"Příliš milující" partnerka

holky taky mám doma sobečka Ze začátku vztahu to bylo úžasné taky možná tak ten rok. Skákal kolem mně, nechodil a ni ven s kámošema, prostě jsem byla středem jeho pozornosti, až mě to štvalo Pak měl celkem těžkou havárku, kdy ležel zasádrovaný po prsa a já se starala a lítala, protože sám nemohl ani na záchod. Nechci ten jeho úraz zlehčovat, ale víte jaké to je když je chlap nemocný. Tehdy jsem to tou svou péčí asi přehnala a trochu to pokazila. Když se uzdravil úplně se to otočilo a já bláhově čekala, že on mi to všechno jednou oplatí Neoplatil Zjistil, že mě má jistou a to byl konec. Jsme teď už manželé a sobeček je stejně pořád a vím, že jiné to nebude Ale přesto ho mám ráda a on mě. Někdy zkouším různé ženské triky aby si zažárlil a věděl že pro něj nejsem tak jistá jak si myslí Takže si myslím, že je lepší nechat toho chlapa trochu v nejistotě a s tou starostlivosrí to až tak nepřehánět Ale sobci jsou podle mýho z 90% všichni chlapi. Je to asi tak nastaveno od přírody, takže nám nezbývá, než se stím nějak poprat

_Ada_
nemyslím si že tohle je má situace...o sobě s myslím své, mám sebe ráda a nemyslím že bych byla nějaká nul a apořebovala ho jen abych se cítila být víš....asi příliš mě zaslepila ta láska

Luczinka
tohohle se taky začínám obávat dřív na něm bylo vidět že se na mě fakt těšil třeba po týdnu co jsme se neviděli, no o sobě ani nemluve.Já třeba jediná moje myšlenka z nudnýho školního dne byla že to musim přežít kvuli tomu že pak budu s ním.Ale.....kdo zase má vědět jestli on sdílí stejné pocity... a taky se na mě těší.

pampoli
já věřím tomu že většina kluků jsou sobci, ale on takový nebýval tak proč se takhle najednou změní přijde mi to přesný ten příklad že mě má jistou.Ale vyvolat v něm žárlivost tí že se budu plazit po jinym klukovi nedokážu, navíc předpokládám jeho reakce a skončilo by to víc než špatně

Tak tohle jste vystihly úplně přesně. U mě to byl ten samý případ, snad jsem ho jen netahala z žádných problémů, protože žádné neměl (předesílám, že kdyby je měl, tak bych to taky udělala), ale jinak to sedí. Dopadla jsem...no, pokud chcete vědět jak, zabrouzdejte na téma "rozchod". Už se mi o tom nechce moc mluvit, ale když jsem to četla, nemohla jsem nezareagovat.

Když si tak pročítám vaše příspěvky začínám se bát aby se mi nestalo něco podobného přijít o něj to bych asi nepřežila....je zkrátka nedílnou součástí mého života, i když mě ted zlobí, já bych to nedokázala...zkrátka být sobec a hotovo.....jenže mě mrzí tolik hezkých vět co mi řekl,jako by to ted ani nebyla pravda

No, myslím, že to byla i nějaká písnička..."v lásce je na tom líp, ten, kdo má rád míň". Strašně těžko se zamiluju, ale když už miluju, tak prostě až moc, i když, myslím si, že to taky je individuální. Můžu říct, že on byl vlastně jedinej, pro kterýho bych se snad úplně rozkrájela, udělala cokoliv, pořád jsem chtěla být s ním (a cítila jsem, že mu to asi moc není). A to byla asi ta chyba. Nikdy jsem k nikomu necítila, to, co k němu. Sama to nechápu. Asi už nikdo takovej nepřijde. S hrůzou teď zjišťuju, že mu to asi vadilo, jak tu už někdo napsal, že ta láska, co je "moc", že prostě začne obtěžovat. Ale proboha proč to tak bylo...Asi někde bude chyba. Možná mi nemiloval, napadají mě různý věci...Když jsem viděla, co dokázal dělat pro jinou...

