"Příliš milující" partnerka

mnooo, na tohle se těžko odpovídá, každej to má individuální... někdo chce ten vztah mít proto, aby měl děti, rodinu, a nebyl na výchovu sám... někdo chce mít vedle sebe člověka, kterej ho bude inspirovat, a zároveň kterýmu může dělat inspiraci... někdo chce mít parťáka se kterým bude sranda, někdo chce chodící peněženku, někdo chce atraktivní doplněk... jsme svobodní lidé, tvořme líbí se mi, jak to pojmenovala jedna moje kámoška (chytřejší, než jsem já ) - ona tomu řiká sdílení, sdílení svýho života... to se mi moc líbí, protože to vlastně řiká všechno, a zároveň je to dostatečně volný, aby si v tom každej našel to svoje

no hezký, vy si pak budete žehlit svoje vztahy s partnerama a já zůstanu vyždímanej zmuchlanej

je to o kompatibilitě... hele moje máma na mýho tátu taky nadává z podobnýho důvodu... když jsem se narodil a máma tátu donutila, aby mě v kočárku vzal ven na procházku, tak její představa byla, že se táta bude procházet po parku a bude se naparovat, jakýho má kluka (jo, byl jsem docela buclatej )... a co udělal táta? zaparkoval kočárek před hospodou a šel na pivo... a máma mu to do dneška nemůže zapomenout... co tim chci říct? některý vztahy nás prostě učej ujasnit si, co vlastně chceme... cílem života je sbírat a prožívat zkušenosti... takže když získám zkušenost, že se mi nelíbí chování mýho partnera, mám (překvapivě) dvě možnosti - smířit se s tim (protože převychování nefunguje), nebo odejít... žijeme v úžasný době, kdy si žena může vybírat svýho partnera a nebo si může vybrat zůstat sama... podívejte se před pouhými 100 lety, co bysme měli za možnosti? někdo by nám byl přidělen, protože má grunt vedle našeho gruntu, a basta... a intimita se nevytrácí kvůli samostatnosti a možnostem, intimita se vytrácí tam, kde vlastně ani nebyla... intimita neni jen s*x, intimita je to sdílení, ochota sdílet se s tim druhym, pustit ho do svýho života, stát se tim pádem zranitelný...

původce neni tvůj partner, ale to vesmír, nebo vyšší já, nebo jak si chceš nazvat to, co náš přesahuje tahle vyšší moc ti nastrčila do života tohohle partnera, kterej je ten správnej, abys s nim získala tu zkušenost, kterou si tvoje duše vybrala, že chce získat a co se chce naučit

ee, jsi vedle jak ta jedle ty máš tu hodnotu, každej člověk má svou hodnotu už jen tim, že se narodil jen je pro nás lidi těžký svou hodnotu vidět a vnímat, protože když jsme byli malí a bezbranní, tak ti větší a silnější velmi často svou sílu zneužívali, a my jsme neměli jak svou hodnotu objevit... jsi hodnotnej člověk, máš neskutečnej potenciál, a až si to uvědomíš, tak pak můžeš se svym žovitem dokázat divy! držim palce

přesně tak

je to jedna z možností, aspoň člověk nesedí doma a neutápí se v sebelítosti nebo frustraci

co pak? budeš mít radost z toho, že sis pokecala s kámoškama, a třeba nakonec budeš ráda, že tě nechal "na ocet", protože pak bys ten skvělej večer nezažila jde o přístup, jak se v tý situaci člověk zachová... nadávat, nebo najít řešení?
ale on neni špatnej člověk kvůli tomu, že s tebou nechce strávit čas... všichni máme svobodnou vůli a potýkáme se s důsledkama našich rozhodnutí... tim, žes byla večer s kámoškama ses mohla seznámit se skvělým klukem, kterej ti může vyhovovat víc, než ten stávající, a on zůstane na ocet on neni zlej protože s tebou nechce zrovna teď bejt, on má na to právo, stejně jako ty máš právo najít si kluka, kterej s tebou bude chtít trávit čas, aniž bys ho musela nutit, nebo se doprošovat

Je to tak. Nezištně sdílet a risknout, že ten druhej do toho nepůjde tak, jako my a zraní nás...

