Neumím jíst normálně

Ellenuschka
s tím souhlasím.
taky to tak mám. sním něco zdravého , mám pocit, že jsem se vůbec nenajedla a nacpu se něčím nezdravým.
a to s tou pohodou a moc to neřešit - to je taky pravda.
ve stresu se přibírá.

bobulinka
Taky se přidávam do klubu....Holky vite co mam zase já.Já jsem třeba najedená ale pak někoho vidim něco jist a dostanu na to taky chut a pak už to taky jede(pracuju v restauraci)Snažim se aspon cvičit 3 krat tydně aerobic ale po cvičeni mam opět zase hlad,takže se narvu a to je jako bych na žadnym cvičeni nebyla...Mám ale vyhodu,že nemam rada sladky,čokoladu proste nic sladkyho jen gumovy medvědy ale jak se do nich pustim tak zaručeně zustane jen papir

Já na tom byla podobně a ted po pěti letech Vám mužu s jistotou říct, že je to porucha příjmu potravy a musí se to léčit. Já jsem nakonec díky tomu projela anorexií a pak přejídáním a asi chvíli i bulimií. Mně z toho nakonec dostala láska. Rodina se mnou mohla dělat co chtěla. Doktorům jsem nakecala co chtěli slyšet, aby mě nikde nezavřeli. Naši mohli brečet a já nic. Až když jsem se zamilovala, tak jsem se sama z toho dostala. Nejdůležitější je sama chtít být NORMÁLNÍ. Pokud k tomu sami nedojdete, nikdy se z toho nevyhrabete i kdybyste byly u jakéhokoliv špičkového terapeuta. Bohužel. Sami jste si to přivodily, tak sami z toho musíte ven. Někdo vám může jen pomoct. Ale to hlavní musíte VY!

Tohle taky dobře znám. Jak už tu hodně holek radilo, nejlepší je najít si jinou výplň času, aby na jídlo už nezbyl. Taky, sice to zní blbě, mi pomohla finanční krize, kterou jsem nedávno zažila. Na to, abych si dopřávala, prostě peníze nebyly. Tím nechci radit, abyste peníze rozházely, ale nemít je u sebe. Mohl by chvíli nakupovat manžel nebo přítel, myslím, že není ostuda požádat ho, aby vás v tomhle podržel. Když sladkosti doma nebudou, nebudete se jimi přecpávat. Samozřejmě to stačí na přechodnou dobu, když si zvyknete se nepřejídat, něco třeba i zhubnete a pak už nebude takový problém tento režim dodržovat. Alespoň u mě to tak bylo.

Tak mám dojem, že to tu vůbec není o jídle, jako spíše o nestřídmosti.

Já mám také problém udržet míru, ale to ve všech oblastech (nejen v jídle). Když něco dělám, tak to dělám MOC a nebo vůbec.
Jsem schopná se přejíst, a jindy dva dny skoro nejíst, aniž bych si to uvědomila.
Často je to tím, že chystám jídlo pro rodinu. Svačinky, večeře, přes týden. Nachystám jim, a sobě ne. Ne schválně, jen počítám s tím, že sama hlady neumřu, vždycky si něco koupím, a obvykle zapomenu, nebo není kde nebo nemám čas, a pak nějak stejně necítím hlad. Když je příležitost, jím, třeba si dám opulentní večeři v hospůdce s kamarádkou nebo s mužem, to já zas umím žít.
Ale nutno říct, že jídlem jsem se nějak přestala zabývat v důsledku psychoterapie (na úplně jiný problém, který s jídlem zdánlivě nesouvisel), a váha šla během roku sama dolů o 8 kilo. Zase mám svou dívčí váhu, má to své výhody (zvýšení sebevědomí) a nevýhody (výměna šatníku a závistivé nepříjemné poznámky některých žen).

bobulinka
máš krásný obličej.škoda ho hyzdit obtloustlostí.přečti si nějaké láskyplné knihy,musíš začít u psychyky.třeba Miluj svůj život.

Edge
děkuju jsi hodná
já vím, že to souvisí s psychikou a u mě možná i hodně se stresem, protože poslední měsíce jsem přibírala snad kilo týdně, přitom jsem jedla dá se říct pořád stejně, už jsem nevěděla co s tím....ted od pondělka jsem doma na neschopence s chřipkou , je fakt , že na jídlo nemám moc chut, ale že bych hladověla to ne, najím se když mám hlad a už mám dvě kila dole - myslím si tím, že jsem konečně chvilku doma v klidu.

bobulinka
Pomůžu Ti ))
Včera jsem si nadělila nejkrásnější dárek pod stromeček Náhodou jsem u doktorky narazila na knížku jménem: Místo činu lednička. Napsala to psycholožka, která se léta zabývá touto problematikou..píše tam o nás, určitě se v tom zcela najdeš, poradí ti proč a co s tím.
Jsem moc šťastná, že jsem na ni narazila

Ahoj, já řešila před lety něco hodně podobného. Měla jsem taky jídelníček strašně nevyrovnaný a létala jsem z extrému do extrému, až jsem ztratila pojem o normálním množství jídla a stejně jako ty např. dva loupáky k snídani jsem považovala za naprosto nepřiměřené.
Myslím, že jsou důležité dvě věci - jednak vůlí zvládnout jídelníček, a jednak řešit to "podhoubí" problému (protože člověk se necpe jen tak pro nic za nic, často je zatím nějaká nespokojenost, prázdnota, malé sebevědomí...).
Pro zvládnutí jídelních návyků moc doporučuji knihu od F. D. Krcha: Bulimie - jak bojovat s přejídáním (aspoň myslím, že se tak jmenuje - autor je psychoterapeut, který se zabývá poruchami příjmu potravy). Podle téhle knížky jsem jela opravdu krok za krokem, on tam vysvětluje i mechanismy vzniku poruch příjmu potravy, takže tomu líp porozumíš. Princip ale je - zapnout vůli a vydržet, nic jiného nepomůže. Zvyk je železná košile a uvidíš, že po čase, až najedeš na ten nový, zdravý systém, se ti bude žít mnohem líp. Ty začátky jsou krušné, opravdu se ale vyplatí vydržet, získáš tak zdravé jídelní návyky na celý život!

