"Příliš milující" partnerka

Jako jo, rozumím tomu. Ale pak ho teda k ničemu nepotřebuju, když si vystačím s tou radostí, co si dělám, taky sama, no ne? Teď to trošku zveličuju, pardon, ale furt nechápu, kam se vytácí jako ta interakce, ten vztah, no

ano, ale oba to musíte vnímat podobně i v těch detailech... když ty budeš chtít svýho partnera jako známku lásky otlapkávat, a tvůj partner bude vnímat jako vrchol lásky to, že ho necháš v klidu se dívat na fotbal, tak se taky musíte nějak domluvit... když se nedomluvíte, tak ty ho budeš chtít otlaplávat a on nebude chtít, protože se bude chtít dívat v klidu na fotbal... ty budeš naštvaná a on taky... vztah je samozřejmě o kompromisech a o domluvě, ale taky o svobodě obou... oba maj svoje práva a oba maj právo chovat se podle toho, jak chtěj, protože oba se budou potom muset potýkat s důsledkama když například jeden už v tom vztahu nebude chtít zůstat...

já si myslim, že můžou mít vztah, a můžou mít i šťastnej vztah... akorát to bude vztah podle jejich představ, nikoli podle tvých představ já taky chci mít za partnerku blízkou osobu, nehledám vztah na dálku nebo něco podobnýho, ale jsou lidi, kteří to tak chtěj a maj na to právo

Slítáme se jak vosy na bonbón Jedinej chlap, tak ho potřebujeme honem ždímnout o mužský rozumy

Jo jo, chce to si osvojit a vyjasnit, vyladit, jak to má ten druhej a dělat tak, aby mě bylo přijemně a ne myslet na to, aby jemu bylo příjemně v prvý řadě... Právě dnes večer jsem očekávala, že se budeme otlapkávat na gauči u telky a on místo toho šel na poker... Klasika, modelová situace - on je spokojenej a já jsem nedomazlená a frustrovaná, že je poker důležitější než já a večer strávený se mnou... Mizí a vytrácí se nám tou samou nezávislostí a samostatností intimita, zdá se mi..

každej člověk reaguje na situace, který jsou kolem něj, a vybírá si, jak na ty situace bude reagovat, jak si je bude vysvětlovat... ty vidíš v jeho chování důvod bejt naštvaná, protože situace je jiná, než jakou si ji představuješ, chová se jinak než by sis přála, aby se choval je to o tréninku, ani mě se to nedaří ze 100%

hledat co tě štve a proč tě to štve, podívat se na situaci z jinýho úhlu pohledu, hledat co v tý situaci můžeš udělat ty pro zlepšení tvýho pocitu, zkusit zjistit, co se z toho můžeš naučit a jak změnit svůj přístup... sice to vypadá jinak, ale děláš to hlavně pro sebe, pro svoje zdraví... a když zjistíš, že nemůžeš dělat nic, nic ti to nepřináší a ten vztah tě neuspokojuje, tak aspoň budeš mít jistotu, žes sama za sebe udělala co se dalo a můžeš v klidu jít dál

Kluci s týmu, se kterejma jsme si užili bezva večer, taky nevěřícně koukají a nechápou, když místo toho, aby šel se mnou domů do postele, jde místo toho na poker až do druhýho dne do rána... Po krásným večer je zkrátka něco zase důležitější než já a on si udělá co chce a jde na poker a neohlíží se na mě, že já budu spát doma sama, nehledě na to, že bez sexu... Před klukama plnou pusu řečí a skutek utek.

