Neumím jíst normálně

Lilliana
= když vyjídáváš ledničku večer))

Jsem na tom stejně a je to hrozný. V lednu jdu zkusit kyneziologii. Snad mi pomuže.

hlásím se do klubu...a myslím,že se to nikdy nenaučím,myslím,že mi nikdo nepomuže,prostě se do smrti budu muset hlídat.proto jsem to začala kompenzovat běháním,taky nesnáším kolektivní sport,jediné co jsem mohla bylo fitko-posilovna,jinak aerobiky jak tam ty ženský stojí a drbou to nesnesu..

taky neumím najít cestu-zlatý střed-buď žeru nebo nežeru.Hodně jsem se s tím natrápila,ničí mě ten pocit,že se musím navždycky hlídat,ale na druhou stranu-vypěstovala jsem si to sama svýma neustálýma dietama a hubnutím od 5.třídy,mám toho za sebou strašně moc,ani nechci psát..Jen vím,že když jsem štíhlá jsem šťastná a to mi žádný jídlo nenahradí.Mě ten běh pomohl v překonávání sama sebe,překonta ty kilometry a kopce to chce vůlia ta se pak hodí při zdolávání chutí.A taky když se tak dřu tak se přece potom nenacpu.A když se nacpu tak jsem pro sebe aspoň něco udělala.

jerrynka
kineziologii jsem zkusila, nepomohlo mi to.
bylo to divné, paní se mi pořád snažila vsugerovat , že jsem malý dítě a co jako vidím, kde jako jsem a tak...a já jsem nic neviděla

No tak se přídávám do klubu, *úspěšně* jsem od září přibrala 7 kilo a to jsem před tím shodila 13. Dělám přesně co ty, jím dokud neprasknu, pak se nenávidím, už se zase nevejdu do těch menších věcí co jsem si koupila,nebo ušila, mrzí mě to, nesnáším se. A taky mám prakticky spokojený život, hodného manžela, zdravé děti, . Jen ta moje psychika je jako na horské dráze a když je krize tak prostě jím jím jím jím jím, fuj, a to vždy začnu vzorně den s miskou vloček, sanžím se cvičit, ale stejně se přejím. Je to bludný kruh. Manželovi se líbím jaká jsem, ale já se sebou pořád spokojená nejsem.

Holčinky, taky u sebe vidím tendenci k emočnímu přejídání, ale naštěstí se mi to daří udržet na uzdě - ale vůlí to rozhodně není, to vás mohu ubezpečit, je to i vědecky dokázané... Jako asi většinu dětí mě rodiče dost kritizovali a to si pak člověk nese s sebou dlouho a myslí si, že lásku a obdiv (jak od cizích, tak od sebe samého) si musí zasloužit. Ale to není dobré... Přes různé knížky, studium, zkušenosti jsem došla k tomu, že člověk se musí akceptovat a mít rád právě teď i se všemi nedostatky. Takže doporučuji nespoléhat na druhé, ale opravdu jen na sebe . Mně poslední dobou oslovila Silvova metoda kontroly mysli a kniha Tajemství, nikomu to nevnucuji, ale jsou tady otevřená témata, tak můžete juknout. Moc důležité je, jakmile se vás zmocní nějaké negativní emoce, okamžitě se snažit zlepšit náladu tím, co máte rády - procházka, knížka, muzika... Nejlepší je udělat si seznam a místo na jídlo se vrhnout na nějakou tuhle aktivitu. Spapat něco je jednodušší a krátkdobě to uspokojí, ale o to víc jste na sebe pak naštvané... Kdežto když aktivně něco uděláte, máte pak ze sebe o to větší radost a jste se sebou víc spokojené. Hodně taky pomáhá při špatné náladě si zavřít oči a "donutit" se usmívat - v těle proběhne poměrně rychle proces, který vám náladu opravdu vylepší . Poměrně tnámá je metoda zapisovat si všechno, co jste daly do pusy, když to člověk uvidí "černé na bílém", odradí ho to. Ale já bych spíš volila pozitivní motivaci . Držím palečky .

bobulinka
Také se přidávám. V létě jsem přibrala 5kg a nejde to dolu ať se snažím jakkoliv, u mě je nejcvětší problém že přijdu odpoledne a dám si 2ks pečiva. Nejím sladké, když něco upeču doma tak si toho ani nevšimnu. Zkoušela jsem Linadaxu, Alli a ani jedno na mě nezabralo prostrě hrůza. K narozeninám jsem dostala crossový trenažér tak teď mám o zábavu postaráno jsem ale zvědavá jak dlouho mi to vydrží. U mě jsou špatné partie ( břicho jsem jak těhule ) .

A toto vnímáš jako svůj problém? Ty 2ks pečiva? Promiň, ale to teda není záchvatové přejídání.

Ještě jedna věc - pohyb vás musí bavit, zkoušejte si najít ten "svůj", i procházka se počítá . Jakmile se do něčeho budete nutit, dlouho u toho nevydržíte. A ještě doporučuji používat kouzelné slovíčko "CHCI" . To je taky pro náš mozek lepší signál, než když si říkáte "MUSÍM". Aplikuji nejen na pohyb, ale na všechny oblasti života a jsem mile překvapená pozitivními ohlasy od známých, kteří to "CHCI" začali taky používat .

Určitě je dobré některé věci domů do ledničky vůbec nekupovat. Spíš se orientovat na jídlo, které si musíš doma připravit ... A pokud si dáš něco "zakázaného" k snídani, nepokračovat v tom celý den, ta výmluva, dnes už je to stejně jedno, není moc dobrá
Snaž se tolik neřešit svou postavu, spíš zdravotní stránku stravování.

zdena73
Nebude to spíš nedodržení diety (třeba proto, že ej moc přísná?)

Myslím, že i tohle pro někoho může být problém - sní 2 ks, vyčítá si to, nevěří si, že to zvládne... a i takovýhle pro někoho pseudoproblémek se může rozrůst. Proto je dobré si to uvědomit co nejdřív a chtít s tím něco dělat... Navíc každý vnímáme subjektivně jinak - něco je pro jednoho maličkost a druhý se z toho hroutí.

Ano vnímám to jako problém, ale můžu tě ujistit že nezůstanu někdy jenom u tohohle. Třeba včera rohlík + čabajka a za 30minut toust a dábělstou pastou a sýrem.

Ano v tom máš pravdu přísná na sebe nejsem a potom si stěžuji

to je sice dobré, ale potom pořád slyším syna v té ledničce nic není, to by pak ostní členové rodiny ty svoje mňamky musejí mít přede mnou v trezoru

zdena73
Promiň, ale jídlo nic moc Věřím tomu, že je lepší změnit stravování, protože chci líp jíst a některé věci nejím, protože fakt nejsou zdravé, než mít věčně pocit nějakého omezení, že si nedám dortík nebo mastný salám ...
Navíc prý lidem často chybí ta chuť různých dochucovadel, která se používají ...