Neumím jíst normálně

tulipanek
asi jo,bohužel mám dva problémi:tady žádný není a ani nemám nikoho,kdo by mi hlídal malou.A druhý je,že na to abych se fakt vypovídala jak bych asi potřebovala,tak zas tak dobře italsky neumím:

takže si holky ten obrovský úkol který bychom normálně celý nezvládly, rozporcujeme na malé porce. Já začínám. Ode dneška budeme hodně pít , 2,5 - 3 l dennně pro mne je to hooooodně. ( pro to asi mám problém který mám páč hlad a chuť je jen převlečená žízeň). Takže kdo se chce přidat ke zdravým návykům at píše . Jdu si nalít tu vodu do láhve at mám kontrolu kolik jsem toho vypila a postavím ji před sebe. Buď čistou vodu , nebo povolené ochucení citronem .

já už mám taky své řešení,když mám nervy nejím. Teď se skoro každý večer pohádám s přítelem kvúli každé hlouposti. Takže dieta

Já jsem teď nervní skoro pořád díky škole atd. a jak jsem ve stresu musím jíst..nejlépe sladké..a to je ten problém..cukr je skoro ve všem a mám pocit,že ho jím moc jenže když sem ve stresu nejde mi to říct ne a odřeknout si to..pít vodu mi problém nedělá,ale odolat jogurtu,oplatku už jo..
a taky jím úplně blbě..snídaně jogurt,svačina nějaký rohlík ve škole..oběd žádný a večer se pak přejídám protože mám hlad a doháním i jídlo za oběd atd

dělám to taky..nezbývá nic jiného, než si uvědomit, že tohle musíš zvládnout sama. Že to za tebe nikdo neudělá. Že nebudeš spokojená, dokud něco nezměníš, a čím dřív ti to dojd,e tím budeš dřív spokojená) Znám to, věř mi

Mám stejný problém... už mi z toho začíná pěkně hrabat... od malička jsem byla oplácáná ale nikdy jsem to moc neřešila a po rodinných problémech to začalo... tatka nám začal vynahrazovat to že jsme sami jídlem a pořád bylo do čeho se zakousnout ale nejhorší je že jsem si na to pěkně zvykla... nějaký problém? tak si dám něco dobrého, co na tom že sním 3x víc než normální člověk a ještě nemám dost? vždyť od zítra začnu cvičit!...ale ted když mám přes 100 kg tak si začínám uvědomovat jaká sem blbka a že už to tak dál nejde.. nejhorší je že nemám pevnou vůlu... klidně si zajdu někam zacvičit, i sama, ale po 14 dnech až měsící se najde důvod proč tam nejít... a neůspěch se pěkně doma zají... a po desátý se mi už ani nechce začínat když vím že to stejně nevydržím... ale prostě musím pořád jíst... ráno se probudím, nacpu se, slaný sladký, pak v práci celý den nic nejím protože absolutně nestíhám ale rovnou cestou z práce se stavuju v mekáči nebo v obchodě abych měla zásobičku na odpoledne a na večer... hrůza.. má někdo zkušenost jak z toho ven?

Ahoj, tak já mám bohužel také problém s přejídáním.. akorát s tím rozdílem, že nemůžu říct, že jsem přibrala a jsem poměrně hubená.. (nepřejídám se vyloženě každý den, 7 dní v týdnu) Jde o to, že jsou večery, kdy se vyloženě pře...žeru.. Prostě sním kousek toho, kousek toho a tak se to naskládá a pak je mi až zle... Vždycky si řeknu, tak druhý den se už musím držet.. Tak sním snídani, v poho, oběd taky a večer se zas tak nehorázně nacpu a jsem na sebe jedině naštvaná.. nebo mám takový problém při učení... sedím jen na zadku a pořád bych něco jedla a dokud se nenajím, tak sedím u učení a nemůžu se na něj soustředit, protože na něj neustále myslím... Vždycky si říkám, že radši příšt místo toho pře----žrání udělám 30 sedů lehů (když pocvičím na břciho trochu, tak pak vůbec nemám hlad) jenže než si stačím uvědomit následky svého přejezení, tak to sním v afektu a přemýšlím až pak.. Každopádně si ale myslím, že je to všechno o psychice a pevné vůli.... Nebo všchno určitě ne, ale ve většině případů jo... jenže to se lehko říká, že...