"Příliš milující" partnerka

Ovšem do určitý míry, kdy se to prostě neláme přes koleno...

To jsem taky chtěla napsat, že někteří to v sobě mají srovnané, proto některé potenciální partnery vyfiltrují po pár minutách-pokud je to teda něco zjevného. Někdo musí přijít zkušenostmi, aby si uvědomil, že nevím co chci, ale už vím, co nechci Až dojde do fáze, vím, jaký já chci být partner, co můžu a chci dát..
Jinak co se týče praxe, nějaká by byla, prošla jsem mnoha poučnými vztahy, nejvíc mi dalo pochopení kdy nelpět a odejít.. Právěže těch vztahů bylo tolik, že jsem se zarazila, a řekla si, že to chce zapojit taky hlavu ještě předtím než do toho vlítnu celým srdcem tělem i životem..

To je momentální stav. Zažila jsem to víckrát, a taky jsem si to myslela. Často zdrcena náhlým poznáním sebe a na čem všem musím zapracovat. Ale chce to naději, a chuť.. A to vše přijde, až přebolí to současné...Jsme všichni boží děti a plný lásky, jen to chvílema nevnímáme..

Já nevím proč, ale ježí se mi z toho chlupy na těle, nevěřila bych těm řečem ani za mák. To jsou slova toho, kdo nic nechce měnit, nic nechce řešit, nechce přemýšlet.. Jsi pro mně moc úžasná, tak ti dám prostor, abych ti nekazil život.. to už je skoro klišé z Esquire Nebo se pletu?
A taky chtěl bych se změnit ale nejde to...
Spíš Chtěl bych mít klid a pohodu ale ty pořád nejsi spokojená..

Ale na obhajobu chlapů, myslím, že my se pro ně vyjadřujeme strašně komplikovaně a oni pak neví co vlastně teda mají změnit. Probrat se haldou našich pocitů a špetkou faktů, je odradí. Pak už nemají chuť řešit vůbec nic. Někdy, když jsem tak sama sebe poslouchala, mi to došlo..že bych to poslouchat jako chlap nechtěla. Zkrátila bych to,bez emocí došla k závěru, a šla bych radši na kafe se zasmát

Cituji Dorra: A nemáte měkdy strach, aby někdo těm požadavkům odpovídal? Že jsme "příliš" nároční?

Je potřeba si to zjednodušit. A poznat sebe. Jestli jsi opravdu moc náročná, nebo jestli máš představy o životě a o partnerovi, který vycházejí z reality. Tak napiš, jaké máš představy, a můžem se k tomu kdo bude chtít vyjádřit, jestli to je z našeho pohledu moc náročný nebo normální.
Já mám jednu kamarádku, ta je tak náročná, že si z ní kluci dělají srandu, že takový se ještě nenarodil,který by pro ni byl dost dobrý.. Ale jí vadí věci typu-já nejím maso, tak přece nebudu s někým, kdo by si ho dával do ledničky, když já ho nesnáším..Jsme málem padly s holkama smíchy, když jí začal balit řezník Akorát míň humorný je, že to byl fajn chlapík, se kterým by třeba byla šťastná, kdyby se zbavila předsudků.

Ano, je to tak. Je to vlastně alibismus, že oni sami nic pro sebe nic dělat nechtějí, že jim to tahkel vyhovuje, jen my sjem pořád nespokojené.

S tíhmle taky souhlasím, že než dojdeme k jádru pudla, chlap je dávno ztracena a netuší, co po něm chceme konrkétně... takhle jsem narazila několikrát. Jak bys to tedy zkrátila bez emocí, abys šla přímo k věci? Jak bys tedy reagovala na to, že se měnit vlastně nechce?

no a to je ta cesta nevim co chci a nechci => vim co nechci => vim, co chci

a tohle patří mezi ty nejdůležitější věci - srovnat sám sebe, pak teprve ke mě může přijít ten ideální protějšek

přesně tak akorát většina ne že by to chvílema nevnímala, většina nemá tušení celej život

na tom něco je... chlapi obvykle maj pocit, že když s něčim přijdete, že chcete názor, radu, pomoc... ale vy se často chcete jen vypovídat a pak nechápete, že my máme pocit, že chcete pomoc příliš složitý myšlenkový pochody opravdu odrazujou, těžko se u toho udržuje pozornost

velmi dobrá sebereflexe tohle

Myslím, že to není jenom zkušenost, ale pokud vím, tohle když chlap řekne, tak chce volnost, ale nechce být ten špatný, tak se takto snaží hodit rozchod na přítelkyni.

Reaguji na LaArdilla: Ano, souhlasím naprosto.

[cituji=Dorra]Jak bys to tedy zkrátila bez emocí, abys šla přímo k věci? Jak bys tedy reagovala na to, že se měnit vlastně nechce?

Já se trochu bojím takhle radit obecně, to záleží od situace, od povahy vás dvou, od předchozích diskuzí, které nějak probíhaly a můžou běžet podle stejného vzorce pořád..Myslím, že už je úspěch zkusit to jinak než vždy. Nevím, jestli oba emotivně mluvíte a skáčete si do řeči, nebo on mlčí a ty dlouho mluvíš, jakým tónem to říkáš, jestli brečíš..

