"Příliš milující" partnerka

Ivčoun
TO je vážně divný, já myslela že vám je nějak málo, nebo že jste spolu krátce, ale v v tomdle věku a po dvou letym vztahu to nechápu. a dřív jste se vídali pravidelně? Když si v Praze tak co by to pro něj bylo za problém přijet večer a zajít s tebou třeba do kina nebo na večeři a podobně. Zkus si s nim o tom promluvit, že ti to vadí. Myslim že od toho vztahu chcete každej něco jinýho, ty hledáš někoho pro život na koho se můžeš spolehnout, a on jen někoho na rozptýlení, kdo za nim přijede když zrovna nebude mít co dělat. Soudim jen podle toho co si napsala, třeba se pletu

máš pravdu, takto se žít nedá. To kouzlo je v tom, že člověk se tak musí chovat přirozeně. Obdivuju tě, že jsi to vydržela "hrát" tak dlouho. Mně už přetekla míra a divila jsem se, že najednou to šlo samo, aniž bych se musela jakkoli nutit, ale trvalo mi to hodně let. Stejně dělám spoustu chyb, ale některé už naštěstí ne tak hodně jako dřív

Já naopak zestárla z toho, jak jsem milovala jsem víc než jsem byla dle mého názoru milována, to trápení mi docela dalo zabrat...

no, holky...já si teda myslim - a i vidim - že ve správnym a oboustranně vyrovnanym vztahu neni potřeba nic hrát. Naopak. Ta upřímnost citů a neočekávání něco za ně zpět....a přesto v rovnym vrácení....je to nejhezčí, co si můžou dva lidi přát. Bejt nedostupná a záhadná a ne tak oddaná a svobodná a nezávislá a mocná a já nevim co.....takhle nikdy s tim druhym nesplynete v jednu bytost.

Co se týče tý knížky (Proč muži milují potvory), tak mám kamarádku, co jí zhltla a začla se podle ní 100% řídit. Sice se na ní chlapi lepí, to nemůžu popřít, ale nikdo s ní dlouho nevydrží. Nebo spíš oni by chtěli, ale ona jim dává takové kapky, že je v závěru od sebe odežene. Líbila se mému kamarádovi, ten z ní byl vyřízenej, ale ona si ho přesně podle návodu v knížce nevšímala, odepisovala až třeba za 2 dny a ještě takový neurčitý zprávy (nechat ho v nejistotě) až mi celej nešťastnej říkal že to fakt nejde, že na tohle by neměl, že chce vztah a ne aby si s ním nějaká buchta hrála, že na to fakt nemá náladu. Já si taky myslím že je potřeba to brát trochu s rezervou, co je moc je prostě moc. Ale jak říkám, jsem zatím na straně 15 a myslím že holkám co jsou až moc milující by to mohlo pomoct trošku se zklidnit, rozhodně není na škodu si tu knížku přečíst

To máš sice pravdu, ale přece ne v každém vztahu se do této fáze dva lidi dostanou hned od začátku. To by byla fakt velká náhoda, aby se potkali dva lidi a hned spolu splynuli v jednu bytost. Někdy ten jeden musí trošku zasáhnout.
My jsme teď s přítelem spolu tři roky, jsme spolu šťastní a rozumíme si úplně perfektně. Ale taky to ze začátku nebyl vztah podle mých představ. Prtž jsem byla u přítele až na druhém někdy i třetím místě. A přítel si to neuvědomoval, takže jsem taky musela pár věcí povysvětlovat, popřípadě si dupnout a opravdu být někdy trošku nedostupná...... a to vše právě proto, abychom v tu jednu bytost časem mohli splynout.
Teď je to supr a fakt jsem s ním strašně spokojená a jsem ráda, že jsem to na začátku vztahu nevzdala a neposlala ho někam. Přišla bych o hodně.

Já jsem právě přes týden v Praze a to je tak 150 km od něho a o víkendu u rodičů, což je těch asi 40 km od něho, takže spíše ty víkendy. No už kolikrát jsme mluvili o svatbě i mimču. Ale já se čím dál víc bojím. Třeba tento víkend. V pátek večer pracoval. V sobotu přes den dospával a večer zase pracoval, ale jen do 10 večer. Pak si jel na oslavu narozenin kde se báječně bavil (dle fotek) a já doma čuměla do zdi. Přitom kdyby řekl, tak já jsem mohla přijet a pomoct mu s prací a pak jít spolu na tu oslavu, protože oslavenec je můj kamarád a měla jsem tam plno známých. Ale mě přijde, že mě nikam nechce brát, aby se mohl bavit a doma nemusel slyšet připadný výčitky ve stylu co tam dělal s tou a s tou. A to mě hodně mrzí a bolí.

A kdybych si o tom s ním chtěla promluvit, tak nakonec budu ta špatná já. Že mu nic nedopřeju a tak....

Ronyy

Souhlasim, já to tu chápala jako celovztahovej problém. Přijde mi samozřejmý, že ze začátku si držim odstup a necpu mu, kterak bez něj šílim atd Ale právě po letech, či prostě po nějaký tý přirozený době (tu má asi každej jinak dlouhou) je pro mě samozřejmost se nad tohle povznést a právě začít žít na 100% - 100%ní já.
Jak tu někdo psal, že svýmu řiká každou chvíli, jak ho miluje a má rád, tak to je zas o něčem jinym, to už je moc. Ale pro mě je ve vztahu cíl bejt právě taková, jaká sem, jak cítim. A moc mu kdykoliv cokoliv říct, neschovávat to jen proto, že bych měla, abych působila možností ztráty. Já třeba o takovýho chlapa nemám zájem - ta jistota, důvěra, to je pro mě meta. Však každej ji jinde má, toť jen názor těžce emocionálního člověka

