"Příliš milující" partnerka

Ve druhém stádiu se duše poznává. Začíná si uvědomovat, jak fungují vesmírné zákony a ve vztahu vše jí vyhovuje a co jí vadí. Učí se mít ráda a tím i přijímat občas svoji samotu. Už jí nevadí. Ví, co nechce, aby jí činil ten druhý, a ví, co nechce činit druhému. Zná zákony příčiny a následku. Začíná být upřímná, už si nechce s druhými hrát. Tím, že se má ráda, je silnější a už se tolik nebojí o lásku druhých, vždyť už jí začíná objevovat v sobě. Už dokáže odejít ze vztahu, který jí nevyhovuje a přes hledání v druhých se učí hledat cestu k sobě. Nebojí se již vstoupit do svého nitra a do svých pocitů, nebojí se nahlížet na věci novým způsobem a uvědomovat si bolest ze ztráty, když mění myšlení.
Bude to člověk, který už nebude tak zábavný, ale budete se s ním cítit lépe, než s člověkem povrchním. V tomto vztahu se člověku ještě občas špatně dýchá.

Ve třetím stádiu se člověk má rád, a proto se již nestará o ostatní. Pobývá rád o samotě, nevadí mu, spíše se z ní těší. Umí si naplnit život sám, je tvořivý, má plno nápadů a i když je sám má mnoho přátel. Lidé z něho cítí sílu, a proto se k němu rádi vrací, neboť se u něho cítí v bezpečí. Tento člověk již nezasahuje do životů druhých, nechá je dýchat a i jemu se dobře dýchá. Nenechá se ničím omezovat a ani nechce nikoho omezovat.
Naučil se mít rád, a proto našel svoji druhou polovinu duše. Vytvořil v sobě klid a harmonii, a proto si stačí sám.

A právě v tomto třetím stádiu vývoje duše k vám může přijít partner, který se má již rád a také si stačí. Už nepotřebuje s nikým žít. V této době Vesmír spojí tyto dva jedince, a oni spolu mohou vytvořit vztah, po kterém všichni toužíme. Vztah plný lásky, pomoci, harmonie, porozumění, něhy, dotyků. Takovýto vztah lze vytvořit teprve v době, když najdeme svoji druhou polovinu v sobě. Už jsme celiství, a proto můžeme přijmout do svého života opět zase jen celistvou duši. Už se nenecháme spoutávat, vydírat, a zrovna tak ten druhý. Proto můžeme spolu vytvořit dvojnásobnou harmonii, kterou máme v sobě. V této době si žijeme pro sebe, ale nebráníme se trávit čas i s ostatními, pokud si to přejeme. Už dokážeme říci ne, nechci, nevyhovuje mi, vadí mi to atd.
Dokud hledáme někoho pro život, nenacházíme ho. Nebo ho najdeme a zase zjistíme, že to není ono. Teprve, když nikoho nehledáme, Vesmír nám dá člověka, se kterým je to ono. Takže nejdříve musíme hledat sebe a teprve, když se najdeme, Vesmír nám dá druhého, který se také našel. Takže nemusíme hledat partnera, je pro náš již připraven, když se umíme mít rádi.
A tak ve třetím stadiu vývoje partnerství můžeme prohlásit: "V bývalých vztazích jsem hledala oporu v těch druhých, teď je mi můj partner podporou. Žena už není slabá, už se nemusí o nikoho opírat, a proto dostává podporu ve svém růstu z Vesmíru prostřednictvím duchovního partnera, který ji chápe a podporuje ve všem, co dělá.
Přijde nám do života někdo, kdo naplňuje naše sny a představy, ale protože už víme, jak křehké dokážou být partnerské vztahy, a máme v sobě poznání z předešlých vztahů, dokážeme být bdělí a obezřetní i v tomto vztahu. Mnohdy vám duchovní partner do života přijde, ale vy to ani nepostřehnete, protože jste zaujatí svými představami. Už víme, jak snadno se dá rozbít vztah, a proto jsme i v tomto vztahu opatrní. Jsme stále u sebe, máme neustále okolo sebe svůj prostor, který si nenecháme vzít, neomezujeme se a také se nenecháme omezovat.

Duchovní partner nám vstoupí do života s vědomím srdce: "Tady jsem, dávám se ti celý a nic za to neočekávám a také nic od tebe nežádám".

Uf, a to je konec úryvku

Myslím, že jsem v druhý fázi... Přečtu si, díky za tip!

