Mít miminko ve 22 letech či později?

Kdyby jen to.
Dobře věděla, že rady nadzvedne spoustu holek.

Já si nemyslím, že by pořízení zvířete oddálilo touhu po dítěti, tomu moc nevěřím. Ano, člověk by se měl jakoby hned o "koho" starat, ale že by to oddálilo touhu...pochybuju.

Reaguji na Hanculinka: Asi bych ale v prvním případě zvažovala svatbu než dítě...

Tak tohle má každý jinak. Třeba se brát nechtějí, bez ohledu na mimčo

"Touhu po miminku" bych neoddalovala u rozumné ženské okolo třicítky, u mladé (stejně staré jako já) bych nad alternativami uvažovala určitě, zvláště, když si partner dítě zatím nepřeje.

ale já mam ze zakladatelky pocit, že zas taková super touha to není, navíc píše, že na to má vliv i to, že její spolužačky teď jsou ve velkým počtu těhotný, novopečený maminky a tak

Těžko říct. Určitě je prvně potřeba si vše ujasnit a uvědomit si, co to vlastně obnáší. Protože mít mimčo není jen procházka růžovým sadem, jako třeba pochovat ho, přebalit, nakojit, ale i "horší" věci. Nedej bože třeba nemoc

Reaguji na Vendys123: Souhlas, je to "touha" způsobená okolím a snad i založením slečny, ale určitě není urgentní (A pokud opravdu ano, stejně musí vše promýšlet s ohledem na partnera...)

Reaguji na Red_fire: Tak to zase nemusí být až tak pravda. Třeba opravdu dítě chce. A nějaká "extra touha" po miminku není potřeba. Matkou může být i žena, která touhu nemá

Po miminku toužím už dva roky, je mi 22. Bohužel studuju to, co studuju, tohle jsem si vybrala a dítě mít teď nemůžu ani ze zdravotních důvodů, natož z finančních. Proto pokud člověk může, je ve vlastním, je zdravý, tak bych to neodkládala. Bůhví jestli já, která toužím celý život po třech dětech, budu moct mít aspoň jedno.

Já bych taky miminko chtěla mít brzo, ideálně ve druháku na VŠ svatba, ve třeťáku mimi.. Doufám, že to se školou zvládnu, vybrala jsem si těžký obor, ale prostě nechci mít dítě až po škole, protože bych potom neměla žádnou praxi a to nechci.. Navíc i všichni doktoři doporučují mít první dítě do 25let.. Já osobně bych dýl dítě mít nechtěla

No Možná by bylo dobré si nejdříve uvědomit, zda chceš být právě s tímhle partnerem i do budoucna a vychovávat s ním dítě( podle tvého příspěvku mi přijde, jako bys o tom nebyla přesvědčená). Co se týče dítěte, tak záleží, jestli chceš v životě ještě něco dokázat, cestovat, užívat si, nebo se dát raději na rodinný život a mít miminko.
Dítě je velká radost, ale jak je známo i starost a finance, takže je taky potřeba si uvědomit, jestli jsi na dítě dostatečně zabezpečená a můžeš mu dát to, co bys chtěla Ale dle mého názoru není kam spěchat

Mám dva pejsky a řeknu Vám, že vstávám v noci 3krát a denně, ráno v šest na nohách, teď ještě do práce, nemůžete je nechat venku, nejsou zvyklé, doma pravidelně něco rozkoušou, občas se ta mladší počůrá, hlídat očkování, zdravotní problémy, no jako nechcu srovnávat s dítětem, ale je to dost podobné, ne nadarmo se říká, že pes je taková předehra k dítěti, no nedokážu si představit, ikdyž mám prstýnek na ruce a barák na krku. Jsem od 14cti doslova samostatná a já se teda sama za sebe stále ještě sebejistě na mateřství necítím a dlouho nebudu. (Je mi 21.) Je to o osobní stránce, možnostech a pocitu každé z nás. Spolužačky měli i v 17cti, ségra taky brzy, ikdyž svým způsobem nelitují, dobře vědí, že už jim ty roky nikdy nikdo nevrátí a co nesnáším je matka, která si pak ve 30ti uvědomí, že si vlastně nic neužila a zdrhne od rodiny. Radši do těch 30ti počkám, když to přeženu, ale budu zodpovědná a svou rodinu pak víc milovat. Moje slova, tvoje rozhodnutí, tvůj život - nadruhou stranu jsi to Ty, málokdo ti může radit co a jak, když tě nězná, neví jaká jsi, třeba by jsi zrovna ve 22 letech byla skvělá matka a zrovna Tobě by to nedělalo sebemenší problém

Jo a ten můj přítel (28 let) říkal dřív taky až za 5 let, jsou to dva roky a už si říká, bude mi 30, nechci být na to starej, nešlo by to v tvých 25? Ono s věkem si člověk lecos uvědomí, já říkám: Život mě stále mění, co bych řekla minulý rok, už nemohu říct dnes.

Neber si to prosím osobně, teď budu mluvit všeobecně, ale často mám pocit, že pro spoustu lidi je kritérium pro to mít dítě fakt, že má za sebou dotyčný/á diskotéky, nezávazný sex a různý blbosti. Já jen, že jsou i lidi, kteří neměli nikdy tu potřebu dělat tyhle věci a nedělá to z nich horší rodiče, protože jsou podle ostatních "nevyřádění". Všimla jsem si toho už dávno, že pro spoustu holek je důležité mít za sebou hotový "harém", než si řeknou: "A, jo, teď už mám od*ukáno a můžu bejt dobrá máma."..Andrejiinko, opakuji, není to mířeno na tebe ale všeobecně.

Já bych si dala čas a vyplnila ho třeba studiem či cestováním (Ani jedno nejde s dítětem tak lehce jako bez něj, to mi nevyvrátí žádná mladá matka.). Ve dvaadvaceti je ta touha standardní jev, mateřské pudy se začínají ozývat. Ale dej si čas. Prvně se ujisti, že máš chlapa s velkým CH. Znám právě hodně mladých maminek co si pořídily prcka brzy a záhy je opustil chlap a ony teď děti strkají prarodičům a chodí pařit na diskotéky. Pro mne za mne ať si dělají co chcou, ale ono tím trpí i to dítě. Pokaždé jinej "strejda", protože s těma holkama s dítětem málokterej vydrží a tím spíš, že toho pravého ty holky hledají na chlastačkách.

U tohohle jsem se upřímně zasmála. Holky, snad nejste jedny z těch, které tahají nebo by tahaly malé děti po letištích či prohlídkách po zámku, že ne? S dítětem (alespoň tím malým) máte prostě na nějakej ten pátek s nějakým velkým cestováním utrum. A pokud ho přesto budete tahat na poznávací zájezdy a dovolenky tohohle typu, to malé bude z toho cestování unavené a pěkně otrávené a vy samozřejmě s ním. Tohle je realita.

Nemluvě o tom, že se autorce to dítě může narodit nemocné. Samozřejmě že jí to nikdo nepřejeme, ale osudy jsou různé a tyhle věci se stávají. Vy už automaticky počítáte se zdravým hodným miminkem se kterým můžete dělat cokoliv - studovat vysokou školu, jezdit kamkoliv. Ale stačí aby se to dítě narodilo nedejbože nějak vážně nemocné a už si ta holka ani neškrtne. Takže je potřeba se na to podívat i tak. Ta představa že jde s miminem všecko podle toho jak chcete vy je sice hezká, ale realita může být úplně jinak a pak už před tím závazkem neutečete, čas nevrátíte.