"Příliš milující" partnerka

Já jsem na tom taky podobně, přítel chtěl abych více vařila a uklízela a tak všeobecně se starala o chod domácnosti. No a tak jsem si prostě řekla že má pravdu, byla jsem bez práce tak jsem začala častěji vařit a v kuchyni hned po sobě uklízet i po něm, at toho na večer nemám moc. No a jak se ukázalo tak to pořád není pro něho ono! . Nedávno jsem si ho zase poslechla že prý je v kuchyní pořád binec,, že vyhodil polovinu jídla z ledničky že nemám vůbec přehled a nezajímám se. a přitom on chce po mě abyc nakoupila plno jídla a já sama toho moc nesním a on se pak diví. ja už vážně nevím co dělám špatně. Vysavám, uklízím každý den(sice ne jak puntičkář) , děla si čím dá tím větší nároky a já jsem z toho už unavená. :/ ...co těm chlapům je? Zakazala jsem mu jednu věc(která pro mě fakt příjemná není) a už mě seřval za to že mu VŠE zakazuju, což není vůbec pravda....

víte holky, uvědomte si jednu věc - dneska prostě je doba vhodná k samostatnosti a nezávislosti... ženy nepotřebují, aby je muži živili, jsou schopny často se uživit samy a někdy i líp než muži... muži nepotřebují, aby jim ženy vypraly, naházet prádlo do pračky a zmáčknout konflík, nebo odnést do prádelny neni problém... (ano, žehlení je trošku horší, ale i to se dá přežít )... stavět dneska vztah na tom, že žena uvaří a muž vymění žárovku, to už dneska nemusí fungovat... je potřeba najít jiný důvody, proč jsem zrovna s timhle člověkem...

pochop to, on ti ukazuje, že si taky umí uvařit, a že když platí jídlo, tak si ho taky klidně může sníst... to neni sobectví, to je demonstrace síly a nezávislosti...

vidíš ten rozpor? v jedný větě řikáš, že se ráda postaráš i o přítele, a v druhý větě řikáš, že tě štve, že on se stará jen o sebe... chápeš? když něco dělám, protože to chci dělat a dělá mi to radost, tak mě může mrzet, že to ten druhej neocení, ale nemělo by mě to štvát... když mě to štve, tak to asi nedělám tak úplně nezištně

teď jsi uhodila hřebíček ty a co takhle najít si jinej důvod, proč s nim bejt, a nebejt s nim proto, že ho k něčemu potřebuješ? neni přece super, že na něm nejsi závislá? co by za to daly dřívější generace žen, když by nebyly závislý na svým dominantním, obhroublým, necitlivým partnerovi?

jedinej dobrej smysl slova závislost vnímám ve spojení "vzájemná závislost"... jedná se o synergickej efekt, kdy jeden a jeden nejsou dva, ale třeba tři nebo čtyři... jinými slovy, pozitivní efekt vzájemný spolupráce se nesčítá, ale násobí... a obávám se, že teplá večeře a uklizenej byt o vzájemný závislosti moc nebude

no jo, ale ve vztahu jste dva, takže oba máte právo chtít aplikovat na vás dva svou představu fungujícího vztahu... když se shodnete, super, když ne, máte co řešit já bych se teď přimlouval za změnu slova sobec... sobec je obecně vnímanej negativně a myslim si, že tohle neni tak úplně přesně ta situace... vezmi to z jeho úhlu pohledu - má všechno, co potřebuje, a nemusí pro to vcelku nic dělat... tak proč by se měl snažit? to neni sobectví, z určitýho úhlu pohledu je to naprosto logický chování pro tebe je jeho chování neúnosný, zkus se sama sebe zeptat proč to tak je... protože to jsi ty, kdo považuje jeho chování za neúnosný... když přijdeš na to, proč to tak cejtíš, můžeš k tý situaci změnit přístup a přestaneš mít pocit, že je jeho chování neúnosný...