Reaguji na jirik:
Přečetla jsem si všechny tvé příspěvky tady a se vším naprosto souhlasím.
Hlavně s tím, že se nás naše "drahé milované polovičky" snaží něco naučit, ukázat, na čem ještě musíme zapracovat, abychom mohly být šťastné a spokojené..

Taky mám takového jednoho "učitele".. Ukázal mi spoustu věcí a mých chyb, jenom díky němu jsem si dost věcí uvědomila, začala na sobě pracovat.. Už spolu sice bohužel nechodíme, protože než mi všechno došlo a já byla ochotná si připustit, že tu nejde jenom o něj, ale že je třeba pracovat na sobě, tak jsme se rozešli. Ale vídáme se dál a já si díky němu můžu znovu a znovu uvědomovat a zkoušet, jestli už jsem "předělaná" nebo jestli ještě na nečem musím pracovat.. Já vim, že to zní možná blbě, ale nikdy jsem nepotkala někoho, kdo by měl nade mnou takhle navrh.. Vždycky jsem to byla já, a tím mi žádný z předchozích vztahů vlastně pořádně nic nedal.. Až tenhle. Jooo, byla to síla.. Ale jenom díky téhle lekci na sobě pracuju, i když je to těžký a někdy i bolestivý.. Moje sebevědomí a životní přístup už je skoro na žádoucí úrovni, ale jak jsem si mohla nedávno vyzkoušet, pořád to ještě není ono.. Pořád se ještě svému "učiteli" nejsem schopná postavit a působit sebevědomě i před ním.. Až jednou ten čas přijde a já zjistím, že i v jeho společnosti mě moje sebevědomí neopouští a že i před ním si dokážu stát za svým a být svá, tak moje proměna bude dokonalá..
Ale někdy je to šílené.. Jo, mám ho moc ráda, a právě proto on je vlastně jediný, na kom si tohle všechno můžu "zkoušet a trénovat..". U ostatních problém nemám, ale když jde o někoho takového, když jde o NĚJ, moje osobnost, sebevědomí, všechno je pryč.. A já se za to nesnáším, nechci vypadat jako chudinka, sama moc dobře vim, jak působim zoufale a je to až směšný, ale zatím si nemůžu pomoct.. Pokaždé mi to dojde až pak a já se hrozím toho, jak můžu být tak příšerně zoufalá.. No nic, vim, že chlapi chudinky moc nelákají, a hlavně že se k nám chováte tak, jak vám to dovolíme.. Takže až se mnou ten můj osudový vyvolený bude jednat s respektem a úctou, až nebudu mít výčitky z toho, co to zase dělám, a hlavně až se za svý chování přestanu konečně stydět a budu si moct vážit sama sebe, v tu chvíli budu vědět, že jsem konečně vyléčená, dospělá, sebevědomá ženská.. Už aby to bylo..

Je to běh na dlouhou trať, boj sama se sebou, ale věřím, že ten výsledek a ta vnitřní spokojenost bude stát za to...

Vidíš to, tak zrovna tu jsem si před měsícem pořídila na jednom duchovním víkendu, které se tady u nás několikrát do roka každoročně konají a asi to přišlo ve správnou chvíli, protože pak mě v knihovně zaujal v hromadě knížek jeden hřbet a zas to byla tato, takže asi správný kup

jo, oni to dělají většinou nevědomě, takže je i zbytečný se zlobit

vydala ses na svou cestu, to je dobře

a co je tvůj cíl? působit sebevědomě, nebo být sebevědomá?

tohle je cesta, která svym způsobem nikdy nekončí, protože se nejedná o jakejsi "stav", do kterýho se člověk dostane, a pak v něm zlstane navždycky... nechápej to jako podlaží v budově, na který se vydrápeš a máš hotovo... tohle je všechno živý, stačí málo a člověk může sklouznout zpátky ani neví jak rychle... když zvládneš jednu lekci, dostaneš příležitost učit se další lekci, a občas ti přijde i malý "opáčko", jestli tu předchozí lekci opravdu máš zpracovanou

jj, ideální učitel akorát to neber jako boj a zápas, jestli ti můžu doporučit

přijmi to jako současnej stav a měj se za to ráda, místo aby ses nesnášela... k čemu ti pomůže, když se budeš nesnášet? pochval se za úspěchy a přijmi to, že jsi na cestě... prostě zvolni a dělej to pro sebe, ne kvůli někomu jinýmu klidně si řekni třeba "no a co, tak jsem teď za chudinku, bože, svět se nezboří... příště to bude lepší"

všichni lidi se ke každýmu chovaj přesně tak, jak jim člověk dovolí, a jak má sám sebe rád a jak si sám sebe váží... to nezáleží na pohlaví nebo vztahu

