"Příliš milující" partnerka

Já to s pokerovým, nezpodpovědným, nevyzrálým, zastydlým puberťákěm, kterýmu jsme nemohla věřit a spolehnout se na něj a kterej mi bral hodně energie, utnula. A konečně se mi ulevilo. Dvakrát jsme odešla a vrátila se a paradoxně to po třetí přišlo od něj, že se k tobě nehodíme, apod. a já mu už nyní dávám jenom za pravdu a on toho lituje. A tentokrát už se zlomit a ukecat k návratu nenechám, už mi jde konečně odejít... Já jsem nějaká, on je nějakej, ale spolu nám to nejde. Ale musela jsem si k tomu sama dojít a odžít si to a až teď jsem o tom přesvědčená, že je to dobře... Ale že mi to trvalo. Držím palce i vám, ať nemilujete příliš toho, kdo si to nezaslouží!

Co se má stát, to se stane a ten pravej pro nás určitě někde je a najdeme se... a půjde to samo, krásně Prostě to poznáme, až to bude ono, jen neztrácet víru a naději.

a právě tohle jsou ty nesdělitelný zkušenosti, kterýma si každej musí projít... mám kámošku, je relativně krátce vdaná, a co mi občas řekne, to se divim, že vůbec si někdo takovej způsob jednání nechá líbit... tim se nechci povyšovat, ani neřikám, že je hloupá, to vůbec ne... jen řikám, že si do svýho života přivolala nějaký zkušenosti, a teď podle nich žije... a já doufám, že už pochopila, že takhle žít už dál nemusí i když rozvod je těžší než rozchod...

Reaguji na Dorra:
Fandím Ti!
Hodně štěstí, přijde lepší.

upřímně, nechci to zakřiknout, ale je to mnohem lepší. Ono opravdu stačí poslechnout všechny, kdo říkají, nestavit partnera na první místo. Řekla jsem si, že nemám co ztratit, začala v první řadě myslet na sebe a ono to opravdu funguje. Neříkám, že se to zase nemůže vrátit do "starých" kolejí, ale momentálně jsem moc spokojená a příklad toho, že někdy to může dopadnout dobře! Proto pokud opravdu milujete, neházejte flintu do žita. Ono bude líp! A věřím, Jiriku, že i u Tebe

Reaguji na Dorra:

moc Ti držím palce! Přeju Ti, abys byla spokojená!

Reaguji na Teuska: Ať si říká kdo chce co chce, tak mám pocit, že přísloví o tom že v lásce vyhrává ten kdo má rád míň prostě platí... Je to smutné, ale mám dojem že je na tom hodně pravdy Holt i když pro něj tyhle všechny věci děláš ráda tak je občas prostě nedělej

Reaguji na Ashakiran: ano...v lásce vyhrává ten kdo má rád míň...pomalu ale jistě začínám toto přísloví chápat

kujuuu

s timhle nesouhlasim... podle mě je láska a láska... pokud se bavíme o "čisté" lásce, kdy má člověk rád a nic za to neočekává, tak přece nemůže "prohrát" pokud člověk vůči někomu cítí lásku ve smyslu "mám tě rád, přeju ti hodně štěstí, žij jak uznáš za vhodné", tak v takové lásce není vítězů a poražených... ale pokud je to láska "mám tě rád a je mi smutno, když u mě nejsi", tak tam samozřejmě člověk 'prohrává' pořád, když neni s tim druhym... ale kolik z nás dokáže žít tu první variantu

