"Příliš milující" partnerka

Když milujeme a ono se nám to "nevrací", jsme zoufalé, nešťastné a je to sebemrskačství... Mrzí nás, že se ten muž nechytne za nos, protože může ztratit nás, a přestože máme 2 možnosti - buď se s mířit s tím, jaký je nebo odejít, protože to za to nestojí, není to tak jednoduchý.

Můj příběh je takový, že můj přítel je bez práce a nevydrží týden bez toho, aby se nezapomněl na pivě s klukama z fotbalu a k ráno neskončil na pokeru. Kéž by ho nová práce, co hledá bavila tak, jako poker. S klukama po zápase jdu na jedno taky ráda, on o mě hrozně moc hezky před nima mluví, hledí si mě, žárlí, chluíb se se mnou, ale mám vždycky strach, že se to zvrtne. A ono se to většinou zrvhne. Neumí si dát 3-5 piva jít domů, ale vždycky je na šrot a skončí na pokeru. Na pokeru vystřízlivý, protože ho vážně umí a přijde druhej den ráno s výhrou. Poker je to nejmenší, co mi vadí. Když ho má rád, fajn, ať občas zajde, vím, že v tom je dobrej. Ale poker je pro něj furt nejvíc. přestože ví, že tohle není ta cesta ke štěstí, je to momentálně jediná věc, co ho baví a naplňuje, protože práce to není. A kupodivu to nejsem ani já. Je to furt dokolečka. On je na pokeru a já spím sama doma, když jsme byli domluveni jinak...

Řekl mi, že to asi tak nevypadá, ale že jsem pro něj moc důležitá, že jen nedokáže tahle táhla (poker, pivo, spát do oběda bez práce) porazit... Říkala jsem mu, že dokáže, že stačí jen CHTÍT a ne o tom jen mluvit.. Že mám strach, že už to nedokážu já a že to moc dobře ví a cítí, a že mu to přesto nestojí za to, aby kvůli tomu, co máme, proti těm táhlům konečně zabojoval... Že prostě nechce a že proti tomuhle já nic nezmůžu...

Miluju ho příliš, furt věřím, že se probere, potřeboval by nakopat do pr... Teď mi nejde zůstat ani odejít...

A teď baby a Jiriku raď... Co mám dělat? Jak se vám to zdá? Půjde s tím něco dělat?

hmmm, zajímavý... zkusila ses nejdřív nadechnut a srovnat si myšlenky, než před nim něco řekneš?

hmmm, možná na to nejdeš ze správnýho konce... možná pracuješ jen na povrchu, ale uvnitř tebe se nic moc nemění...

tu chudinku bych vypustil, i když je to roztomilý nějak mi nejde dohromady sebevědomá a chudinka

to je zajímavá kombinace a co s tim chceš dělat?

protože nemilujete bezpodnínečně, milujete stylem "něco za něco"...

a čí je tohle problém? dokud visíš na partnerovi, tak tenhle jeho problém vztahuješ i na sebe a chceš ho řešit za něj... jenže ty ho za něj nevyřešíš...

máš pravdu, mohl by dokázat, ale nechce... asi tam už vstupuje i fyzická a psychická závislost na pivu, partě a pokeru...

odpověď nosíš v sobě:

ty ho nechceš opustit, protože ještě nemáš sama sebe na prvním místě... kdybys měla sama sebe na prvním místě, tak by po určitý době zafungoval tvůj pud sebezáchovy... takže ho opustit nechceš a snažíš se najít nějakou jinou cestu, abys ho nemusela opustit... a to ti způsobuje tyhle starosti...

hoj,
vstoupím.. Klasická závislost, to nepůjde, vzdala bych to. Je jedno, jestli alkohol, drogy, nebo karty, závislost ovládá mozek. Láska je krásná, ale pokud očekáváš něco víc, než co jsi zde popsala, že ti je partner schopen dát, nemáš šanci..
On je takhle spokojený, možná že ho to mrzí, MOŽNÁ, ale tenhle život mu vyhovuje, naplňuje ho štěstím. Patříš do něj, to jo, ale jinak než chceš ty.. Je mi líto. H.

Reaguji na jirik:
Co by ho mohlo probrat, aby CHTĚL? Záleží mi na něm, na tom, co máme a věřím, že se probere.... Nevím, ale jak dlouho na to ještě budu mít energii..

Reaguji na hradecanda:
Máme stejný hodnoty a stejný představy o životě, ale ta jeho "temná" stránka tam furt jen a on s tím nebojuje, nic pro to nedělá... Marně se ho snažím vyprovokovat. Jak to, že když mu na mě záleží, s tím něco nedělá, když mě ztrácí?

Evidentně mu to takhle vyhovuje a stačí. Nemá tu potřebu kvůli sobě, tak proč pak ji mít kvůli Tobě...

Někdy jen milovat nestačí, Dorro.

Podle tohoto tématu mi přijde, že on o těch představách jen mluví. Ale absolutně tak nekoná.
Ty by ses přetrhla, ale on se ve vztahu jen veze.

Ví, že ho moc miluješ a asi si nemyslí, že by tě mohl ztratit. A jestli myslí, a přesto nic nedělá, aby tomu zabránil, nemiluje tě a nebo víc miluje to pohodlíčko a nemakačenko..

