"Příliš milující" partnerka

Ten můj reagoval úplně stejně. nakonec z toho vyšlo, že jsme až příliš dobrá pro něj...

Jo, přesně... říkala jsme mu, že je jak dva v jednom (poker, nezřizenej život, nezodpovědnej sobec X milej, pozornej, milující chlap), ale že já chci jen toho jednoho... na to mi řekl, že mám pravdu, že mě chápe a že ho to mrzí. Nic víc.

Tomuhle furt z podstaty nerozumím a takhle se mi to prostě příčí, protože s tím nemůžu souhlasit... Nejsme jejich matky, nechceme je převychovávat, ani měnit, jen chceme, aby na nás BRALI OHLED, jako my na ně... To je vztah přeci - ohlížet se na toho druhýho, jak to vnímá, jak to cítí, jestli nám to vyhovuje oběma, jestli nám je oběma dobře a co se s tím dá dělat. Prostě KOMPROMIS, ne že si oba za všech okolností pojedou jen a jen tu svou, to je přeci vztahový nesmysl! Jde přeci o to ty jednotlivý představy individualit sladit a vyladit se, když spolu chceme bejt...

děkuju... ono to nebylo až tak nečekaný, ale stejně... co naděláme, všichni tam jednou musíme...

to je právě to myšlení, který tě drží minulosti... když se člověk drží minulosti, blokuje příchod budoucnosti...

sebe, svoje myšlení... přestaň lpět na minulosti... to, že jste spolu byli 6 let a bylo to třeba i fajn, neznamená, že to bude fajn i nadále... každej den je novej start, co bylo včera už neexistuje, co bude zítra ještě neexistuje... jediný, co existuje je tady a teď...

přečti si diskuzi znova - opravdu máš pocit, že chlapy nechcete převychovávat? "já chci, aby on tohle", "proč on nedělá tamto?" a podobně...

jenže vy berete na toho druhýho ohled ne kvůli tomu, že to chcete samy a nic za to nečekáte, vy berete ohled, protože si myslíte, že musíte, že se to tak musí, že to dělá vztah vztahem... samozřejmě že vztah je o kompromisech, ale když to nejsou kompromisy - kraviny typu v kolik půjdeme spát, na co se budeme dívat v televizi, co budeme dělat o víkendu, co budeme mít k jídlu, tak je to problém... dokážeš si vůbec představit, že existuje chlap, kterej se ti bude líbit, bude tě přitahovat, a zároveň bude mít podobný priority a názory jako ty? takže když řekne, že jdete na jedno pivo, tak se brzo sebere a jdete domů, jak jste se dohodli? když řekne že přijde v tolik a tolik, že opravdu plus mínus v tolik hodin přijde? ne že přijde kvůli tomu, že na tebe bere ohled, ale prostě proto, že když něco řekne, tak to platí, je to pro něj přirozený! že s nim nebudeš muset bojovat o to, abyste dělali oba kompromiy vyváženě, aby to nebylo že ustupuje jen jeden na svůj úkor, a druhej je v pohodě? dokážeš si představit, že takovej chlap pro tebe existuje? jestli ne, tak chápu, že se držíš v nevyhovujícím vztahu, protože se bojíš, že jinej chlap by mohl bejt ještě horší, a tohohle svýho už znáš a víš, co můžeš čekat... tohle patří mezi hodnoty, který ve vztahu hledám já... ne převychovávání a boje, ale přirozenost... hledám partnerku, která už JE taková, jaká se mi líbí, se kterou nebudu muset BOJOVAT o kompromisy, aby se aspoň občas CHOVALA tak, jak se mi líbí... vnímáš ten rozdíl? nějaký JSEM, nebo CHOVÁM se nějak?

ano, samozřejmě že je potřeba sladit ve vztahu spoustu věcí, každej si z rodiny bereme nějaký vzorce chování, zvyky a návyky, a ty se postupně ve vztahu slaďujou, hledá se kompromis, kterej vyhovuje oběma... ale zaprvý, musí chtít oba, a zadruhý, neměl by to bejt boj o moc nad tim druhym...

