"Příliš milující" partnerka

hm, tak u nás jsem spíš sobeček asi spíš já..jemu dlouho trvá než se k něčemu rozhoupe a tak já to chci mít už za sebou tak to udělám, zařídím a tak..
trápí mě, nechodíme nikam, nemáme kamarády no..jak je získat? on by i chodil s kolegama s práce, mě tam nechce, prý at nejsme furt spolu..ale mě je to líto..
kolikrát jsme se kvůli tomu rafli..neporadíte někdo jak zapomenout že se baví, když vy sedíte sama doma páč nemáte kam a s kým vyrazit?nechci mu to furt kazit, ale bohužel začátek vztahu byl takovej, že sem na něj furt čekala a on se chodil bavit..může to být i tím?díky

holky, to jste hysterky, kde máte svojí hrdost, neříkám poplakat si, dát najevo svoje emoce, ale tohle?

jednoduše je to tak, že pokud mi na někom záleží, snažím se s ním být

takové ty projevy toho, jsem tu, všímej si mě, miluju tě, tokej se mnou, to jednou začne opravdu otravovat a takové to těšení se, je pryč
každý vztah je i o volnosti, přece si nemůžete násilím, brekotem, citovým vydíráním, prosbama, ultimátama někoho k sobě získat

pokud vás má váš partner jako to, čemu se říká živý inventář, je to proto, že si na vás zvykl a není nikdo jiný, nebo je zatím líný vás nahradit, nebo proto, že vás má jistou, a tak proč se snažit
čím vís se snažíte, tím víc se vnucujete a tím klesáte u vašeho partnera na ceně a na obdivu

všechno to musí být v rovnováze, a její pomyslná hranice je dost křehká

ja ti nevim, sice to určitě neni úplně optimální stav, zvlášť to "trucování" někde zamčená, ale zase pod hysterkou si já představuju trošku něco jinýho ale používat to jako nátlak na partnera to je určitě špatně...

jirik

normální nehystericky uvažující žena by nikdy neužila jako přesvědčovací metodu jakohokoliv citového vydírání - možná hysterická je slovo, že třeba rozmazlená, nevyzrálá, citově manipulující? Nebo ještě neprojevená se hysterie v začátku?
Plznák o hysterkách dost dobře píše

Plzáka zrovna nemusim ale jinak s tebou souhlasim

jirik

což už není přímo míněné na tebe - dokážeš si představit, že by se takto trucující dívka stala matkou tvých dětí?

matadi
no to určitě ne, pokud by trucovala tak bych začal trucovat já a vyprovodil bych jí... však i s tou mou "zkušeností" to tak bylo, dvakrát jsem to toleroval, potřetí mě to zarazilo, počtvrtý mě to štvalo... takže prosto pro vývoj nechávám, ale takovou partnerku určitě nechci...

Ty jo holky, ja mám ted doma to samý.... přijdu si jak kdybych byla na všechno sama... Snažim se jak idiot, udělala bych pro něj první poslední ...a on nic, strašně se ted změnil jak dostal novou práci a přijde mi že už se mnou ani nechce zůstat. Dřív to bylo přesně naopak... on mi řikal jak mě miluje třeba desetkrát denně a pamatuju si jak mě to už i otravovalo...a ted dělám já to samý a nechápu proč...když vim jak je to obtěžující. Navíc sem si jim byla strašně jistá a měla sem díky tomu hrozný sebevědomí, a v tý době mě miloval nejvíc. Sama nechápu proč nemůžu bejt taková jako předtím, ale asi to má co dělat s tim že jakmile mě někdo jen trošku odmítá tak tim víc ho chci... s timhle sem měla problém už na střední, pokaždý sem se zbláznila do kluka kterej o mě vůbec nestál a tim víc sem se mu vnucovala...no hrozný. Už fakt nevim co mám dělat, strašně moc chci bejt nedostupná a nevěšet se na něj každejch pět minut, ale moc mi to nejde... Vim že takhle o něj asi brzo přijdu, protože si najde takovou holku, jaká sem byla já na začátku. Navíc u nás je ještě problém že s nim žiju v Anglii a chtěla bych jet domu a on nechce do Čech... Takže tedka mám období kdy skoro nejim, mám strašný nervy a nespim... a nevim jestli mi to za tohle všechno stojí

mno jo, tak je možný, že se nějakou dobu snažil, a jednoho dne možná začal mít pocit, že to je zbytečný, a vzdal to, stal se pasivní, přestal bojovat... a možná o tebe ztratil zájem... ale to v tu chvíli vybudilo tebe, a abys ho neztratila, tak se začínáš snažit, začínáš mu dávat najevo, co bys ráda, aby ti dával najevo on... a protože to nedělá, tak se snažíš víc mu dávat najevo, co bys ráda, aby on dělal... a je možný, že už mu začalo vadit, jak si "vynucuješ" jeho spolupráci... taky jsme to tak s jednou holkou měli, pro mě ten vztah postupně skončil, ale v tu dobu ta holka teprve začala bojovat...

Všem vám držim palečky aby jste to ustály u nás už je to ted v pohode...a jediná příčina? Jeho práce a jeho stres s ní..od té doby co tam není se všechno vrátilo do starých kolejí a jsme opět štastný.Pořád veselí, pořád spolu... ještě že se to tak spravilo...ufff

No jo, tak nějak to bude

Mám to stejně... Přesto že říká, že jsme ta pravá a on je spokojenej, já pochybuju a říkám si, že ho snad obtěžuju, že to chci řešit, že nejsem šťastná... Prej ho viním za to, že jsme nešťastná. Neviním, ale vlastně je to tak, když jsem nešťastná z něj, z jeho nezájmu, že nevypadá, že by s tím něco dělat chtěl nebo chtěl něco změnit... Já se snažím a mám pocit, že se snažím sama, jenže efekt je takovej, jako když si něco vynucuju a nikoho k ničemu nutit nechci a nebudu. Tak proč to tak působí?

Hrozně to vyčerpává... nemůžu se od svýho chlapa furt ve vztahu přeci nechávat lovit a bejt furt nedostupná... Umím bejt mrcha a vím, jak to funguje a že to zabírá, ale taky vím, že mě tyhle kličky a tríčky stojej občas hrozný energie...

Ano, přesně, mám to stejně. nechci nic velkýho, jen maličkatý pozornosti, ze kterých poznám, že si na mě vzpomněl, že mu na mě záleží...

Aspoň budeme hubený v létě do plavek není to zrovna ideální dieta, ale tyhle vztahový nervy zabíraj teda spolehlivě...