Rozchod kvůli rodině partnera

No jo..já ráda s lidma vycházím..nemám ráda nějaké konflikty, takže nechápu, že někdo jen tak bez důvodu někoho prostě odepíše.. Maminka přítele je také vysazena na postavení..takže řeči typu, jak její známá je nešťastná, že si její syn vzal kadeřnici a tak.. Nemůže prostě pochopit, že spolu můžou být lidi, kteří nejsou na stejné úrovni nebo tak.. já takovéhle předsudky nemám a jsem na ně alergická..

Protože si neuvědomují, že žiješ s jejich synem, ne s nimi. A právě když se tě partner před nimi zastává, tak ti to dává jistotu, že jste "rodina", domácnost, vy dva, ne ty+tcháni+partner, že se můžeš vůči nim vymezovat. Ne, že by s nimi manžel přestal být rodina, nebo se odloučil, ale prostě máš jistotu, že přestřihl pupeční šňůru a že se na něj můžeš spolehnout. Často právě děti tomu pomůžou (mamánci dospějí). Protože tcháni si uvědomí, že jejich dítě už není malý kluk.

Já jsem to ani "nemusela snášet" - jak jsem psala, nejdřív jsem bojovala, pak jsem utíkala. Blbé na tom je, že se ti plíživě, nepozorovaně, vytrácí ze života ten pocit sounáležitosti s partnerem, ta "společná rodina a domácnost", jsi víc a víc samostatná jednotka, až jednou zjistíš, že s ním, s partnerem, vlastně nemáš společného nic, kromě majetku a zájmů - ale jedete si je každý po své linii. To mi došlo, když jsme se potkali na jedné akci, kde ony byl se svýma kamarádama a já se svojí partičkou.

To je chemie. Někdo si prostě sedí hned, někdo po nějakém čase, někdo bude druhého, i bezdůvodně, nenávidět celý život.

koukám že všichni mamanci jsou asi stejný!

tohle se stalo kamarádce, tak se od rodiču odstěhovala k němu a má relativní klid

To jo, ale to jen na první pohled.. ale dál posuzujeme lidi přece podle chování a tak a ne podle toho, že nám prostě nesedí a přes to vlak nejede, ne?

budgie
Jak kdy, někdy si to časem sedne, ale prostě když se na začátku sejdou dva magnety s opačnými póly, tak se nikdy nepřiblíží. Tak si to vem třeba podle svojí práce nebo okolí - určitě tam máš lidi, se kterýma se snažíš vycházet, máte tiché příměří, ale je to nášlapná mina a vlastně ani nevíš proč...jen proto, že ty si o nich nebo oni o tobě myslí "to je krává/to je blb".

Tinkknit

Asi máš pravdu..ale já většinou nedám na tyhle pocity, spíš hodnotím podle toho chování, nerada někoho odsuzuju předem a bez důvodu..

to je dobře, já taky na tohle už nedávám, prtž kolikrát jsem mikle překvapena, asi tři roky se potkávám s takovým typickým machýrkem, no vypadá od pohledu jako namyšlenej blb....a po třech letech mě oslovil a on to citlivý, vnímavý klučík, kterej si ani moc nevěří!

ale zpět k tématum někdy ani rodiče podle mě nechtějí toho druhého přijmout, v práci s nima musíš vycházet tak se třeba snaží oba dva spolu vycházet......

Právě..chápu to v případě, kdy je třeba kluk na jejich dceru zlej a oni jí ho chtějí vymluvit.. ale když jim to klape, tak mi to přijde dost dětinský snažit se je rozdělit nebo se chovat povýšeně a tak..nerozumim dost dobře tomu, proč tohle lidi dělají..

Jo, ty třeba jo. Jenže prblém je, že to nedělají ti druzí a bohužel je k tomu nepřinutíš.

Tinkknit

To vím..je to vlastnost, kterou nechápu..protože jsem se s tim dlouho nesetkala..moje rodina se takhle nechová, takže když mě pak někdo odsoudí jen tak, tak jsem z toho naštvaná a zaskočená.. Ale zase to něco vypovídá o těch lidech..většinou odsuzujou ti, kteří mají nízké sebevědomí a kompenzují si to na jiných..

budgie
já také ne, ale tohle je celkově zakořeněno v našem národě, někdo má víc, tak at mu to jinej nebere a když zas mají málo závidím těm kteří mají víc....
neříkám všichni, ale myslím si, že tím že lidé si museli být rovni, tak spousta lidí dnes nemuže přenést přes srdce jak jejich uspěšnej kluk si našel pro ně obyčejnou holku, navíc kolikrát si myslím že je to problém jen chlápu zavislých na matce, rozumnej chlap bude ráda, pokud jeho partnerku vezmou ale bude stát za ní.....mamánek ne....a pak podle mě nastává problém, matka přichází o vliv a o to víc se snaží odříznout tu slečnu a to jakkoliv....

Já doufám, že maminka přítele je ráda, že jsem s ním....nevím...poprvé jsme se seznámili a já jak mladá pubertačka, nevěděla skoro ani co říct, no trapas asi minuta ticha, prtž mě dostalo jak vypadá mladě a vubec jsem nezaregistrovala její dotaz....
pak jsme odjeli na dovolenou a to jsem vynadala já jemu, že ji nic neřekl ani, sice už mu není dvacet ale volá ji a že odlétá mimo čr mohl říct.....
no a pak jsem byla u nich na snídani, přistáli jsme v noci a řekla at přespíme u ní....a mně vypadala boruvková marmeláda z lívancu co udělala....na ubrus.....
má právo si říkat co za trubku to má!
ale je hodná, naopak jsme s ní byli ted na večeři a ona mi říká, je to s ním někdy těžký vid?tak jsem řekla že jo, ale že má zas jednu užasnou vlastnost a řekla jsem ji to....a šlo vidět že je ráda, že ho nepomlouvám s ní, ale stojím za ním a říká mi, ale nenech si od něj vše líbit, on je takovej náš despota
takže si myslím, že já at jsem se představila jako mladá trubka o sedm let mladší a co ještě ho svedla někde buhví kde......tak je snaha obou a já ji mám třeba hrozně ráda, přjde mi jako skvělá ženská a naopak se k ni těším....

Já jsem třetí žena svého muže a jeho matka mne podle toho má ráda - myslí si, že jsem rozvrátila OBĚ jeho předešlá manželství.
Hele, jediná pomoc: odstěhovat se minimálně 100 km od rodičů. Nepředěláš je, ani jejich syna, musí se od nich ustříhnout, třeba násilím. Anebo, jako u nás, hned na začátku nastavit ty podmínky, jak jsem psala výš. Ale to chce zkušenost a určité sebevědomí ve vztahu, což mi tentokrát nechybělo. Říkala jsem si, po předešlé zkušenosti, že na to buď kývne, anebo že ten vztah stejně nemá naději na úspěch, když nám do toho matka poleze. A kývnul.

Není nic důležitějšího než mít partnera jako oporu, tak se asi nejlépe pozná, jestli ten vztah stojí za to.. Já bych měla ráda dobré vztahy s jeho mamkou, ale je to takové neutrální, ani tak ani tak..nevím přesně, na čem jsem..přítel za mnou stojí a to je pro mě důležitý..

To je jedno. Fakt. Tohle je snad nejlepší varianta. Kdybyste byly kamarádky, tak by tio nakukovala do soukromí, občas byste se pohádaly, byly na sebe naštvané... Takhle jste si "cizí" a to je prima, to má budoucnost.