koukám, ty máš hodně ráda sebemrskačství, viď? co takhle nejdřív přijmout to, že tvoje tělo funguje, je kompletní, máš dobrou práci, žiješ, máš ohromnej potenciál, jen ho stačí v sobě objevit? lidi s tebou budou jednat s respektem a úctou ve chvíli, kdy se budeš respektovat hlavně ty sama... až si nebudeš potřebovat něco vyčítat, lidi nebudou mít potřebu něco vyčítat tobě... lidi nám zrcadlí naše chování a nás samé

hmm, asi jo uvidíš, co ti to dá, třeba je tam jen jedna věta, kterou si potřebuješ přečíst

Nene, tohle já prostě pochopit nedokážu
To je stejné, jako kdybych ho nechala zaplatit nájem a pak mu řekla, ať si přežívá celý měsíc třeba v práci, že to sama doma zvládnu i bez něj Nedej bože, že bych něco uvařila a snědla všechno sama a jemu bych ani nenabídla.
Mimochodem, on uvaří maximálně 1x za 2 měsíce, takže z toho si na pr.... fakt nesednu, ale taky ho za to nesekýruju a ani mu to nevyčítám

No, furt z toho prostě vychází, že si za to můžeme samy a že si to děláme samy. No, je to tak, no

každej máme svoje limity, když bys to chápala, líp by se ti na tu situaci reagovalo

tohle si myslim že neni dobrej příklad... on platí jídlo, tak si to jídlo klidně sní sám... ty platíš nájem, tak si klidně budeš bydlet sama...

to je logický, protože bys vzala něco, co platí on, a spotřebovalas to celý pro sebe... kdežto ten nájem "spotřebováváte" oba, takže máš "právo" spotřebovat maximálně polovinu jídla, který platí on... to, že on spotřebovává polovinu nájmu asi neřeší, pravděpodobně to vnímá tak, že bys ten nájem platila tak jako tak... najdi řešení, jak vztáhnout stejnej princip ohledně spotřeby jídla na nájem, kterej platíš ty...

takhle to neber, tim dáváš najevo, že jste ty "špatný", který "potřebujou" učitele ale ve skutečnosti všichni se tady něco učíme, něco tu zažíváme, sbíráme zkušenosti a děláme někomu učitele

Tak to mi hlava nebere
Spíš mi řekni, jak to mám tedy vnímat já, když mám zhruba třetinový plat, než má on a ani se nezastydí za tohle svoje chování.
Samozřejmě kdybych bydlela sama, tak budu platit ten nájem taky sama, ale poplatky se sníží o polovinu (1 osoba v bytě=nižší sazba na služby-voda, elektřina, odpad,...).
On za celý svůj život nezažil, co to znamená platit složenky, platit je VČAS, postarat se o to, aby měl čisté oblečení a plnou ledničku a jak vyjít s jedním platem na tohle všechno. Vždycky se, ošklivě řečeno, "přiživoval", do 26 let u rodičů, pak u mě.

prostě teď si budete dokazovat, jak jste na tom druhym nezávislí, jak si vystačíte sami a tak... to neni něco, co se dá rozumem pochopit

jako vyučovací lekci

no tak se nediv, že ho nenapadne, že by i v tuhle chvíli měl fungovat jako partner, on tě teď bere spíš jako spolubydlící a že si každej jedete po svý koleji... buďto si budete muset ujasnit spolu, že budete bydlet dál spolu a budete se dělit o polovinu nájmu a polovinu jídla, a nebo se dohodnete jinak, a nebo se nedohodnete vůbec...

Já jsem sebevědomá, myslím že zdravě sebevědomá. Ale před ním to nejde, prostě najednou se vyjadřuju jako zoufalec, který neumá do pěti počítat, i když v hlavě to mám jasně srovnaný, jenom se sebevědomě vyžvejknout a zformulovat to nahlas..

Jo, to je přesně ono.. Jsou dny, týdny, kdy jsem v pohodě a říkám si, že jsem to konečně zvládla. A pak přijde jedno takový "opáčko" a ejhle, zjistím, že jsem opět na nule.. Nj, průběžný učení a práce mi nikdy nešly..

Však to si říkám. Navíc ještě dodávám, že jsem roztomilá chudinka (to mi říkají kamarádi, kterým se má občasný zoudalý chování líbí a maj mě rádi.. )

Jo, sebemrskačství a samaritánství, přidej ještě trochu lítosti a zoufalosti, a to jsem celá já..