Jenže já mám prostě občas chuť sedět v klídku po celým pracovním týdnu doma a relaxovat a užívat si jeden druhýho.... Nemusím furt někde bejt, když vytáhne paty on, jen abych dokázala, že nesedím doma a neutápím se v sebelítosti...

to si myslim od začátku neni to nic negativního, i s tim dokonalým partnerem budou přicházet situace, kdy bude mít každej jiný očekávání... jde hlavně o to, jak moc si spolu rozumíte celkově... mě se už kdysi zalíbila formulace "chtít spolu zestárnout ruku v ruce"... stojí ti on za ty trápení, který určitě přijdou? stmelí vás ty problémy, nebo vás rozdělí? na to vám nikdo nedokáže odpovědět, nikdo to neví... rozhodnout se musíte vy každá sama za sebe...

teď je otázka, jestli se třeba nepletete, třeba toho pravýho ještě vůbec neznáte

natruc nedělejte nic, to nic nevyřeší, to je jen olej do ohně...

Když u nás je to trošku specifický tou dálkou...Protože pokud "zrovna teď se mnou nechce být", tak to taky může znamenat, že se neuvidíme třeba měsíc, dva...klidně i dýl, protože kdybych já byla hrdá, tak řeknu, že na další víkend mám svůj program, nepřijedu, on by to vnímal jako schválnost, urazí se, a už se neuvidíme, pokud se zabejčíme ))
To je přesně to slovo, doprošování se...Strašně mi to sráží sebevědomí, pořád doufám, že on si něco uvědomí, a začínám si říkat, že čekám marně a nemá to smysl. Přece je hrozný si říct:doprošuju se ho, aby mě miloval, protože já se opravdu necítím být jím milovaná.
A ano, je fakt, že každý má svou svobodnou vůli s někým být nebo nebýt, řídit si svůj čas. Proč ale pak chce setrvávat ve vztahu, ve kterým se snaží jen ten druhý? Odpovím si sama, protože je to pohodlný? Protože není zamilovanej, ale příjemný mu to je?

pokud jsi mu to takhle s těma kamarádama a aktivitama vysvětlila na jeho námitku, a on to nepřijal, tak je ještě nezralej na nějakej vážnější vztah... toť můj názor...

jj, život je otázka priorit... a o tom to je...

jj... někdo tvrdí, že ochota ukázat svou zranitelnost člověka neoslabuje, ale naopak posiluje... já to zatim nepochopil, třeba to přijde časem ale co si neumim představit je vztah bez důvěry, sdílení, otevřenosti, intimity... a co taky do vztahu nepatří je záměrný útočení na slabý místa toho druhýho... pokud tohle někdo dělá, tak o takovej vztah bych já nestál...

rozumim ti, já nejsem člověk, kterej by furt musel někde lítat... je smutný, že člověk nemá to, po čem touží, ale když to nemá už dlouho, tak je na čase se zamyslet, proč to tak je a jestli neni potřeba něco změnit... na relax si můžeš natočit plnou vanu, můžeš si dojít na masáž, zapálit si svíčky a číst si knížku, kterou už dlouho odkládáš... chápu že to nenahradí osobní blízkost toho druhýho, ale je spousta možností, jak si udělat radost jinak...

nemusíš bejt hrdá, ale taky nemusíš svůj naplánovanej program přizpůsobovat jemu, pokud on neni ochoten přizpůsobit svůj tobě... jsou to spojitý nádoby... a jestli to bude vnímat jako schválnost a urazí se, čí je to problém? jeho, nikoli tvůj najdi si někoho dospělejšího a blíž, ušetříš si spoustu vrásek a starostí

s timhle rychle přestaň, nebo za chvíli nebudeš věřit, že máš jako člověk nějakou hodnotu!