S tímhle úplně souhlasím, je to na každém člověku. Já jsem se dostala do bodu, kdy už jsem s mými jídeními návyky nemohla dál (snahy o dietu, následně přecpávání, neustálé myšlenky na jídlo... brrrrr) a musela jsem to řešit. Našla jsem si kluka a nechtěla jsem se před ním přecpávat nebo celý večer myslet na to, že jsem snědla o tři sousta víc, než jsem chtěla. Tak se mi podařilo něco, o co jsem se před tím pokoušela asi pět let a bezvýsledně.

Hlásím se do klubu Příznivců plného bříška! Já mám teda stravovací návyky ouplně opačné, než by měly být - nedělá mi problém jíst dvakrát nebo jen jednou denně, ale to jsou porce jak...jak chcete. Ségra se mi směje, že tolik nesní ani ''dědovo prase''...

Aimee
díky za tip mrknu se . myslíš že je normálně k dostátní , nebo spíš objednat na netu?

jak jsem po této knížce na netu pídila, objevila jsem ještě další, možná by taky stálo za to ji zkusit jmenuje se

ZBAVTE SE SVÝCH KIL BOLESTI - Každé kilo navíc, které vaše tělo nese, se rovná citové bolesti ve vašem srdci. Kniha vám pomůže se těchto kil zbavit tím, že se s touto bolestí vypořádáte.

něco na tom určitě je, jenom se k tomu propracovat

Ahojky bobulinko a holky, protože máte úplně stejný problémek, jaký jsem měla asi 7 let já, napíšu Vám, co mi pomohlo a jak jsem se dokázala z něj dostat. V 16 letech jsem vážila 58 kg, 165 cm, byla jsem oplácaná, ale ne vyloženě tlustá. Já jsem si ale tlustá připadala. Zmenšovala jsem porce a začla hubnout. Každý mě chválil, jak mi to sluší, což mě nakoplo víc a víc a skončila jsem to po půlroce se 42 kg a anorexií. Pak jsem se začala záchvatovitě přejídat a přibrala na 60 Byla jsem nešťastná, bez sebevědomí a s pěknýma depkama... Pak jsem něco zhubla, něco přibrala a pořád dokola... Dodržovala jsem pak pravidla zdravé výživy, ale často - cca 2 x týdně ( většinou po poledni) jsem neodolala např. polomáčeným sušenkám, delise apod.a všechno to začlo. Řekla jsem si, že už to nemá cenu ten den jíst zdravě a že si tedy dopřeju a pak jsem "sežrala" např. 3 tatranky, delisu, bramborák, čokošku, koblížku, hranolky, atd... No hrůza... Druhý den mi bylo tak špatně, že jsem zase jedla maličko a pak pár dnů v pohodě a pak zase... Nepomohly mi ani knížky ( i když ta od p. Krcha je dobrá, ale holka musí chtít se naučit jíst správně - já chtěla vždycky aspoň trošku zhubnout na cca 53 kg...) Pomohl mi až Petr Havlíček, ke kterému jsem se zoufalá objednala. Když se ptal, proč u něj jsem, všechno jsem mu řekla, vždy se ptá člověka, co od léčby s ním očekává. Já jsem měla cíl zhubnout na 53 kg. Do plánu a jídelníčku, který mi poté sestavoval mi ale cíl vložil ANTI STRES, ne hubnutí, redukci, ale úpravu v hlavě a v myšlení. Naplánoval mi mírně redukční jídelníček, ale takový, že jsem se nepotřebovala ani přejídat ani cpát sladkostma... Teď už jsem 3/4 roku v pohodě, přejedla jsem se jednou - v srpnu na oslavě, mám teď 50,5 kg ( kila šly dolů úplně samy, když jsem se nepřejídala a nepotřebovala se omezovat a pak zase spát ) a jsem koneně po hodně promarněných rokách v pohodě... Pokud jste některá z Vás fakt zoufalá, myslím, že by to pro Vás mohla být pomoc. Ale čekací lhůta u něj byla půl roku, takže je to běh na dlouhou trať. Přeju Vám, ať se Vám podaří tuhle hrůzu zvládnout, protože jen o slabé o vůli a odříkání to opravdu není!!

A navíc se mi zlepšila aftíky, které se mi hrozně tvořily v ústech a konečně mám od nich docela pokoj

Luciiisek
Já měla stejný problém a průběh ppp jako ty. Zajímalo by mě jak ses k tomu Havlíčkovi dostala. On je gastroenterolog? Moje sestra má ted podobné problémy, že bych ji tam přihlásila. Tedy podobné až na tu anorexii. Neustále střídá diety s přejídáním a dopadlo to, že při 178 cm se nehne ze 70 kg at dělá cokoliv.