Mít miminko ve 22 letech či později?

Já jsem otěhotněla v 19, samozřejmě neplánovaně. Rozhodla jsem si děcko nechat a bylo to to nejhorší životní rozhodnutí. Dnes je mi 25 a mám pětileté děcko, strašně toho lituju, ale nenadělám nic, bohužel. Taky se to dost odráží v mém vztahu k němu, ze začátku jsem se snažila do toho nějak dostat, ale nepodařilo se mi to, nenávidím ho čím dál víc a on to samozřejmě pozná, ikdyž se dost držím a snažím se na něj být milá, takže je nešťastnej :/
Nevím, mám pocit, že mi zkazil mládí, a i když bych moc chtěla, prostě ho nemůžu mít ráda. Měla jsem jiné ambice než ve 20 rodit, nevím proč jsem tenkrát nešla na potrat, asi mě zblbly hormony.. Snažím se teď, aby ho dostal do péče jeho otec, ikdyž těch podělaných 5 let mi nikdo nevrátí.
Strašně, opravdu strašně lituju toho, že jsem tenkát nešla na potrat.

Reaguji na amalinka: To je mi líto, nicméně si myslím,že to není přímo vhodné psát do tématu, kde zakladatelka dítě chce a touží po něm

Reaguji na amalinka: Jinak teda chudák malý. Proč jsi ho nedala k adopci?

Reaguji na amalinka:
Nechápu. Chudák tvoje dítě, to je to nejhorší, co se mu mohlo přihodit.
Tebe tedy nelituju vůbec. Většina nesplněných snů a ambicí má původ v naší neschopnosti a ne v rodinné situaci

K augumetnům, že je hodně rozvodů a rozchodů - fakt si myslíte, že po 30tce vás chlap neopustí? Sama s dítětem můžete skončit kdykoliv, v 25ti i 35ti, je to jedno kolik vám je...

A ke starostem - jasně, že dítě jsou také starosti a náklady, ale taky ta největší radost, štěstí atd. (kdo nepoznal, nemůže posuzovat, to je přece jasné). Ke všemu "velkému" a krásnému se přidávají starosti - majetek (starost o něj) i zvířata (nemoc, úmrtí), tak to v životě chodí.

Trávení volného času - je jedno kdy to dítě budete mít, stejně vás to omezí a ani v 35ceti vám nebude vhod, že s malým prckem nemůžete nikam chodit Nebo už budete staré? Já tedy ne Prostě si těch několik málo let musíte odkroutit a pak už s prckem můžete jezdit lyžovat do zahraničí, učit ho plavat, hrát tenis, provozovat turistiku - cokoli co vás baví mu můžete předat. Cestování je lepší po Evropě, ale sotva přesáhne určitý věk, tak se dítě rádo pochlubí, že bylo s rodiči v USA nebo v Číně a užije si to po svém.

Mám pocit, že se děti fakt hodně podceňují a všichni z nich dělají věčně bulící mimina, které nemohou vytáhnout paty z domu, ale takové je to vždy jen pár let - a je jedno zda si to odžijete v 25ti nebo v 35ti. Nebo si myslíte, že v 35ti už nebudete chtít cestovat, sportovat, budovat kariéru, chodit ven a jediné co vás bude zajímat je dítě?

Souhlasím, doufám že i v sedmdesáti, budu chtít cestovat, bavit se a užívat si života. A myslím, že tohle všechno půjde lépe, když už budu mít krásná vnoučata, která budu moct hlídat svým dětem

Prostě já jsem hrozně zatížená na rodinu, i když třeba moje vlastní rodinné zázemí není dokonalé.

Přesně. Výmluvy na děcko jsou trapné. Jak se říká... kdo chce - hledá způsob, kdo nechce - hledá důvod a je to sakra pravda

Reaguji na martinam: Máš 10000000% pravdu. Taky si myslím, že je jedno, kdy dotyčnou bude dítě "omezovat" ježíííš, to je termín...