a proč by měl něco měnit? má vcelku pravidelnej přísun s*xu a přitom mu nikdo neorganizuje život, má čas na koníčky a kamarády co by za to spousta chlapů dala já vim, zní to hnusně, možná tě i miluje, ale neni zralej na vztah, jakej očekáváš ty... tak máš (překvapivě ) dvě možnosti...

lépe se to řekne, hůře koná, zvlášť, když máš někoho rád

co by za to spousta chlapů dala

Jo, jo...člověk nabídne prst, ukáže, že je ochotnej spoustu věcí tolerovat a ukousnou mu celou ruku... Takže na té teorii, že muži mají radši potvory, něco bude...A to mi bylo ještě téměř vytknuto, že se s těmi kamarády nevídá tak často, jako před tím (asi přede mnou).

s timhle rychle přestaň, nebo za chvíli nebudeš věřit, že máš jako člověk nějakou hodnotu!

Tak, tak, opět, teoreticky všechno vím, ale vždycky v ten daný okamžik mám v hlavě pusto a prázdno .

ano, taky mám spoustu věcí, který teoreticky ovládám bravurně, ale ta praxe poněkud pokulhává jako třeba žít tady a teď, nebo nelpět

těžko říct, já osobně potvory nevyhledávám samozřejmě že nedostupná žena má svoje kouzlo, ale pro mě by ho rychle ztratila, já hledám vztah a ne nedobytnej hrad nemám rád, když se vnucuju, a pokud od partnerky nepřichází impulsy že má o mě taky zájem, jdu dál...

no jo, už by měl otisk mojí podrážky na svym zadečku kolik mu je let 15?

tak že se chlapům stěhuje krev z mozku asi o metr níž, to je všeobecně známý, ale kam se stěhuje tobě? doporučuju zavčas zaškrtit, abys mohla zase začít používat hlavu

jinak SZ

mám teď půjčenou jednu knížku o vztazích... sice zdaleka nesouhlasim se všim, co tam autorka píše, ale těchhle pár informací mě napadlo sem napsat pro vaše zamyšlení, třeba to někomu pomůže

Zdenka Blechová - Duchovní partner aneb setkání s naším dvojpaprskem

Tři stádia vývoje v partnerství

V duchovním vztahu žena dává muži přízeň a muž ji za to oceňuje slovy. Dříve nejdříve muž oblboval ženu a pak mu teprve žena dávala přízeň.
Když žena stojí na vlastních nohách, tak může jít společně s mužem. Když žena nestojí na svých nohách, tak se přilepí na muže a jde jen on.
Kamarádka mi řekla: "V minulých vztazích jsem hledala oporu a nyní mám ve svém příteli podporu".

Ve vesmíru fungují tři stádia vývoje duše. Nejdříve má duše představy a chce, aby se jí naplňovaly, a když se nenaplňují, zlobí se. Nemá se ráda a chce se mít ráda prostřednictvím druhých. Žije ještě v iluzích a nesnaží se měnit něco na sobě, ale chce měnit vše na druhých. Stále se někam žene, prahne po prožitcích, darech, projevech lásky od druhých. Má strach být sama, neumí to. Chce být stále ve společnosti někoho i za cenu, že se zaprodá. Žije ve falši a lži, protože je slabá a neumí se prosazovat, a zároveň se bojí ztráty těch druhých. Podléhá naprosto partnerovi, jeho náladám, jeho požadavkům, podřizuje se. Nechce měnit myšlení, nechce jít do hloubky citů, zůstává ve všem na povrchu. Člověk je ještě povrchní.
Bude to člověk, který může být zábavný, ale přesto bude prázdný. V tomto vztahu se člověk dusí.