"Příliš milující" partnerka

já bych mezi tohle nedával rovnítko... nemyslim si, že "milovat příleš" znamená nutně "řešim za tebe tvoje problémy"...
a jak odpovědět na tvou otázku, těžko říct nějakou obecnou poučku... já bych nebral život podle striktních pravidel, takže si nemyslim, že občas něco vyřešit za někoho jinýho, nebo mu pomoct víc jak půlkou, že kvůli tomu by se zhroutil svět... spíš jde o jakousi vyváženost, o to jestli se ten druhej snaží řešit svoje věci a třeba jen nestíhá, nebo momentálně nezvládá, a taky jestli je on ochoten oplatit ti tvou větší angažovanost... ale třeba jeden z atributů, kdy bych zpozorněl by byla situace, kdy druhej očekává, že za něj budeš něco řešit, nebo to přímo vyžaduje...

To je bohužel to jediné, nad čím teď přemýšlím. Píšu si neustále dokolečka v hlavě plusy a mínusy...
Dneska už jsem ve fázi, kdy se ani netěším, až ho doma uvidím.Spíš mám pocit, že ho za to chování nenávidím...

Neboj, nejsi v tom sama, mám to stejně. Tyhle pocity se ve mě perou už víc než rok. Vždycky je to třeba měsíc úžasný a pak se stane něco, že bych ho nejradši okamžitě vykopala be rozmýšlení z bytu.

Je nás víc, že?

Jsem blondýna, můžeš mi to prosím vysvětlit, jak jsi to myslel? Přiznávám se, že nechápu

jenže tou nenávistí si akorát přitěžuješ sama sobě, zanášíš si svojí energii a může tě to ještě víc vyčerpávat...

to je různý, např. když by bylo potřeba obtelefonovat něco kolem bytu kde bydlíte, a přitom by to byl jeho byt, a jemu by se nechtělo to zařizovat a chtěl by, abys to zařídila ty, protože "tobě to jde líp, ty už v tom máš praxi"... nebo když bys ho třeba požádala o pomoc s něčim, třeba s úklidem, a on by ti odpověděl, že ho to nezajímá, že je to ženská práce...

Ahaaa
Tak takové chování jsem od něj nepociťovala. To je asi proto, že byt je můj, takže všechno okolo bytu musím řešit já a co se týče uklízení, s tím mi tolik nepomáhá. Nejsem taková, že bych se někoho doprošovala, ale sám od sebe skoro nic neudělá. Když ho o něco požádám, tak to sice udělá, ale protože se mu nechce, tak to neudělá pořádně a stejně to musím předělávat.

jo, typická mužská rada "udělej to tak, abys neukázal, že to umíš, protože když ukážeš, že to umíš, budeš to muset dělat vždycky"

Reaguji na jirik: Tak třeba mně taky ze začátku vztahu vadilo, že přítel některý věci dělá míň pečlivě, ale měla jsem na paměti, že jednou zkritizuješ a zkazíš mu chuť to ještě někdy dělat.. Takže to vůbec neřeším, prostě jsem si řekla že má jinej styl a zase udělá jiný věci líp než já třeba různé instalace na počítači Takže u nás nikdy není pořádek dle mých představ, teda pokud nejsem sama doma, ale řekla jsem si že preferuju vztah před uklizeným bytem. Ale to je fakt tím, že vím, že mně přítel v tomhle nevyužívá, žili jsme předtím oba delší dobu sami, tak jsme samostatný.

Tohle je totiž úžasná zkušenost, když přítel byl zvyklý postarat se o sebe sám.
Ten můj bydlel u rodičů a pak se nastěhoval ke mě, nikdy se o sebe nemusel starat sám. Takže nedělá skoro nic pořádně, co se týče společného "blahobytu", spíš sám pro sebe, aby on byl spokojený.
Třeba předevčírem dělal večeři a já jsem šla spát. Takže on se napapal, zbytek jídla si zabalil do práce a mě tam nenechal ani krajíček chleba. Chápu, že se spolu od pondělí nebavíme, ale tohle je už vážně vrchol
Do pondělka měl doma fullservis, ale mě už přešla chuť starat se o někoho, kdo to vůbec neocení, spíš naopak

No tak snad se tímhle neřídíte celý život Ne, vážně myslíš, že takhle přemýšlí? Já chápu, že celý den v práci myje a vysává auta a doma už se mu třeba vysávat nechce, ale je to přece o kompromisech...
Mě taky nebaví vařit, ale beru to jako svojí povinnost.

Co tedy dělat v případě, že on něco neřeší, zatímco já vidím, že by to vyřešit šlo, ale on proto nic nedělá. Právě tohle mě vytáčí. Chápu, když je to jeh problém, že musí chtít ho vyřešit. Ale jak to udělat, aby mi to "bylo jedno"? Respektive, abych se prostě nevytočila tím, že mám pocit, že ten problém řešit nechce? Jak přijmout, že je to prostě jeho problém, se kterým já nic neudělám a hotovo?

Hlavně po muži nepředělávat, když už něco udělá Stele svým stylem, ale stele - hlavně to po něm nechoď přerovnat, to se ti na to vyprdne

Přesně!

Jo jo, to je u nás. Já jsem "šikovnější"... je to lenoch

Mám pocit, že já jsem velmi málo na prvním místě. Vždycky je on, jeho pohodlí a až pak já. Je hodnej, ale sobec a myslí prvotně vždy na sebe a mě to vadí, ale on to nevidí, protože to tak dělal vždycky...

No, to je prostě nevychovanej sobec. A promysli si, jestli počítáš i s variantou, že se to nezmění. Já kdysi s jedním žila, moc jsem ho milovala, byl super, okouzlující, ale sobec. Časem jsem zjistila, to co říkají všechny. Že muže nepřevychováš. Musel by chtít on. A ne kvůli tomu aby byl doma klid, ale protože to prostě chce pro tebe dělat, abys byla šťastná. Ten můj bývalý něco změnil, jen když jsem na něj hodně tlačila a vypadalo to, že odejdu. Ale uvnitř se nezměnil, vydržel to dva týdny a pak se vše vrátilo do starých kolejí. Nakonec jsem od něj odešla, tajně, ze dne na den.. A od té doby jsem začala u chlapů hledat jiné hodnoty. Spousta věcí se dá vypozorovat v seznamovací fázi. Ale nečetla jsem celou diskuzi tak nevím jestli ten tvůj to dřív dělal a teď polevil, a jak jste spolu dlouho..

super, klobouk dolů jsem moc rád, že vidim, že existujou i ženy a dívky, který to takhle berou máš ségru?
já taky bydlim už nějakou dobu sám, je fakt že zrovna uklízení neni moje silná parketa a moc ho neřešim, ale taky jsem tim pádem zvyklej snažit se nedělat moc velkej nepořádek, abych ho pak nemusel uklízet takže všechno má svoje a vždycky je dobrý si vyzkoušet postarat se sám o sebe, aby člověk dokázal ocenit, když se ten druhej o něj stará... a vypíglovanej byt za každou cenu fakt neni tak důležitej

vy už se začínáte dostávat do fáze, kdy tomu druhýmu ukazujete, jak jste samostatní a jak ho nepotřebujete a jak jste nad věcí... to je jedna ze skrytých forem boje... obávám se, že se asi v brzký době nedočkáš omluvy nebo uznání toho, co děláš... je otázka, jestli o to ještě vůbec stojíš a jestli by to něco vyřešilo...