jj v písničcce se zpívá v lásce totiž vyhrává ten kdo má rád míň...a asi na tom něco bude. My ženský celkově asi milujeme víc, pro chlapy je vztah stejně důležitej jak práce, koníčky...né že by tu přítelkyni , manželku, děti rád neměl, jsou pro něj třeba taky vše na světě, ale k tomu má to svoje...a to my jsme ochotny se kvůli chlapovi spousty věcí vzdát. A to není to správný, mě už taky život naučil...minulýho jsem měla ráda daleko víc než on mě, taky jsem na to doplatila. S nynějším přítelem jsem spolu rok. Zatím každej bydlíme zvlášť máme na sebe víkendy+občas nějakej den volna. Hledám si práci v Brně a pak to snad už bude lepší, ale i dojíždět z Brna k nám bych mohla.....občas mi vadí, když má na víkend jiný plány, což sem tam má, protože má určitýho koníčka, kterýho se kvůli mě nevzdá a já to ani nechcu. Mě vadí, že třeba tady u nás nemám nějakou partu se kterou bych zase mohla vyrazit já když on je někde jinde. Chlap musí mít a má svoje koníčky, kterých se kvůli nám nevzdá, ale zase je fakt, že ten můj se mi to pak snaží nějak vynahradit. Vím, že i práci má náročnou, chodí unavenej...Ti chapy toto prostě berou jinak, a asi je nepředěláme, trochu možná, ale jinak to nejde. Je potřeba si udělat čas jak na sebe, tak i každej zvlášť, horší je, když pak tu přítelkyni opravdu začne zanedbávat úplně, to už je potřeba hledat příčinu a řešit to. Co je asi taky důležitý nebýt na tom chlapovi závislá, dokázat mu, že su samostatná, ale když je problém, tak by měl poradit, vyslechnout....ono je to těžký, já dřív taky měla jiný názory na život, ale ono to tak vždy není, chtěla bych s ním být víc a věřím, že to tak jednou bude, ale zase nechci být závislá jen na tom chlapovi, být s ním všude a tak....je to přestane brzo bavit a my žesnký se pro ně musíme občas udělat vzácný a taky jim dokázat, že se umíme bavit i bez nich, ale v rozumné míře myslím tím nějaký koníčky, kamarády, né si dokazovat něco s jinýma chlapama a tak, oni prostě potřebují trochu víc prostoru, i když nám se to bohužel někdy tolik nelíbí, ale co uý naděláme

Teuska
Tak tahle věta naprosto vystihuje mého bývalého. Když sem si ho přestala trochu všímat, hned mi byl za zadkem, byl žárlivej, pořád se mi s něčím vnucoval a nenechal mě chvíli být, chtěl být pořád se mnou, furt po mě chtěla bych mu dokazovala lásku - časem to opravdu otravuje, už sem to nemohla vydžet. Přestali sme si rozumnět, tak jsem to ukončila a popravdě se mi hodně ulevilo

Luczinka
Nechci tě strašit, ale jestli muži něco nesnášejí, pak je to věta: musíme si promluvit! Na tvém místě bych si spíš hleděla svého, naznačila, že máš na práci spoustu jiných věcí a netlačila na pilu. Snaž se být zajímavá a trošku odtažitá. Dej mu najevo: sice tě miluju, ale nezblázním se z tebe a když mi polezeš na nervy, stojí tu v řadě deset jiných, co by mě chtěli.

