"Příliš milující" partnerka

Jo, i já to s ním vzdala... Doporučuju

Jo, je to tak..

Štve mě, že si nedokážu život normálně pořádně užít, že si to všechno "dramatizuju", pořád mám tendenci něco řešit, něčím se trápit.. Život by byl o tolik krásnější, kdybych nebyla takovej uzlíček nervů a šrotujících mozkových závitů...

Jo, a někam to směřuje, jenom vědět, kam..

I já a to si myslím, že jsem tolerantní optimistka Když miluju, ztrácím sama sebe, takže miluju nějako úplně blbě

Krásně řečeno, jsem na tom úpně stejně

Mimochodem,
včera večer jsme měli debatu. On se chová poslední dobou strašně divně, je odtažitý, nepřitulí se, nedá mi pusu, jen si chce 1x týdně za.sunout
Neustále se kvůli něčemu hádáme, nebo se spolu spíš vůbec nebavíme. Zeptala jsem se ho, v čem je problém, že se v něm vůbec nevyznám a nevím, co po mě vlastně chce a že mám pocit, že už má nějakou jinou ženskou, jinak by se snažil nějak "bojovat".
Řekl mi, že neví, v čem je problém, jen ví, že si vůbec nerozumíme a že ho to nebaví a že jinou ženskou nemá, že by mi to nemohl udělat (to mu věřím, nevím proč, ale věřím).

Když jsem navrhla, že se rozejdeme, nic mi na to neřekl. Když mu řeknu já, ať si najde nové bydlení, k ničemu se nemá.
Tak co mám sakra dělat? Já už jsem z toho úplně vyždímaná, nevím kudy kam

Nechci být konkrétní, ale zase mi lhal. Když už jsem byla v koncích a brečela, tak jsem mu řekla, že mu nemůžu nikdy začít důvěřovat, když mi neustále v něčem lže.
On mi řekl, že to je jen malá lež, že o nic nejde a kdybych to udělala já, že by mu to nevadilo, respektive kdybych mu lhala, že by mu to nevadilo.
Když jsem mu z hecu řekla, že si ráda zaflirtuju a ráda se podívám po pěkném chlápkovi, tak mi s ledovým klidem řekl, ať si to klidně dělám, že mu to nevadí...

Dává mi tím najevo, že mu na mě nezáleží? Že mě nemá rád? Proč mě takhle trápí?

Ano, dává... Posíá tě tímto do háje a protože ty tomu stále věříš a máš ho ráda, tak ty ho do toho háje nepošleš... Ale měla bys... To je přesně ta fáze, kdy je potřeba sebrat svou hrdost, nedělat ze sebe hadr a odejít. Už jsi udělala maximum, ne? Svědomí můžeš mít čistý... Dělej tak, aby ti bylo příjemně - s ním nebo bez něj a abys o všem byla přesvědčená, že sama pro sebe děláš dobře, abys toho nikdy nelitovala.
Já to udělala, řekla bych, že ve stejný fázi, co jsi teď ty. Řekla jsme mu, že když on mě tímhle stylem posílá do háje, že má co chtěl a že ho konečně poisílám do háje já a rozcházím se s ním. Ledově klidný se mě zeptal, kdy se stěhuju. A hned na to mi řekl, že s ena mě těší. nevěří mi, za nic to/mě nemá. Stále se mi ještě neulevilo, ale aspoň se něco hnulo... neprobere se bohužel on, probrat se máš teď ty. jestli on o tebe a za to stojí, tak se probere teprve, až odejdeš...

Asi nevědí, co sami chtějí, chovají se jako volové a nevědí, na čem jim záleží, nějako teď nedoceňují, co máme a nemyslí si, že odejdeme...

no vidíš, mě taky, a to mám větší důvod brečet a smutnit, než ty... taky mi přijde zvláštní, že jsem to zatim moc neobrečel, ale beru to tak, že když to přijde, tak to přijde, když ne, tak to má taky nějakej důvod... nesoudim to, nehodnotim, nekritizuju se že nebrečim... prostě to nechávám plynout...

přesně tak...

tak přestaň investovat energii do svýho vzteku... svoje myšlenky jen nezávisle pozoruj, přestaň je hodnotit, prát se s nima, atd... nejhorší, co se ti může stát, je že umřeš... a když umřeš, tak se stejně narodíš znova, kdy budeš chtít tohle si uvědom, až se budeš zase nerovovat, třeba ti to pomůže si srovnat priority (mimochodem já se taky dokážu vztekat i třeba kvůli kravinám, ale naštěstí si už aspoň uvědomuju, že to jsou kraviny další krok je přestat se kvůli nim vztekat...)

a záleží na tom, kam to směřuje? směřuje to po cestě, kterou máš ujít... a je jedno, jestli zahneš doprava teď, nebo až za tejden... jestli máš představu a záměr, kam chceš dojít, nebo co chceš na svý cestě zažít, to bohatě stačí... koncem cesty se nech překvapit (tohle patří mezi témata, který si teď taky řešim )

a co když si jen myslíš, že miluješ, ale ve skutečnosti chceš někoho vlastnit? mít v někom oporu, s kým trávit čas, aby ses nemusela nudit sama se sebou?

nevim, může bejt, ale spíš mi to přijde, že ukazuje svou sílu a sebejistotu ve smyslu "beze mne nejsi nic, klidně si táhni, aspoň budu mít klid"... třeba to nemyslí tak agresivně, ale něco na ten způsob dokazování jeho převahy tam bude si myslim...