Dívej, já myslím, že základem, aby se to zase nerozplizlo, ten hovor, je si fakt ujasnit, co konkrétně chceš aby změnil, a jestli, když to změní, budeš fakt spokojená. Třeba příklad, chceš aby taky pomáhal v domácnosti. Sám od sebe kouzlem nezačne, když to přijmeš, a přijmeš, že ty mu musíš říct, co přesně a kdy má dělat, lze třeba říct, přemýšlela jsem o tom, jak bych se cítila šťastnější, a přišla jsem na to, že by mi moc pomohlo, kdybys v pondělí, ve středu a v pátek místo mně udělal nádobí a dvakrát týdně dal místo mně prát prádlo.(příklad) Myslíš, že bys tuhle věc pro mně mohl udělat? Na to se dá celkem jasně odpovědět, on si může rozmyslet, jestli je to dle něj moc nebo to pro tebe může udělat. A když bude souhlasit, tak poděkuj a už se k tomu nevracej. Pak uvidíš, zda se podle toho bude chovat. Můžeš se pak ohánět nějakými fakty a pro něj to bude taky přehledný. Co myslíš, je ta rada pro tebe použitelná?

Díky Jiříku. Ty jsi zajímavý chlap, zdá se, že v hlavě to máš srovnané, umíš pochválit, a ještě jsi vtipný
Myslím, že sebereflexe je důležitá, já se o to snažím. Kolikrát se snažím představit si , že jsem ten muž, a vnímám sebe jakožto objekt, jak mně asi vnímá on.. Jde o to, neztratit přitom sebe, ale mít trochu nadhled. Myslím, že už ta snaha je k něčemu dobrá, i když samozřejmě nikdy přesně nezjistím, že mně takto vnímá on. Mně to třeba pomohlo vyřešit jeden problém, byla jsem dost přecitlivělá na koukání přítele po jiných holkách. Furt stejný scénář, koukl se, já jsem se v duchu zatvrdila, byla pak na něj hnusná..Pak jsem si zkusila představit, že se třeba v příštím životě, kdyby byl, narodím jako chlap, budu mít přítelkyni, budu ji milovat, bude se mi líbit, ale jsa chlapem, nedá mi to instinktivně se neohlédnout za pohybem vlajících vlasů, vlnících se boků.. A přitom bych tím nic nemyslela, jen instinkt a potěšení z pohledu na něco hezkého. No řekla jsem si, že být chlapem, já bych si to sama sobě určitě dopřála a měla bych pocit, že na to mám právo!
Takže takto se třeba snažím využít představivost k pochopení druhého..

Základ úspěšného vztahu - přátelství mezi partnery. Pokud není přátelství, tak to podle mě nemůže fungovat. A jak píše Jiřík, i když většina holek to popře, ale my bychom ty kluky vážně rády jenom převychovávaly

děkuju, pochvala potěší

sebereflexe je velmi důležitá celkově v životě, okolí nám zrcadlí to, co vysíláme, a když se umíme "ohodnotit" sami, tak si některý tyhle nepříjemný zrcadlení odvrátíme a nemusíme je pak prožít...

velmi dobře, navíc ti to může pomoct zjistit, jaká je příčina, proč ti to vadí... jestli ti to vadí proto, že máš pocit, že je to nepatřičný (vzorce chování), nebo máš třeba pocit, že si najde hezčí zadeček, delší vlasy a ty ho pak ztratíš... a podle toho, co zjistíš, můžeš zpracovat ten konkrétní problém... já se někdy ohlídnu i po "něčem", co se mi vůbec nelíbí, a nelíbí se mi to takovym způsobem, že to prostě upoutá pozornost natolik silně, že si řeknu třeba "no nazdar" takže ne všechny pohledy a ohlídnutí musí bejt zákonitě pozitivní, pochvalný a vyjadřující zájem

tohle hodně záleží na tom, jak vnímáš přátelství si myslim... máš pravdu, ale myslim si, že by někde má bejt hranice, aby byl prostor pro chemii, přitažlovist a jiskření... jinak hrozí, že to za chvíli bude "jak se ségrou"

Je to přesně, jak říkáš. Hraje tam roli obojí, vadilo mi to i proto, že mi to přišlo nefér vůči mně (ať se podívá, ale ať to nevidím a necítím se ponížená-můj problém se sebevědomím), strach ze ztráty taky. Naštěstí mi došlo, že obojí nevychází z reality, ale z pokřivených představ. Potvrdilo se mi i to, co píšeš, že ne všechny pohledy vyjadřují pozitivní zájem, a to jsem zjistila, až při bližším zkoumání a bližší komunikaci. Že mi přítel sám řekl, co se mu líbí a co nelíbí.
Nevím,jestli to vy chlapi máte stejně, to by mně docela zajímalo: hlavně v posilovně, taky si občas prohlídnu chlapíka,který má hodně vypracovanou postavu, ale pro mně to je pohled jako na fotku. Nerozjíždějí se mi tam žádné představy, necítím emoce.. Pokud jsem tam s přítelem, tak vnímám hlavně jeho, protože ho miluju, a pokud sama, tak jsou mi pokusy o sblížení spíš naobtíž, protože jsem si přišla zacvičit. Takže, pokud by šlo o moje pohledy, dá se to shrnout-hezký zadek, hezká ramena, je vidět, že chlapík na sobě maká, ale tím můj zájem končí...
Můžu poprosit o tvůj pohled na věc? Díky