tohle jsem jednou taky udělal ne proto, že bych to považoval za normu, ale proto, že ve mě se tehdy už něco zlomilo a já v tom vztahu nechtěl pokračovat... a měl jsem pocit, že pro ní ten vztah ještě neskončil a přišlo mi, že když i ona pochopí, že nejde pokrčovat, že to pro ní bude snazší, než když jí prostě vyexpeduju a nazdar.. jestli to bylo správně nevim, ale je pravda, že ona sama už se předtim chtěla odstěhovat, ale na mou otázku, jestli to opravdu chce, odpověděla že ne... jenže ve mě se pak něco zlomilo a chtěl jsem, aby i ona pochopila, že je konec, že spolu dál bejt nemůžeme, protože by to nefungovalo...

poděkovat ano... vyjádřit vděčnost ano... ale dobrovolně, ne proto, že to někdo očekává... je to pořád stejný, dokud vědomě nebo podvědomě čekáte, až vám partner za něco poděkuje, tak děláte něco ne kvůli sobě, protože to chcete dělat, ale kvůli něčemu jinýmu, a pak za to očekáváte vděk... když vděk nepřijde, jste frustrovaný... je to naprosto pochopitelný že jste frustrovaný, a já se vám snažim vysvětlit, že když vám přítel neprokazoval vděčnost sám od sebe do dneška, tak s tim sám od sebe těžko začne takže máte dvě možnosti - smířit se s tim, nebo to nedělat a výhledově si ujasnit, jestli tenhle přítel je ten, vedle kterýho chcete zestárnout ano, teorie je snadná, praxe výrazně složitější

máte nás rády, a proto chcete vyřešit svůj problém? to je od vás hezký

ale tohle by byl problém toho chlapa, ne tvůj stejně jako on má právo neházet fusekle do koše na prádlo když nechce, ty máš právo neplnit jeho představy, na který je zvyklej, když nechceš to je ta rovnoprávnost

Mrzí mě to tak, až mě to štve! Že to za nic nemá, že to neocení. Pak totiž se moje radost mění na zoufalství, že jsem si/jemu chtěla udělat radost a žádnej efekt, tak mě nemá co těšit... Prostě reakce stejná,když si/jemu radost dělám i nedělám - žádná. A to je frustrující. To přeci není jakože něco za něco, ale radost, že se máme, že na sebe reagujeme = vztah. Nebo se pletu?

Ano, vztah vnímám jako pozitivní vzájemnou závislost, že bez toho druhýho nechci bejt, nevyměnila bych ho za nic na světě a záleží mi na něm, tak mu to dávám najevo. Ty rádoby všední každodennosti, jako je denní fungování doma, ty jednoduše fungovat musí, v tom si dva musí vyhovovat, aby spolu mohli hezky žít a nezabejvali se každodenníma žabomyšíma válkama, ale prostě jim to šlo - v kuchyni, i v ložnici

Prostě si furt myslím, že svoboda a sebevědomí ve vztahu ano, ale dva úplně nezávislý a sobečtí jedinci spolu jednoduše vztah mít nemůžou, protože si jede každej po svým... a to přeci není vztah, ne?

Takže si to vlastně dělám sama? Je to teda v mojí hlavě? A teď to nemyslím nějako zle... Něco na tom bude, když jedinej nespokojenej jsem já... Teď ještě přijít na to, jak ten svůj přístup změnit, aby mě to nemrzelo, neštvalo, ale naopak těšilo... Teď by se nějaká zaručená poučka hodila

My máme úpocit, že jedinej problém máte vy A nechcete ho vyřešit\úzměnit k naší spokojenosti. A v tom je ten začarovanej kruh

Díky za tvůj pánskej pohled!

můžeš bejt naštvaná na sebe, žes mu nedala jasně včas najevo, že bys chtěla strávit Velikonoce s nim... můžeš bejt naštvaná na něj, že se hloupě vymlouvá na krátkou dobu, když ty za nim jezdíš na víkend... když budeš naštvaná, co se změní? posuneš svůj žaludek blíž k žaludečním vředům, to je asi tak všechno co se změní ber to jako zkušenost, žes měla dát víc najevo svůj zájem strávit s nim čas, a ber jako informaci, že se mu nechce jezdit za tebou nejspíš proto, že nemáte tolik soukromí (což by mohlo znamenat třeba i to, že byste se možná nedostali k s*xu, a to potom může zůstat doma se svym programem... ale taky to tak nemusí bejt)

to zní jako chvála, tož děkuju ještě je otázka, jestli bys byla stejně ráda i za názory nejistého Jirika

Reaguji na Dorra:
To přeci není jakože něco za něco, ale radost, že se máme, že na sebe reagujeme = vztah.

