si nerozumíte s rodinou partnera, nestýkat se s nima nebo omezit styky na nezbytné minimum? Jaký máte na to názor? Já tohle řešila hodně dlouho, ale máme se rádi, nyní jsme manželé, klape nám to, on stojí teda na mé straně. Několikrát jsem se pokoušela navázat kontakt s tchýní, zvala jsem jí na kafe apod., jednou už jsem si dokonce myslela, že jsme našly k sobě cestu a pak mě stejně přesvědčila, že pro ni nic neznamenám. Pořád se snaží mě shazovat, nejlépe na rodinný sešlostech, fakt to byly situace, které jsem doma obrečela. Vždycky jsem se držela, abych jí nic neřekla. Svatbu se nám snažila bojkotovat, dělala scény, naschvály.. je ten typ, buď je po jejím a nebo ne, tak nic nebude. Naváděla i tchána, ten je jinak dobrý, ale jakmile je vedle ní, ona ho stáhne, takže dělá "pupínky" i on. Návštěvy u nich ze začátku probíhaly tak, že jsem byla ignorovaná, tchýně si mě nevšímala, bavil se se mnou jen tchán. Časem se trochu rozmluvila i ona, ale musí mi dávat pořád najevo, jak je chytrá, tolerantní a skvělá a já jsem mladá a blbá. Myslela jsem si, že až se s partnerem vezmem, že už to konečně pochopí a dá pokoj. Ale ne, postavila se do role, že by se mnou tak moc chtěla vycházet, ale že já nemám zájem. To jsem se nedávno doslechla úplně náhodou, zůstala jsem stát s otevřenou pusou, kdo ji zval celou dobu na kafe nebo na návštěvu? Ona řekla jo a pak už se neozvala nebo to šlo do ztracena. Loni o vánocích to dorazila úplně, každý rok k nim jezdíme 25., loni jsme jim navrhli, ať přijedou oni, že uvidí náš stromeček, posedíme, popijeme, tchánovci souhlasili. Z ničeho nic si tchýně pak postavila hlavu, že nikam nepojede a že s tím nikdy nesouhlasila věděli to mimochodem měsíc dopředu. Nakonec nám udělali přepadovku na Štědrý den odpoledne, kdy už jsem se chystala na vaření večeře. Seděla tady nasupená, nakonec se s mým mužem pohádala, tchán neřekl nic, dali nám dárky a odjeli. Nechápali jsme s manželem, fakt Zkazila nám veškerou pohodu, kterou jsme ten den měli. Sice jsme se snažili to hodit za hlavu, ale oba jsme z toho byli takoví "divní". No, takže tím mě utvrdila tchýně akorát v tom, že prostě nehodlá respektovat naše soukromí, ani naše plány, ani náš život. Od té doby jsem ji viděla jenom na jedné oslavě, jinak se vůbec nestýkáme. Je to sice takové divné, u nás v rodině máme úplně jiné vztahy, ale je to asi jediné řešení, kdy já mám klid, netrápím se, s manželem jsme v pohodě, on si jezdí za svou rodinou, kdy chce. Má to některá z vás podobné?

alisonnia

Ahoj..určitě je lepší nestýkat se, pokud o to druhá strana nestojí, ale je vážně důležité, že manžel je na tvojí straně Obávám se, že těch pomluv nebo lží se budeš doslýchat čím dál víc z jejich strany a budou dělat z tebe tu špatnou, což je vážně k vzteku..protože kdo neví, jak to ve skutečnosti je, tak ten tomu uvěří.. Vůbec nechápu, proč tohle lidé dělají, že nepřejí svým dětem vlastní život..

alisonnia: taky radím omezit stýkání na minimum. Já tohle dělám taky. Sice mě jeho rodina má ráda, ale já je nemusím. Bohužel rodinu si člověk nevybírá

tak já můžu říct, že třeba obdivuju mého tátu, ten co vyženil za tchyni to je hrůza. babička si furt stěžuje jak jí s ničím nepomůžem na baráku, nechodíme na sešlosti. ale moji rodiče žijí taky v rodiném baráku 50km daleko a ona tam sama dojede tak 1x5let..a furt jé vy ste bohatý máte tohle nový a tohle..
tak to za to nestojí. přitom má ještě 3 děti a všichni žijou v tytéž městě. kolikrát má furt kecy...chjo..
no já to mám snad fajn, ale vím, že oni mne vidí jako rebela. páč nemám ráda zakrnělost. ráda dospívám dál a dál. učit se nové a nové věci.
no a oni nechápou že do toho táhnu i přítele...

Me se to stalo... rodiče mýho přítele mě neměli moc v lásce, jeho nevlastní matka mě v životě nedokázala ani pozdravit, věčně jsem v jídle nacházela vlasy nebo chlupy, na maturák mi vytvořila nehorázně strašnej účes... Jeho táta byl flegmatik, nevšímal si mě. Nejhorší bylo čekání u nich, než on se uráčel přijít domu. Rok jsem to trpěla a pak sem řekla dost. Rozhodně nelituju, maminka mýho současnýho přítele je úžasná )