Holky, ale nemusíte hned vyvolávat žárlivost. Docela stačí, když zajdete do kina v době, kdy on má svého koníčka nebo si doma vezmete knihu a sdělíte mu, ať se zabaví, že si chcete dvě hodinky číst. Ale opravdu se zabrat do knihy a nevšímat si jeho ani jeho špinavých fuseklí. Nebo si sama jít za svým hobby. Prostě dát najevo, že není vaším jediným zájmem, středem vašeho světa. Uvidíte, že když na něm nebudete viset, tak se váš vztah úplně promění, protože se mu uleví. Ale nesmíte to jen hrát, prostě se hoďte opravdu do klidu.

ija
Souhlas.

jojo to znám. když jsem neustále k dispozici a rušim kvůli němu svůj program nebo plány tak to bere automaticky. ale když sem nedostupná, na smsky odpovídám se zpožděním a někdy čas nemám, tak to má hned zájem a skáče kolem mě. asi jsem si ho moc rozmazlila, takže pracuju na změně ale souhlas s ijou nemá cenu to jen hrát a vnitřně se zžírat, ale brát to fakt v pohodě, mít svý přátele, koníčky a nepodřizovat všechno jen jemu

ahooj,
zkus ho nechat malinko vycukat.. až přijde unavenej z práce, líbni ho ve dveřích a řekni, že už bohužel něco máš.. vyraž s kámoškama do kina, na nákupy, zajděte na véču.. jen ať brouček vidí, že nejsi jen jeho.. užívej si života, udělej si radost, však on to brzy pochopí..
stejně je to ale s těma chlapama někdy na provaz .. věčně nespokojený, člověk aby pořád vymýšlel nějaký kulišárny.. )..

No jo, ale to když já udělám, tak je hned uraženej a urejpanej

Teuska
Ahoj, úplně mi připomínáš mě v pubertě, když jsem tři roky na gymplu chodila s prvním klukem. Já ho nejdřív nechtěla, ale začli jsme spolu chodit a nakonec to v tom vztahu bylo tak, že já byla taky tak aktivní jako ty, furt jsem ho něčím překvapovala, maličkýma dárkama, dělala jsem pro něj první poslední, dávala jsem mu přednost před kamarády. A právě tím, jak všechno dostává až pod nos tak tím pádem si toho všeho míň váží. A že mě miluje mi dokázal říct akorát když něco potřeboval. Ale já si to uvědomila až po několika letech po rozchodu, vlastně až s dalšími vztahy, že jsem mu dělala takovou kravku. Chovala jsem se jak kdybych neměla vůbec žádnou hrdost. Tenkrát se nenašel nikdo kdo by mi řekl upřímně, jak jsem trapná. Ale ruku na srdce, asi bych tomu ani nevěřila. Takže jestli si z těchto rad něco vezmeš a uděláš s tím něco, tak jseš dobrá Snad se ti to podaří. Já za sebe bych ti radila, nechat ho trošku podusit. Má v tobě jistotu a bere tě jako samozřejmost, takže si tě ani vážit nemůže. Tak pokud chceš být v jeho očích cennější, tak buď trošku nedostupná, ať se o tebe musí trošku snažit, musíš ho prostě donutit, ať nad tím přemýšlí a ať tu jistotu v tobě nemá. Hodně štěstí

Ahojky,

pokud můžu z vlastní zkušennosti soudit, tak problém není v tom, že by se Tvé lásky nějak zalekl, jak tu některé holky psaly, ale je si Tebou prostě moc jistý, jak píše gazdinka.

Sama jsem momentálně ve vztahu, kdy jsem si přítelem až moc jistá-udělal by pro mě první poslední a já si ho vůbec nevážím, už mi přjde, že ho ani nemám ráda a začínám se poohlížet jinde. Přitom vím, že je to nejlepší chlap, jakého jsem kdy měla, ale ta naprostá jistota s člověkem pak dělá tohle. Ani nevíš, jak ráda bych se dověděla, že chodí s nějakou kamarádkou na kafe nebo něco, abych o něj začala mít aspoň trochu strach.

Takže moje rada zní-dávej mu nejrůznějšími způsoby najevo, že o Tebe může snadno přijít a nepřizpůsobuj se ve všem jen Ty jemu.