S tím souhlasím...díky ti

proč to dělá? nebo co tím chce dokázat?..

no a tu nemám...a on to asi tak nějak ví

Reaguji na Dorra:

Chápu tě, teď by nejspíš podle těch úžasných pravidel mělo následovat to, že se sebereš, odtáhneš s kamarádkou do nejbližšího baru a vrátíš se až za světla...Popřípadě, že jsi neměla plánovat otlapkávání, ale zařídit si páteční večer podle sebe.
Ale když podle tebe je to nejlepší tak, že si uděláte hezký společný večer, tak co pak? Výdycky si říkám, že by to přece mělo být tak, že i on bude chtět být se mnou, ne? Ano, samozřejmě, jako mám já přátele a trávím s nimi čas, tak je má i on. Ale...

a o to jde, vy máte pocit, že my máme problém, a my nechápeme, o co vám jde zkrátka a dobře, lidi maj tendenci chovat se podle svý přirozenosti... pokud ti přirozenost nějakýho člověka nevyhovuje, čí je to problém? jeho, nebo tvůj?

ano, je to začarovanej kruh, protože my problém nemáme problém máte vy s našim chováním... my svoje chování změníme, pokud budeme chtít... a chtít budeme v případě, že by hrozilo, že přijdeme o něco, na čem nám záleží, pokud se nezměníme... když se budeme chtít změnit my sami, může to bejt změna dlouhodobá až trvalá... když nám vy budete vyhrožovat odchodem, změníme se na chvíli a pak nás to přestane bavit a postupně se vrátíme do starých kolejí... je to o motivaci... ale o VNITŘNÍ motivani, naší vnitřní motivaci... tu nenahradíte vnější motivací, my musíme chtít sami za sebe... možná budeme chtít ve chvíli, kdy nás x žen a dívek pošle do háje, protože jim bude vadit, že nedoceňujeme, jak se o nás staráte...

rádo se děje, je to zajímavý i pro mě

Ano, tak to přesně cítím. Mám asi jiná očekávání.

Bože, kjuci, ať už se vám rozsvítí, že jsme vaše poklady! Jen o to nám jde My věříme, že jste to VY, ale neděláte nám to zrovna lehký. My se vážně budeme snažit nedělat problém z vaší přirozenosti, ale natruc furt někde do rána lítat nebudeme, když máme chuť se tulit doma na gauči...

aha, tak to jsem si myslel, že to probíhalo trošku jinak... v tom případě si myslim, že nemáš důvod bejt naštvaná na sebe, myslim si, žes dala jasně najevo o co stojíš... to že se mu nechce přijet v pondělí je smutný, záleží jak je to daleko, jestli se předtim půjde opít a nechce se mu vstávat, a na podobných věcech... zkrátka a dobře projevil svou svobodnou vůli a dal najevo, že stávající pořádky jak to mezi sebou máte, mu vyhovujou... ty máš dvě možnosti - přijmout to, nebo dávat najevo že chceš víc... každej jsme jinej, někdo má vztah za větší prioritu než kamarády a koníčky, někdo ne...

zatim zvládám svou trpělivost i jistotu

Myslím, že teď zkrátka bojujete, kdo z koho... Co kdo vydrží a za co vám to ještě stojí a za co už ne...

Nevím, myslím si, že jsem se naučila být docela tolerantní. Když jsme začali mluvit o velikonočních prázdninách, řekl, že můžu jet s ním za těmi jeho kamarády. Ale to je právě taky kámen úrazu. Nesedla jsem si s nimi, je tam pár lidí, se kterými si vyloženě nerozumím. Ale jsou to kamarádi mého přítele, ok, akceptuju to. Navíc oni se věnují jedné určité aktivitě, na kterou já nemám ani nervi, ani odvahu, tu aktivitu by provozovali celý den a večer by se sebrali s klukama a odjeli pryč na jinou aktivitu. Já bych tam zůstala sama. Takže včera mi bylo řečeno, že jsme přece mohli být spolu, ale já to odmítla. Myslela jsem si, že si to užije víc, než kdybych já tam házela otrávený pohledy, že se nudím, nebo že tam sedím někde sama s knížkou.
Když mi ale řekne, že to nemá cenu jet za mnou na Velikonoční pondělí, ale má pro něj cenu jet zítra s jinýma kamarádama dvakrát tak daleko a hned zase zpátky. (Ano, je to opravdu daleko ke mně, 200km, ale téměř ke mně nejezdí a má určité výhody, takže by jej to ani tolik nestálo.
Co se týká nějakého opíjení, tak to u něj opravdu není na denním ani týdenním programu, takže to fakt ne.