přesně tohle je právě o tý demonstrovaný převaze...

ale je přece úplně jedno, jestli se probere ON, nebo neprobere... řešte hlavně svůj život, a až budete mít vyřešeno, řešte, jestli se někdo probere, když ho opustíte, nebo ne...

teď budu drsnější - a vy víte, co chcete? a proč se podle toho nechováte? chcete růžovej skvělej láskyplnej vztah, a přitom máte problémy kopnout do zadele chlapa, kterej vám nic z toho neposkytuje... tak kdo se má probrat v první řadě?

třeba bude problém v tom, že si vůbec nerozumíte... to znamená, že oba máte jiný představy a očekávání ohledně budoucnosti... máte třeba jiný životní názory a priority... to může bejt docela velkej problém... nebo spolu prostě nemáte bejt...

ach jo... když nemá důvod, nebude bojovat... když má pocit, že si nerozumíte, tak nemá důvod bojovat, a proto nebojuje... znáte holky knížku 4 dohody? doporučuju přečíst minimálně dvakrát!

když se k ničemu nemáš ty, tak proč by se k něčemu měl mít on? budeš muset dát ultimátum a pohrozit kuframa v předsíni (za dveře bych je nedával, kdyby mu je někdo ukradl mohl by tě žalovat)... sice by to odstěhování měl bez práce, ale ty bys měla svůj klid...

dává ti najevo převahu a řiká jinými slovy "já to budu dělat dál, jestli ti to vadí, máš smůli, měnit se nebudu"... ve chvíli, kdy bys opravdu začala mít kolem sebe nějaký svalovce, tak by možná trošku vyměknul, ale taky třeba ne a naopak by přitvrdil... v tu chvíli by to bylo mezi váma o tom, kdo vyhraje nad tim druhym...

To je přesně to stejné u nás. S ledovým klidem mi řekl, že se odstěhuje. Jenže to byla jen slova. Větší hrdina a vítěz by byl, kdyby to doopravdy udělal.

To ano, jenže to všechno vyplývá z té změny JEHO chování.
Než se začal chovat takhle, tak jsme si rozumněli, pouze nám to občas skřípalo v posteli (vždy se dělalo všechno podle něj, aby se to JEMU líbilo). Jinde ale problém nebyl. Připadá mi, že on ten problém uměle vytvořil...

Já už mu to řekla, ať se kouká sbalit a jít, že na to mám max. 3 týdny. Nebere mě vážně a já mu ty věci vážně balit nehodlám, dělala jsem mu služku skoro 6 let...
On si přece musí uvědomit, že je "host" a já se nikam ze svého bytu stěhovat nebudu.

Mě je z toho už vážně smutno, já už s ním dávno nebojuju, nepotřebuju vyhrát. Jen po něm chci, když je se mnou tak strašně nespokojený, aby si šel za svým štěstím. Už jsem mu to říkala, že mu přeji, ať má lepší život, že u mě není přivázaný na řetězu a že je to jeho rozhodnutí...

Je mi jasný, že ze sebe nechceš dělat služku, ale myslím, že on se sám prostě nesbalí. Takhle jsem to měla se svým ex. Kdybych mu já sama jeho věci nesbalila (naházela do pytlů) a odvezla k jeho rodičům, tak ho tu mám ještě doteď. Na jednu stranu z toho byl překvapený, nečekal to, na druhou stranu byl rád, že jsem mu to takto usnadnila - možná Ti může vadit, že Ty mu to takto usnadníš, ale přitom hlavně pomůžeš hlavně sama sobě. Ani nevíš, jak se mi ulevilo, když jeho věci a spolu s nimi i on zmizeli. Takhle jsi sama proti sobě. Když mu pomůžeš se vypakovat, uleví se Ti. Takhle jen čekáš a čekáš a může to i vypadat, že vlastně nechceš, aby odešel a ničíš jen sama sebe, ubírá Ti to energii.

Takhle to ale hážeš na něj. Jaký jeho rozhodnutí? Pokud správně rozumím, on bydlí u Tebe a Ty bys měla rozhodnout, jestli chceš, aby tam dál byl, nebo aby šel o dům dál. Přijde mi, že chceš, aby to rozsekl on.

no a? život je změna, jestli jsi na to ještě nepřišla... buď ráda, že se takhle změnil teď a ne po dvou společných dětech...

tvoje domněnka, která aboslutně nic neřeší, ničemu nepomáhá, jen tě "utvrzuje", že jsi v právu a že on se má klidit, protože ty jsi ta "dobrá" a on je ten "špatnej"

tak si doma postav čekárnu a počkej, až si najde nějakou jinou, ke který se odstěhuje a doufej, že si od tebe odstěhuje všechno, co je jeho, a jenom to, co je jeho mě zaráží jedna věc - když by se do tvýho těla nastěhoval nějakej parazit, tak bys mu taky řekla "koukej jít pryč, máš na to 3 neděle" a pak bys jen čekala, až se odstěhuje? nebo bys letěla k doktorovi, ať ti napíše léky a ty bys dlabala jak divá? chápeš tu paralelu? on je sice host, ale když budeš čekat, až se uráčí odejít, tak se taky nemusíš dočkat... takže buďto mu jasně ukážeš, že to myslíš vážně i s tim, že mu ty věci sbalíš, a nebo se ho jen tak nezbavíš...