"Příliš milující" partnerka

přesně tak, o tom mluvim...

líp bych to nenapsal

Reaguji na jirik: ..o pár dní a o pár stránek později, ale přece.. a musím říct, Jiřík a La Ardilla, přesně
To jeden můj přítel se se mnou rozešel velmi nenápadně. Vlastně jsem ho tak zaslepeně milovala, že mi to došlo o několik týdnů později, než se to stalo. A protože u mně měl nějaké věci, a neměl se k akčnímu řešení, dala jsem je všechny na charitu. Spousta pěkného pánského oblečení, jistě někomu dělá radost O pár týdnů později se začal schánět, ale už to bylo vyřešeno za něj..

Podobně jsem pohrozila bývalému. Oblečení, hi-fi, nádobí nebyl problém sbalit a odvézt mu domů. Horší to bylo s jeho koly, která měl v kůlně a ve sklepě a nebyla zrovna levná. Když se k tomu pořád neměl, tak jsem mu pohrozila, že je buď prodám a nebo nechám před domem, ať si je někdo vezme. A najednou to šlo

Reaguji na LaArdilla:

Reaguji na Izabella: Ale musí člověk o sobě vědět, že to v případě potřeby bude fakt schopen udělat. Já se vnitřně klepala a bojovala sama se sebou. To hodné já, mi říkalo, vždyť ti to nic neudělá, ještě počkat..Ale hoch překročil určitou hranici mé sebeúcty, a abych si ji zachovala, nemohla jsem couvnout. Nesmírně se mi ulevilo, a myslím, že jsem v jeho očích tu úctu získala aspoň trochu zpět. I když jsem předtím byla taky "příliš milující".

Co se stalo tobě, Jiriku? my bysme ti taky rády pomohly...

Jo, přesně, teď je to o boji sama se sebou a o pudu sebezáchovy. Hrozně mě mrzí, je mi líto že jsem mu já (my) za to nestála, aby se vyburcoval a zabojoval.. A tvrdil, že měl za co bojovat, že já jsem žena jeho života. Jenže pak řekl: máš pravdu, mrzí mě to. takhle se chová chlap, kterej potkal ženskou svýho života? Těžko... Ostrý procitlivění... Hlavně se teď nenechat zvyklat citama a tím, že ho mám furt ráda... takovýhohle ho přeci nechci a takovýhle to přeci nechci, že jo... přesvědčuju sama sebe, je čas máknout jen a jen na sobě... ještě se mi furt neulevilo

děkuju, ale s úmrtím v rodině mi nepomůžete

Tak po včerejšku vím,že si na to kápl.
Řekl mi, že já přemýšlím úplně jinak než on, že přemýšlím lépe a že má pocit, že mi nestačí v mém životním tempu...Že jsem jinak vychovaná, mnohem rozumnější a dospělejší než on, protože přemýšlím, co bude třeba za 10 let, jak zabezpečím jednou svoji rodinu, atd., zato on žije ŤEĎ, je mu 31 let a přemýšlí nad tím, že si nový byt pronajme, než aby si vzal hypotéku a myslel třeba na to, co jednou zanechá svým dětem...Příjmy má nadstandartní a takhle vůbec nepřemýšlí.
Taky mi řekl, že jsem ta nejlepší a nejúžasnější ženská, kterou si mohl přát a že mi nechce už dál ubližovat a odstěhuje se.
Na můj názor, že vedle sebe potřebuje povrchní kikinu, kterou bude chodit ukazovat do společnosti, ale hlavně aby neměla svůj názor, víceméně kývl. Dal mi tím najevo, že jsem vlastně moc chytrá, ale vůbec pro něj nejsem přitažlivá
Sypal si popel na hlavu, že nad tím přemýšlel a že neví, proč se ke mě takhle chová. Že by to chtěl změnit, ale nejde to. Taky mi řekl, že ví, že se ke mě chová hnusně, je zlý, ale neví proč a neví, kde se to v něm bere...
Připadá mi jak rozdvojená osobnost...Já jsem brečela, on jen koukal do stropu, potom šel spát. Ráno vstal a zase dělal, jakoby se nic nestalo.

Upřímnou soustrast

Ve skrytu duše vlastně ano.
Chci, aby mi dokázal, že je chlap a že aspoň jednou jedinkrát za těch 6 let společného soužití splní, co slíbil.

a nepískalo ti pak v uších? ten ti musel nadávat ještě několik měsíců radši nechtěj vědět, co o tobě řikal tvým následovnicím

trošku mimo téma - já jsem taky podobně hmotně uvažující člověk, a mám kamarádku, která se mi snaží vysvětlit, že naše civilizace obecně se má naučit přestat tolik lpět na majetku... ono žít tady a teď patří mezi nejúžasnější věci, který člověk dokáže, ušetříš si tim spoustu zbytečných starostí a lámání hlavy nad tim, jak za 10 let uživim rodinu a podobně... vy dva, kdybyste oba chtěli, se můžete uplně úžasně vzájemně obohatit o ten pohled toho druhýho, protože nic neni jen dobrý nebo jen špatný... kdyby se vám povedlo najít kompromis mezi "syslením" a "utrácením", mohli byste si být úžasně prospěšní... možná, že se máte právě tohle od sebe vzájemně naučit, ty nebát se užívat života a pustit trošku budoucnost, a on začít trošku na budoucnost myslet...

no tak jste si to vyjasnili, ty víš na čem seš a můžeš se ohlížet po chlapovi, kterej se nebojí chytrý ženský a pro kterýho atraktivní budeš

to může bejt třeba proto, abyste se probrali a uvědomili si, že vám to neklape a takhle spolu nemáte bejt... buďto něco změňte, nebo jděte od sebe...

děkuju

holky, přestaňte se k nám chovat jako naše matky, přestaňte nás už vychovávat, převychovávat, usměrňovat, manipulovat, vytvářet představy jak se máme chovat a jak se nemáme chovat... když se nechováme tak, jak od partnera očekáváte, tak si najděte takovýho, kterej se tak chová bez převychovávání... proč by měl něco dokazovat tobě? budeš se k němu chovat jinak, když by se zachoval podle tvý představy? myslim že ne... ty jen chceš, aby on svym chováním utlumil tvoje pocity... ale on nemá důvod tlumit tvoje pocity... to jsou tvoje pocity, za který si můžeš ty sama, ty sama si je vytváříš...

Mrzí mě to, drž se, hodně síly...

Já bych to strašně ráda nějak "zalepila", nechci zahodit 6 let života s někým, koho miluju, jen tak...
Kdybych tak věděla, co změnit