Tak už jsem si knížku objednala a nemůžu se jí dočkat, jupííí

Ahojky, mám to doma taky. Zajímám se o něho, pamatuju na jeho důležité termíny, myslím na něho, snažím se ho vždy podržet a sem tam ho překvapit nějakou blbůstkou. Ale on nic. Představovala bych si třeba maličkosti - například každý den chodím z práce ve stejný čas, tak kdyby mi jen udělal čaj, který si po příchodu domů dělám vždy, jen prostě maličkost, aby člověk viděl, že tomu druhému na něm záleží, že na něj myslí. Na těchhle maličkostech já hrozně lpím, je to výchovou. Přítel o mě říká, když si stěžuju, že jsem rozmazlená, ale není to rozmazlenost, jenom naše rodina drží hodně pospolu a jeden druhému prostě děláme pro radost neustále nějaké maličkosti apod, chováme se zkrátka jeden k druhému hodně pozorně. On takhle naopak vůbec vychovávaný nebyl. Problém vidím v tom a snažím se na něm pracovat

Ciriel
Jj, není nad to být ve vztahu taková jaká jsem. Fakt můžu být sama sebou a přítel mě miluje bláznivou, podrážděnou, s dobrou i špatnou náladou. Nemuset si na nic hrát.... to je oč tu běží.

Jako kdybych četla o sobě. Tohle jsou taky věci, které často řeším a snažím se o postupnou převýchovu

Holky, fakt mi tu všechny mluvíte z dušebohužel. Včera taky krásný.......celý den se neozýval, jeho brácha mi napsal, že jde hrát s kamarádama fotbal, ať se přijedu podívat. Pak že ho táta poveze domů a toho mýho poveze do práce. Tak mě napadla taková blbost, že tam přijdu s tim bráchou, dám svýmu pusu aby se mu líp pracovalo a odjedu že mu to určitě udělá radost. Stalo se, smál se, tak jsem si myslela, že je to konečně po dlouhý době fajn. No a večer mu píšu, že už jdu spát, a takový ty hezký řeči jako lásko a ať mu to rychle uteče na noční a nakonec jsem tam napsala MILUJU TĚ....sice mi to od Nového roku nenapsal ani neřekl, ale já to riskla, a napsala mu to. Jeho odpověď - ty taky, úspěšný start do nového týdne. A NIC..........prázdno. Já nevim to nemohl napsat ani dobrou, to už mu nestojim ani za to asi

ahoj holky tak si to tu pročítám, a připadám si, že snad ani nejsem chlap... tak snad můžu přispět

já tohle řešim docela hodně, už jsem si prožil to, že jsem miloval hodně, ale bylo to jednostranný, tak se mi nechce opakovat znova stejnou zkušenost... a když bych zjistil, že jsou naše city nevyrovnaný, tak bych měl potřebu zjistit, jestli je to jen dočasný, a jestli to můžu nějak ovlivnit, změnit, ustálit... to řešim už nějakou dobu v současnym "vztahu", pokud se to dá ještě nazvat vztahem...

tak tak, souhlasim... zastávám názor, že obzvlášť ve vztahu by člověk neměl hrát žádný hry ani s partnerem, ani se sebou... žádný přetvařování nemá význam... žádný hraní si na nedostupnost, když to člověk dělá jen proto, aby vzbudil v tom druhym žárlivost... když to bude člověk dělat natruc, stejně to v něm bude vřít a stejně bude tomu druhýmu zazlívat, že si na něj neudělá dost času...

mno jo, jak řikám, asi nejsem chlap jedna moje ex tohle udělala několikrát, akorát že brečela zamčená na záchodě... když to udělala poprvé, tak mě pojal strach, že bych o ní mohl přijít, a přes zavřený dveře jsem jí přemlouval, že jí mám rád, že mi na ní záleží, aby nebrečela, že to bude všechno dobrý, a tak... a já se snažil ještě víc jí dávat najevo jak je pro mě důležitá a že jí mám rád... pak pár měsíců v pohodě, a najednou rána z čistýho nebe, zase brečí zamčená na záchodě... a já se znova bojim že o ní přijdu, tak jí přes zavřený dveře přemlouvám, utěšuju, řikám jí že jí mám rád, atd... a ještě víc jsem se snažil dávat jí najevo jak mi na ní záleží... pár měsíců zase klid, a pak znova... a já zjistil, že mi to nějak nevyhovuje hučet do zavřených dveří... že se víc snažit neumim, že dělám co můžu, ale jestli je jí to málo, tak to bohužel bude muset vzít jako fakt a nějak se podle toho zařídit... bál jsem se, že o ní přijdu, ale zároveň se probouzela moje sebeúcta a já se začal sám sebe ptát, jestli mi ten vztah s ní stojí za tuhle cenu... je fakt, že se to časem zlepšovalo, ale ve mě se jednou něco zlomilo, a pro mě už bylo pozdě ten vztah udržovat, pro mě ten vztah už umřel, i když se ona snažila... teď ty role byly obrácený, ona doufala že se k sobě vrátíme, a chtěla se ke mě vrátit ještě minimálně rok po tom, co jsme se rozešli...
takže i tohle může dělat chlap... akorát až půjdu na záchod, tak se musim podívat, jestli ještě vůbec chlap jsem

Jestli můžu napsat svůj názor, já osobně tyhle psaný věci jako lásko, miláčku, miluju tě nesnáším, přijde mi to strašně falešný a když mi to někdo napsal, tak jsem taky nereagovala, nevěděla jsem jak a bylo mi to spíš trapný a co znám kluky kolem sebe, tak si na to taky nehrajou, myslím, že méně je více a zvlášť v těchto projevech.