Ano, věřím, že existuje a přesně taková je moje představa - že to prostě půjde samo, přirozeně! A že když to samo nejde, tak to ono není, protože pak je to o tom předělání... Takhle? S tímhle souhlasím a takto to vnímám stejně

Prostě to musí jít samo a když se to moc láme přes koleno, nepůjde to, protože nikdo se nedá "převychovat" a nikdo nikdoho ani "převychovávat" nechce a chtít by neměl, protože to stejně nebude mít cenu...

jo, tak nějak... a když věříš tomu, že někdo takovej je, tak proč máš potřebu držet se ve vztahu, kterej takhle už nějakou dobu nefunguje?

ne vždy všechno půjde samo, to prostě vycejtíš když ten vztah stojí za to, nemáš potřebu převychovávat, nejsi převychovávaná a přesto vám to klape...

Umím si to živě představit, protože vím, co mi říkal o mých předchůdkyních

Toto je moudrý, ale předpokládá to už nějaké zkušenosti, aby si prostě člověk dokázal sednout sám se sebou a říct si, co vlastně čekám od toho partnera, jak ty hodnoty mám seřazené, nad čím dokážu mávnout rukou, ale co by dlouhodobě vadilo.. Zaměřit se na charakter,ne jen na krásné pocity..
To se to filozofuje, od stolu u kafíčka...

A nemáte měkdy strach, aby někdo těm požadavkům odpovídal? Že jsme "příliš" nároční?

jj, historie se opakuje

ty zkušenosti se určitě hoděj, ale myslim si, že nejsou nutně potřeba... taky jsem nezažil spoustu věcí ve vztazích a vim, že je ani zažívat nechci

jj, to je pravda teď ještě ta praxe

Když mě tohle přijde jako trapná fraška - "nechci ti ubližovat, jsi pro mě až moc dobrá, lépe ti bude beze mě,..."

A existuje nějaká reálná možnost, že se změním já, změním přístup k životu a budu ho brát takový, jaký je, nebudu nikoho předělávat k obrazu svému a bude nám to klapat i nadále?
To mám opravdu chápat tak, že už je prostě konec a ani jeden z nás se nezmění? Já bych třeba strašně moc chtěla a snažila bych se...

Já už nevěřím tomu, že existuje něco jako "ideální" partner. Myslím si, že nenajdu nikoho takového, abychom si vzájemně vyhovovali.Vždycky je potřeba něco obětovat a zároveň po druhém něco chtít...Jenže to už je zase o té toleranci a přizpůsobování se...

víš co, když budeš mít strach, tak tim strachem to budeš blokovat... rozumim ti, taky si nejsem vždycky jistej, že někde ta pravá pro mě je... učim se to neřešit a nechat to na vesmíru, aby to zařídil ve správnej čas je to o víře, že ten správnej člověk někde je, a nehodnotit, jestli je někdo příliš náročnej, nebo málo náročnej...

ano, stačí když budeš chtít...

kdo ví... ve vztahu jste dva, proč bys měla všechno dělat jen ty? pokud by ses chtěla tak změnit, abys žila jako on "tady a teď", tak se tak klidně změň... ale ujasni si, jestli se takhle chceš změnit... ne kvůli někomu, ale sama kvůli sobě...

jak to tady popisuješ, tak když se nezměníte ani jeden, tak já osobně si mysli, že nemáte důvod spolu zůstávat... jestli máte důvody spolu zůstat, tak zůstaňte, ale něco budete muset tak jako tak změnit...

a chtěla bys a snažila by ses kvůli komu? kvůli němu, nebo kvůli sobě?

záleží, čemu řikáš "ideál"... spousta lidí má dojem, že to je ten dokonalej božskej bezchybnej... takovej neexistuje... ale existuje ten ideální člověk pro mě, ke mě, kterej má svoje chyby, kterej mě může něco naučit a já můžu naučit něco jeho... to je ten ideál pro mě tady a teď...

v tom případě asi nikdy nezažiješ láskyplnej vztah bez bojů... už henry ford řikal: "ať si myslíš, že něco dokážeš, nebo nedokážeš, vždycky máš pravdu"...