Ahoj, taky bych potřebovala poradit, s přítelem jsme cca rok, ze začátku to bylo krásný, i když jsme se často hádali, z přítelova chování bylo jasný, že o mně stojí, mluvil o miminku, pejskovi, jednou se rozbrečel,že mě chce vidět ve svatebních šatech, hádky se stupňovaly, je žárlivý a hádaly jsme se kvůi blbostem,já ani nevim kvůli čemu vlastně-paradox. Najednou se sekl, přestal mi řikat zlato, lásko..vůbec mě neoslovuje, přitom si na to předtím potrpěl, najednou neví, jestli budu dobrá mámá, v hádce na mě řval, že s emnou děti nechce, pak se to nějak vyjasní, a třeba mi koupí kytičku a obejmě mě a řekne, že je ze mně stejně paf, pak je zas odtažitej a já to řešim, ptám se proč mi neřekně něco hezkýho (vim, že jsme trapná), proč se mnou nespí, proč a proč-to v něm vyvolá vztek a zas mi řekne děsně ošklivý věci, všimla jsem si, že když nic nemelu a chovám se v klidu, tak se dřív začne chovat normálně, ale pořád to neni ono a já jsme z toho špatná a zas reju a takhle pořád dokola, řekl mi v hádce takovejch zlejch věcí, že nechápu, že tam ještě sem, ale pak mi řekne, že si za to můžu sama, že se jen brání. Já nevim co dál, teď jsme ve fázi, že každej ležíme na svojí kraje postele, nedáme si ani pusu,nevoláme si, neoslovujeme, nespíme. Máme spolu pejska, pořád mi vyčítá,že on ho nechtěl, že je to můj pes. Ale pak zas vidim, že ho má rád. Opravdu nevím, zda se jen brání, nechce abych už nic řešila, nebo je srab na to mi říct, že je konec, Chce mě vydeptat,tak abych odešla. Dneska ráno mě, ale zas letmo pohladil,j á tim vždy získám naději,a le on se zas pak chová odtažitě. Včera jsem s ním chtěla mluvit (taky vim, že chlapi nechtěj mluvit) četl si vtipy a řekl mi počkej..připadám si jak trapka, přitom vim, že do mě byl ze začátku blázen,větší než já do něj, aspoň s etak choval. Když se ho zeptám, proč spolu nespíme tak často, prý už je nabaženej, proč s enelíbáme-prej nemusí mít jazyk pořád v mojí puse, že to neni na čem stojí vztah.

Reaguji na petrahogen1: a tohle po roce vztahu? to snad ne...chápala bych kdybyste spolu byly déle... To my po 4 letech byly ještě jako 2 hrdličky, zlomilo se to až potom. Ale pokud nejsi spokojená. Proč se trápit? Přemýšlela si o rozchodu? Takhle by se chlapi chovat neměli. Chápu, že mají občas problémy, ale tohle mi přijde spíš jako, že už o tebe moc nestojí, ale nechce tě jen tak pustit, tak ti občas dá nějaký impuls jako třeba dotek protože ví, že ti to stačí, aby si z něj byla zase poblázněná. Zkus být chladná... a nebo si o tom fakt promluvit.

je pravda, že když jsme v pohodě a vůbec nic neřešim, tak je taky hodnější a vstřícnější, když ho porposim o jídlo, tak mi ho klidně přiveze do práce, jen si dává pozor, aby mě neoslovilje mi hrozně, už se koukám jinde a přemýšlím o odstěhování,a le nějak se mi to pořád nechce vzdát. Myslela jsem, že už to bude napořád, nějak jsme to cejtila. Nevim co s pejskem, nevim co sama se sebou..Možná jsme si to udělala sama, řešila hovadiny a teď nemám nic..Takže myslíš prostě ho mít taky trochu naháku, neřešit,pokud se to nezlepší, odejít, nebýt s někým, kdo o mně nestojí a marnit čas...

To je vyšší level a to nejtěžší, ale to nejdůležitější na pochopení...

Když někoho miluju, ano, chybí mi a je mi po něm smutno... takže nezištně milovat asi tak furt ještě neumím

Reaguji na Teuska:

Přemýšlela jsi, že zjistíš, co je za změnou jeho chování, než to ukončíš a prostě z něj dostaneš, co mu přelítlo přes nos, že se k tobě chová jako vůl a že tohle nemáš za potřebí, ať se vzpamatuje a vysvětlí ti to? Ukončit to umí každej, vyřešit málokdo.

psla jsem mu, jestli nepújdem s pejskem na procházku, napsal přijedem..tak kdyby zas se mnou bejt nechtěl, tak snad se mnou už nikam nebude chodit, já holky vůbec nevim:-/nechci s emu vnucovat, ale zas to nechci jen tak skončit...