"Příliš milující" partnerka

Jj, já mám ten samý pocit. Přesně tak, čas si na něj dělám pořád já, když on něco potřebuje musí se to ihned řešit, jakmile já něco potřebuji, tak to neslyší
Jsou sobečtí, oni jsou pro ně na prvním místě a my až někde dál
Já jako jediné řešení vidím, naučit se být taky sobec, ale nevím jak, nějak mi to pořád nejde

Přesně, to já asi taky nikdy nebudu každej řiká at ho chvíli necham vydusit, furt za nim nelezu, ale ja to nedokážu....bojim se toho že mě už nemá rád, když se takhle chová

To si nemyslím, spíš je jen sobec. To ten můj byl už od začátku bohužel. Nevím, zda když ho vydusíš jestli to pomůže, myslím že ne, vrátí se to zprátky do starejch kolejí. Spíš se nauč vážit sama sebe a být taky sobecká!

Nedáváš mu lásku najevo až moc? Někteří chlapi se toho bojí a začnou takhle couvat.

Já sem bohužel taková je možný že začal couvat ale předtím se právě choval podobně jako já, řikal mi krásný věci, jak moc mě miluje, plánovali jsme si solu budoucnost, takový ty romantický řečičky, no určitě to znáte.....nevím co mu ruplo přes hlavu

Tohle já měla u svýho bejvalýho a jakmile jsem si ho přestala všímat, hned za mnou lezl.
Jo a ještě jeden poznatek, minulý týden jsem si byla posedět s přítelem a jeho bratrem. Začali jsme rozebírat, že mě štve, že ten můj na mě nemá pořád čas a že já si ho vždycky musím udělat, tak jak to vyhovuje jemu. A jeho bratr mi na to řek, že já mám času až moc, když tohle dělám. Takže jsem zjistila, cukat se, cukat se a cukat, žádný takový, že se budem jim přizpůsobovat!

Jojo asi nastolim hošánkovi tvrdej režim fakt se mu pořád jen podřizuju...uvidíme,každopádně zatím děkuju za radu, stejne me to ale trapi, protoze ten pocit, kdyz on ti rekne jak s tebou hce zit, ze si nejuzsnejsi holka a............tak najednou ze uz si te nevazi a nezajimas ho, pro me je to tezky, jsem hodne citliva

Asi mu to ze začátku přišlo romantické, když jste byli na růžovém obláčku, ale pak se toho lekl. U nás je to spíš obráceně, takže vím na vlastní kůži, že každá akce budí adekvátní reakci... když se přítel ke mně některý den vine jako liána, mám tendenci klást odpor, a když je zdrženlivej, vinu se já k němu Nesmí se to prostě přehánět. Mít na sobě přisátého závisláka, který při každém hnutí prstem se vším praští a letí na pomoc, začne být časem nepříjemné.

asi máš pravdu....dekuju za radu..budu se s tim muset poprat,protoze jsem typ cloveka jak popisujes ty vinouci lilianu treba kdyz uvidi ze zas tak nejevim porad zajem motat se kolem nej, zacne byt zase ke me pritulnejsi

Já si myslím, že to zabere a hlavně se celkově zamyslet a mít se raděj než jeho

to je právě to nejhorší, protože jsem až moc naivní a fakt bych pro něj udělala cokoliv....no nějak se s tím poperu

Luczinka a jak douho jste spolu?U nás je ten problém že on se ke mě taky choval tak jak já k němu, ale ted to nějak vyhaslo po tom roce...to bude asi tím že se oba nevidíme těmi "růžovými brýlemi" a bereme se takový jací jsme.

Řekla bych, že tohle je kámen úrazu ve spoustě vztahů - kdy jeden má rád prostě víc a pro druhého se v podstatě obětuje. Je to špatně, ale dělala sem tu stejnou chybu. Příteli jsem byla v každé situaci oporou, pomáhala sem mu, tahala ho z problémů, stála při něm, byla jsem oddaná a milující a v podstatě sem mu zaprodala srdce i duši s naivní myšlenkou, že ho to udělá štastným. Nějakou dobu to snad skutečně takhle fungovalo, ale jednoho dne se sebral a odešel hledat jiné štěstí a mě nechal stát uprostřed velkého problému. Ted se učím být sobec, abych už nikdy nerezignovala na své osobní štěstí ve prospěch někoho, kdo si to nezaslouží. Vím, že mi bude v dalším vztahu tahle zkušenost spíše na překážku, ale co nadělám.

Otázka je, když je někdo bezvýhradně oddaný a milující, dělá to opravdu z lásky? Není to spíš příznak extrémně nízké sebejistoty - pocit, že sama o sobě nemám žádnou hodnotu a proto se musím smekat a plazit, abych byla vůbec hodná nějaké pozornosti?