H.

Je to kruté, ale bohužel nemáte (pokud tvá představa není vysedávání u půllitru).Pokud byste měli stejné hodnoty, tak byste společně pracovali na uskutečňování vašich plánů a cílů.Ono něco jiného je o věcech mluvit a stavět vzdušné zámky a druhá věc je realita.
Tvůj přítel evidentně nezvládá své závislosti, přestaň ho omlouvat a lhát si do kapsy, že ho časem změníš.Někdy jen milovat nestačí.

v lepším případě pořádnej držkopád, v horším nic... už naši předci věděli, že koně můžeš dovést k vodě, ale napít se musí on sám...

spíš jak dlouho ještě budeš potřebovat, než ti to dojde...

Všemu rozumím, i já bych komukoliv jinýmu na mým místě poradila to samý - když už jsi konečně připustíš, že to není ono a že s tím nic neuděláš a dokážeš odejít. Jenže skutek utek, nejsem toho schopná a nerozumím tomu, proč mi to nejde....Musím k tomu rozchodu ěnjako dozrát, musí přijít nějaká poslední kapak, abych se rozhodnla a on už mě nezvyklal, abych o tom byla přesvědčená... Za tím je to pořád tak, že stále věřím, že je to on, jen s epotřebuje probrat, ale to probrání prostě nepřichází...
Jo, je o tom, kdy mi to dojde a kdy budu natolik silná, abych řekla: dost, odcházím. Jak získat tu sílu tohle rozhodnutí udělat? Mám strach, že se rozhodnu špatně a že tím rozhodnutím můžu ztratit chlapa, kterej by za to stál... A taky jsem tak trochu v pasti, protože spolu bydlíme a já mám ve svým bytě nájemníky...

Reaguji na Dorra:

Myšlenka pro každý den
Každý žije tak,jak sám chce. A platí za to cenu, jaká se žádá.

tohle je asi jedinej racionální důvod, nebo přesněji racionální překážka... ostatní máš jen ve svý hlavě... s nájemníkama se můžeš dohodnout, můžeš chvíli bydlet u rodičů nebo u kámošů... jen to chce trošku plánování, a to přijde ve chvíli, kdy se opravdu rozhodneš, že tohle už dál nechceš...

a co by to mělo bejt konkrétně? musí ti ukrást peníze? musí tě zmlátit? pokud tu hranici nestanovíš ty sama zavčasu, tak na ní dřív nebo pozdějc narazíte, a to bude nejspíš hodně bolet...

ty tu sílu máš, jen jí nevidíš, nebo jí ignoruješ... jsi jako tonoucí, kterej se chytá stébla a bojíš se začít sama plavat... a co by se stalo, kdyby ses rozhodla "špatně"? on je jedinej chlap, kterej za to stojí? to myslíš fakt vážně? to bych se taky mohl urazit

Reaguji na jirik:
Myšlenky mám ujasněné, urovnané.. Když si to předříkám v duchu nebo v koupelně, je to v pohodě.. Ale naživo to prostě není ono..
Mám ho až moc ráda a záleží mi na něm.. Platí ne mě asi bohužel tohle:

Ale kašlu na to, tyhle lekce už jsou na mě moc a asi to vzdám..

Potřebuju poslední impulz a pádný argumenty. Před ním ztrácím argumenty a nedokážu mu konkrétně vysvětlit, co je špatně. Nevím jak, ale má ohromnej dar to otočit proti mě, že si přijdu jako tatar, že snad nemluvím česky a neuím zformulovat, co mi vlastně vadí a proč chci pryč. Chybí mi v tu chvíli konkrétní argumenty a přijdu si jak malý děcko, co si stěžuje a ani neví na co... Jak to? j

Zkusím asi diskuzi: Jak se dokázat rozejít nebo aby mě někdo nakopnul, aby se mi rozsvítilo

Reaguji na Dorra: Jak už jsi zjistila, tím, že mu budeš něco říkat, i když o tom budete spolu mluvit, nic se nemění a nezmění. To už nějakou dobu zkoušíš...a nic. Je na čase n ě c o udělat. Aby viděl, že se něco děje, že už jen nemluvíš, a že svá slova myslíš vážně. Protože takhle ho nic nenutí, aby něco změnil. On je spokojenej. Na co potřebuješ poslední impulz? Těch už bylo dost. Nejsem člověk, co hned pálí mosty, vždycky zkouším možné i nemožné cesty, ale v tvém případě, jak já to vidím takhle zvenku, podle tvých příspěvků, radím, to něco udělat - odejít od něho, a uvidíš, zda mu stojíš za to, aby on něco změnil u sebe. Pokud ne, nemáš co řešit. S takovým bys byla nešťastná. A zatím jsi. Zatím se snažíš jen ty. Teď je řada na něm.

Nevěřím, přečti si po sobě, co jsi tu X stran napsala..tam jsou argumenty. To mu popiš. Netřeba mu to do detailu vysvětlovat. Myslím, že i tak jsi mu to již za tu dobu vysvětlila víc než dost a myslím, že on moc dobře ví, o co tady jde. Vypadá to, že on nevěří, že se k něčemu takovému jako rozchod odhodláš.