Reaguji na Cindova: Taky nějak nechápu, jaký je rozdíl cestovat a poznávat svět ve 20ti a ve 40ti

Naopak lituju, že jsem dítě neměla dřív je mi 25 a stará, ani mladá si nepřipadám

Reaguji na Moňas:
No, jen jsem chtěla říct, že ne vždy to dopadá podle představ..když jsem byla těhotná, na děcko jsem se těšila.
Reaguji na amelie1111:
Taky se nelituju Lituju toho rozhodnutí si ho nechat. Neměla jsem se nechat ovlivnit hormony, moje blbost. Nikdy jsem děti neměla ráda, až v těhotenství jsem otočila a jak se narodil, zase jsem je časem začala nenávidět.
Ale už jsem poučená, těch 5 let mi stačilo, snad ho dostane otec a já už nikdy nechci žádný děcko vidět ani na obrázku.

Reaguji na amalinka: ? nic ve zlým ale ty asi nebudeš nikdy pravou matkou,jako´že už jsi! Dost možná je to podobné i v bytu vedle nás,mladá holka cca jako já možná o rok dva straší těžko poznat,ale mladá ,Má dvě krásné malé holčičky jedné tak 4.roky druhé tak cca rok.Ale to co my slyšíme je neuvěřitelné,ta holka na ně neustále řve na celou bytovku,ale to jsou věty jako zavři ku.va už tu hubu nebo pež ní dostaneš ,držte už hubu do pr..le atd a děti samozdřejmě brečí ještě více!Přitom tu větší holčičku když potkám na chodbě tak se směje,říka mi ahoj teto ty máš krásné vlásky atd.no opravdu princezna,občas mě napadá vzít ji na zmrzku a zeptat se jestli je doma všechno v pořádku nebo naopak.Byt je jedna jedna a když jdete okolo toho bytu cítíte ten kouř jak tam hulí mezi těma třema štenama a hlavně mezi tema dětmi..Říkáme si s přítelem že zavoláme socialku ,zatim jsme ji nevolali ale nebude to dlouho trvat! a nejhorší je,že byste to do té matky,nematky neřekli, na první pohled vypadá slušně,drobná hezká holka ale šílená!Proč si potom udělala už druhé dítě a navic už tam spí zas jinech chlap v tom bytě,,no otřesné!!

Reaguji na amalinka: No a proč jsi ho teda nedala k adopci? Jistě by mu bylo líp

Něco podobného bylo v domě kde jsme bydleli. Rodiče alkoholici, holčička chodila do 3. třídy, několikrát jsme jí vzali dovnitř k nám na čaj a sušenky, když seděla na chodbě v mrazech a čekala až jí nevlastní otec otevře. Nedávno se jim narodilo miminko. tu ženskou jsem 3 dny po příchodu z nemocnice potkala s kočárem venku na přestupu tramvají, kde je hromada lidí. Děti chudáci, chlastalo se tam příšerně.
Ale to je ta nespravedlnost života někdo chce děti a nemůže je mít a naopak prostě tak to je..

Jo, no tak důležité je si uvědomit, jestli hodně chceš to dítě, ale i toho muže, jestli si dokážeš představit být s ním napořád i bez dítěte. Protože jsem znala holku, ta pořád chtěla dítě a pak ho měli a ona prostě zjistila, že to dítě má, ale že ten partner jí už jaksi nic moc neříká, že se dokáže obejít i bez něj. Prostě tak nějak porodila, měla co chtěla a on byl jakoby navíc. Takže to je důležité si ujasnit. A taky, jestli ho nechceš spíš protože chceš nějakou změnu a tak. Taky ona je tam určitá představa, jak bude všechno paráda, ale s dítětem je hromada starostí a finančních výdajů, budete muset šetřit a třeba nejet na dovolenou, aby mělo dítě. Sice dostaneš nějaké peníze do 3 let, ale co pak? Budeš ho muset živit až tak do 18. A pak se snadno nadšená budoucí matka změní v nešťastnou matku, která třeba zjistí, že to není až tak růžové, jak si představovala.

To já už ani nechci. Sice mu nenadávám, jak říkám, držím se, ale myslím si mnohem horší věci, než jsi tady psala ty.