Mít miminko ve 22 letech či později?

Kočky, myslím že to mimčo zbytečně a velice intenzivně démonizujete Jistě, je období, kdy je nutná péče nonstop - ale to je otázka spíš týdnů než měsíců. Pak se velice rychle prodlužuje doba volna...k tomu jsme přece doma. Kdo si umí věci zorganizovat, je to fakt "dovolená" - procházky po parku, koupání v bazénu, spaní po obědě. Vždyť na všechnu práci máme už mašiny!
To uteče jak voda, pak školka a myslet na vyzvedávání a odpolední program. A pak fofrem škola, první stupeň je docela náročný, nástup na druhý přinese už velkou volnost a nástup na střední - volnost téměř absolutní a výkonného pomocníka v domácnosti. A taky doprovody do tanečních, odvozy na zábavy a koncerty...
Pokud jsou rodiče i dítě zdraví, mají své bydlení a alespoň jeden práci - je zbytečné se bát.

Reaguji na Andrews: o těch pejscích - to je právě ten velký rozdíl s dětmi. Ty z podobných nápadů vyrostou celkem rychle, ale pejsci, zvlášť temperamentní moc ne. Zvláště to noční vstávání a venčení je u dětí velice krátkodobá záležitost

Reaguji na farahh: Venčení dětí, to zní dobře Jinak mě osobně jsi ohledně dětí hodně uklidnila Viděla jsem to tak na rok to "hrozné" období, je pravda, že na to období školka, 1.třída se docela těším. Asi jdu taky přemlouvat přítele Ne, ještě tak tři, čtyři roky a pak se tomu sama vzdám

Reaguji na Andrews: tak učení na nočník Píšu jen o svých pocitech a to jsem na díte byla sama, rozvedla jsem se před synovýma 3. narozeninama, než šel do školky.
A každý období je fakt něčím úžasný, když vidíš jak před očima rostou a jsou čím dál samostatnější. Předškolní doba a 1. třída - to fakt byl tryskáč zážitků. A současná doba je taky úžasná, nákupy, doprovod kam potřebuju...a ty taneční. Jak jsem svoje nesnášela, tak tohle byla nádhera Kluk - jasně oblek a je vyřešeno. Ale ty holčiny byly nádherné, šaty až k zemi jak princezny, nádherné účesy...a taky tanec se synem

Reaguji na farahh: To je hezké
Já by jsem pořád brečela (dojetím) S tím zůstat sama, rozvést se to je individuální záležitost, záleží na situaci, někdy je to lepší, někdy ne. Ale všecko má svůj důvod - jakože má.

Reaguji na radulinkap: jsem na tom názorově jako ty taky jsem si pořídila s ex psíka, naštěstí do bytu malýho. no a vztah nevydržel , a hafík je se mnou. a kolikrát si říkám, že je lepší jak mimi já vyrostla se psema, takže pro mě, jsou psi kolikrát na stejné úrovni jako děti. a já mám toho psa taky hodně často vychovanějšího než jsou děti
a že to stojí mín peněz? hm, tak to u mě neplatí. právě proto že ona nic nechce tak prostě musím. kupuju hlavně kostičky a tak jinak oblečky má - je to dobytek ale taky na zimu. no a hraček má mraky, přesto kostičy se neztratí

Reaguji na jersey: tak to jsem ráda, že tu nejsem jediná, kdo má ráda zvířata kostiček mají taky plnou prd*l to jdu do zverimexu a nechám tak 500 jen za ty pamlsky, hračky teda nemají žádný, ty je odjakživa nezajímaly jen žvýkací kostičky, jen jeden pes miluje hopskulky, tak těch máme asi 50 Oblečky teda nemám mám čivavu a naháče( jsem alergik, tak proto ta plemena) , naháč dřív měl, ale v zimě trpí alergií na zimu ( před lety jsem to mívala taky teď už teda jen on) a to z oblečků se osype ještě víc a čivavu jsem jednou oblíkla a neudělal ani krok žduchla jsem do něj prstem a spadnultakže ho netrápím v zimě se stejně venčí tak minutu dvě max.

A s tou vychovaností, to je fakt děcka tu ječí nikdo je neokřikne a můj pes štěkne a já už nadávám, protože to slyší celý barák a motivuje to další lidi aby opět stříkali trávníky jedy Ale když dítě řve celou noc a je od rána do večera na balkóně a dělá randál, tak to je v pořádku.

