Prosím poradte co dělat v takové situaci. Dostala jsem se do bodu, kdy nějak nevím kudy kam. S přítelem jsme spolu 12 let, oběma je nám 35 let. Bydlíme spolu a pracujeme. Potud vše ok. Ale už jsem začala pomalu přemýšlet nad založením rodiny, přece jen, už nejsem nejmladší. Ale nevím co se to s přítelem děje, kromě dětí nechce nijak plánovat společnou budoucnost. Svatbu nechce, protože se nechce rozvádět, to je jeho argument. K tomu argumentuje tím, že v jeho příbuzenstvu holky porodily bez svatby. Já zase nechci dítě bez svatby, protože v tom nevidím logiku. Navíc je svatba mnohem menší závazek než dítě přece. Dítě už je napořád. A ani netrvám na velké, pompézní a drahé svatbě, satčí malá, stejně nemám ani koho pozvat. Společné bydlení kromě bydlení v nájmu taky řešit nechce. Prý hypotéka je na 30 let. Ano, to vím, ale momentálně jiná možnost, jak si pořídit vlastní bydlení, není. Přítel vlastní chatu, ta bohužel není na celoroční bydlení, v první řadě tam chybí příjezdová cesta, není tam ani koupelna a wc, takže si tam bydlení s potomky nedokážu představit. Prodat ji nechce, protože tam na léto jezdí jeho máma. A co mu do toho vlastně vůbec kecám, co udělá nebo neudělá se svým majetkem. A proč vlastně tak řeším to bydlení a svatbu? Protože svatba mi přijde jako první logický krok před pořízením dětí, nějaká jistota. Posunutí toho vztahu o něco dál, stvrzení toho vztahu. A bydlení oprotože kdyby se něco stalo, tak bohužel nemám s miminkem kam jít,kdysi, když jsem byla v nouzi a skoro skončila na ulici, tak mi matka řekla, at jdu šlapat, takže i to bydlení byt hypotéka je pro mě taky nějaká forma jistoty. Plus i jistota bydlení na stáří, kdy nevíme co vlastně bude. Snažím se nad tím přemýšlet ze všech stran a nevim moc možností.
Moc se s ním o těchle tématech mluvit nedá. Když zkusím tohle téma v klidu načnout, tak to skončí hádkou a pak tichou domácností. Jenže když o tom nemluvím, tak mě to v duchu jen užírá. Jinak jsem chtěla ještě připsat, že on je dost velký vztekloun, pokud dojde na tohle téma. Já kvůli démonům z dětství (život s alkoholikem, psychické týrání) začala docházet k psycholožce. Zatím jsem tam byla jen 2x, je trochu problém najít vyhovující termín.
Co byste mi poradily?
Děkuji za odpovědi