Reaguji na verisek0902:
tvůj partner tě učí, jak začít bojovat za svou cenu... tim, že tě takhle utiskuje, tě dostává pod tlak, budí v tobě energii k akci, a ta akce by měla bejt, že si uvědomíš svou vlastní hodnotu, tu budeš vnímat a tu budeš dávat najevo ostatním... a ti, kteří ji nebudou ochotni respektovat, s těma se nemusíš stýkat... je na světě spousta chlapů, kteří by pečující partnerku nosili na rukou... jejich jediná nevýhoda je, že nevypadaj jako plájbójové, tudíž spousta žen o ně nejeví zájem, nebo je vidí jen jako kulisy

jestli očekáváš, že ti budou radost způsobovat jiní lidé, tak si postav čekárnu někde na pěknym kopečku, ať máš na co koukat při tom čekání radost by měl v první řadě člověk dávat sám sobě... jdu na kosmetiku -> mám z toho radost že mi to sluší... uvařim jídlo -> mám radost, že se mi to povedlo, že jsem si pochutnal/a... nečekám, že mi partner pochválí večeři, protože on může mít svoje starosti, a i když mu to chutná, tak ho prostě nenapadne tě pochválit, protože má hlavu plnou jiných problémů... a co se stalo? on má svoje problémy a dobrý jídlo v žaludku a ty máš zkaženej večer, protože si myslíš, že tě ani neocení, a nebo že mu to nechutnalo a že ses snažila zbytečně...

s timhle by se vcelku dalo souhlasit, jestli dobře chápu jak to myslíš... ale kyselina s louhem taky silně reagujou, a šťastnym vztahem bych je nenazýval

Reaguji na jirik:
můžeš bejt naštvaná na sebe, žes mu nedala jasně včas najevo, že bys chtěla strávit Velikonoce s nim...

Mluvili jsme o tom od začátku, přišel s tím, že chce být se svými kamarády, já na to řekla ok, užij si to (opravdu ne ironicky ), ale byla bych ráda, kdybys přijel třeba aspoň na velikonoční pondělí. Byli jsme před týdnem s jeho kamarádem v hospodě, ten se sám od sebe zeptal, jestli za mnou pojede na Velikonoce, když je to jediný den, kdy mě může legálně nabančit. Přítel odpověděl, že ne a jeho kamarád na něj koukal, jako kdyby spadl z Marsu. Tak jsem si myslela, že mu to třeba došlo, znovu jsem řekla že bych byla ráda (vím, zase špatně, čekám něco, co bych čekat neměla). Včera mi jen oznmil, že si na ten víkend naplánoval další 2 aktivity, mě tam samozřejmě nezahrnul.
a ber jako informaci, že se mu nechce jezdit za tebou nejspíš proto, že nemáte tolik soukromí (což by mohlo znamenat třeba i to, že byste se možná nedostali k s*xu, a to potom může zůstat doma se svym programem...
Zvládli jsme to tu vždycky, když tady párkrát byl, takže ne, že by musel přespávat např. jiné místnosti než já

to zní jako chvála, tož děkuju ještě je otázka, jestli bys byla stejně ráda i za názory nejistého Jirika
Slovo "jistého" jsem tím měla na mysli, že zde každý vystupuje pod nějakým nickem, který může a nemusí být jméno, toť vše (a je mi jasný, že jsi to pochopil) . Takže ať jistý, nebo nejistý Jiřík, je fajn slyšet názory chlapa, který tu má navíc s námi obrovskou trpělivost