Vlastní dítě nemám. Je jasné, že první půlrok se točí kolem miminka, ale to uteče jako voda. A pak už se dá klidně cestovat, ne letadlem, ale autem určitě. Znám maminky, které si z dětí nesednou na zadek, ale začleňují je do chodu rodiny. A mají se nádherně, jedou se sedmiměsíčním mimčem k moři do chorvatska a mají k dětem zdravý přístup.
Já vzpomínám na své dětství, kdy nás o víkendech hlídali babičky, na prázdniny jsme byli pár týdnů na vesnici nebo na táborech a bylo to nejlepší dětství, které jsem si mohla přát. Nikdy bych nemohla rodičům vyčítat, že třeba sami jeli do Istambulu a nás nechali u babči. Od malička nás učili, že také potřebují čas pro sebe a já si myslím, že tohle byl recept na jejich spokojené manželství. Že si z nás nesedli na zadek a celý svůj život nepodřídili mě a bráchovi.

Ale tohle je o tom v jakých rodinách vyrůstáme a jak se sami chceme k životu postavit.

Já myslím, že to závisí na tom, co kdo od života očekává.
Já bych bez dětí nemohla existovat, jsou to moje sluníčka, strašně je miluju a život bez nich bych považovala za nenaplněný.
Sice je s nimi spousta práce, člověk jim musí věnovat hodně času a energie, ale ten pocit, že mám velkou a spokojenou rodinu, domov, kde je mi dobře, toho bych se nechtěla nikdy vzdát. Není pravda, že děti vás nutně omezují. Já s dětmi pracuji, studuji, sportuji, chodím se bavit, když potřebuji čas pro sebe, tak mi pomáhá rodina : manžel, rodiče, tchánovci.. Děti můžou cestovat, můžou žít od malička aktivním životem, nevidím na tom nic devastujícího. Naopak, děti tak získávají od malička rozhled, jsou sociálně zdatné, přizpůsobivé, akční.
Asi nezáleží na tom, v kolika letech, ale hlavně S KÝM si je pořizujete, protože rodiče by měli být dva a když je k tomu ještě fungující široká rodina, pak je to bezva. Nikdy nemáte pocit, že jste na všechno sama a že strádáte proto, že máte děti.
Druhá věc je vrozená lenost některých žen. Pokud je někdo zvyklý denně několik hodin kafíčkovat s kámoškami, hodiny brouzdat po obchodech nebo se povalovat půl dne u televize, pak se nedivím, že se mu děti nehodí do krámu. Kdo chce žít aktivní život, musí být pracovitý a akční
Já samozřejmě respektuji, pokud se někdo rozhodne nemít děti, třeba si řekne, že se bude realizovat jinde, ale osobně si to neumím představit. Já sa celkem slušně uplatním i v jiných oblastech než je rodina, ale naprosto jistě vím, že by mi to nestačilo.
Jako bezva legrace mi přijde, když někdo srovnává zvíře a dítě. Nic proti chovatelství psů, ale jako kompenzace za dítě, to je dost scestná myšlenka, ne? Nevím, jestli pes může říct první slůvko, pohladit vás a dát vám pusu, když se cítíte bídně, dostat se na vysokou, přivést na svět vaše vnoučata..

to ne, ale když poprvé štěně štěkne, jsem stejně vodvařená jako z toho prvního slůvka

přitulit se a oblíznout... ??

né, dělám si trošku srandu, s dětmi je to strašně individuální, někdo po nich touží ve 20ti, někdo po nich netouží ani ve 30ti ... takže tady se těžko radí...
každopádně chtít mimi by měli oba dva budoucí rodiče

No, přesně.
Děti nemůžou fungovat jako slepovače vztahu, ani jako nástroj jak manipulovat s tím druhým. Ohledně přitulení a oblíznutí, nemůžu říct, páč já bych okamžitě začala kýchat, tak to raději nezkouším, máme akorát rybičky . Abych pravdu řekla, zvíře bych doma nechtěla, ale hrozně ráda se na ně koukám na National Geographic a chodím často do ZOO . Ale tak u mě je to zase dáno tím, že já mám kolem sebe dost veselo a frišno i bez zvířat.
Ale když vidím třeba samotného starého člověka, jak jde s pejskem, tak tam je to jasné : díkybohu za něj

Máš naprostou pravdu. Já jsem se svým chlapem 10 let. Od svých 15ti. Nikdy jsem nesouložila s jiným chlapem a máme dítě a jsme šťastní. Tohle taky nechápu.

Spíš měsíců, než dnů. Dokud není mimčo očkovaný, tak by se s ním nemělo chodit příliš mezi lidi a očkuje se od 3 měsíců

Pravda, ale s tím prostě nemůže počítat na 100%

to jako teď říkají v porodnicích? Za nás tedy - a teď můžete na vycházku ven, bylo řešeno při odchodu z porodnice Jasně, jen blázen by šel na procházku do obchodního centra nebo na lavičku před ubytovnu zahraničních dělníků, ale jinak...

to bohužel ne a je docela jedno, jestli je člověku 20 nebo 50, bez práce a zdraví je to vždy těžké

Ne, to mám z vlastní zkušenosti, kdy syn ve svých 2 měsících skončil na infekčním a víc jak měsíc bojoval o svůj život Teď mu je 5 měsíců a stále je na lécích, ale snad to bude bez následků