Mít miminko ve 22 letech či později?

Tak já si myslím, že je hlavně důležité uvědomit si, jestli opravdu toužím po dítěti (a mám na to zázemí, finance, partnera, atd.) nebo se jenom kolem mě plno lidí do zakládání rodiny pouští, já tak nějak vlastně nevím co se životem, nemám moc zájmů, kamarádů, vztah taky už není co býval, tak voila, pořídíme si dítě a najednou bude všechno super.

Jak se na to kdo cítí, je dost individuální věc a těžko to posuzovat. V tom druhém případě bych to zvíře klidně ještě zvážila. Jasně, že je to něco jiného než dítě, ale minimálně si člověk vyzkouší jaké to je, starat se o tvorečka, který je na něm závislý. No a taky, když vidím, že je partnerovi hrozně zatěžko zajít s ním na 5 minut ven a je mu třeba úplně fuk, že nemá v misce vodu, umím si představit jak se asi bude tvářit, až bude muset v noci po páte vstávat k dítěti .

A další silně individuální věc je, jak si kdo představuje aktivní trávení času. Jestli někdo občas zajde na bazén, kolo, lyže, v létě si zajede k moři, kde se převážně zdržuje v areálu hotelu - žádný problém, to klidně můžete i s dítětem a bude to fajn. Nicméně tahat malé dítě na převážně poznávací dovolené, brát ho na raft sjíždět peřeje třeba v Rakousku, projezdit s ním půl republiky na motorce nebo si zajet na hudební festival půjde asi dost těžko .

Mě je teda o něco víc než zakladatelce, sama se o sebe starám už dlouho, zázemí mám, o psa se postarat zvládnu, finance zatím nejsou, ale jestli nějaké budou, půjdou určitě do jiných aktivit, které s dítětem rozhodně dohromady nejdou a pořád je jich spousta, které bych chtěla vyzkoušet atd., touha po dítěti stejně není, takže já to rozhodnutí v klidu odkládám na neurčito .

Jj, hlavně to zdraví a nedej bože, když se to vše skloubí dohromady... Znáš to...neštěstí a smůla nechodí nikdy samo

Tak k dítěti by měla vstávat ženská, co je s malým doma a ne chlap, co je od rána do večera v práci. A k malýmu jsem nikdy 5x za noc vstávat nemusela. Ani když byl nemocnej, tak to nijak nevyžadoval, ale já stejně byla s ním celý noci vzhůru

Pár hodin jsem tu nebyla a nestíhám zírat co se tady odehrálo za boj přirovnávaní dítěte a psa.Dokud jsem bydlela u našich ve vsi v baráku,měli jsme psů několik a pokaždé poslouchali nejvíc mě,já jim kupovala žrádlo ,hračky,chodila je očkovat atd protože od 15.let jsem chodila na brigády a nejen o prázdninách,takže vím co je mít psa.Pak jsem si našla práci cca 50.km od mého rodného bydliště a žila v bytě.Platila jsem si sama nájem 7000.měsíčně,elekt.atd.Sama jsem si vzala pujčku abych si mohla koupit postel,lednici stěnu atd.Pujčku už mám zaplat pánbuh splacenou. Pak jsem poznala přítele a a rozhodli se, že byt chceme vlastní a máme ho.Bytovka byla docela zanedbaná atak se přítel dobrovolně stal pověřeným vlastníkem a díky němu už mi chodí kolem oken nazí chlapi po lešení a dělají zateplení fasádu atd.Jednou by sme si chteli postavit dum na zahradu psa a asi i to mimčo by tam bylo jistější.Možná jsem návez tematu mela napsat jinak,třeba v kolika letech myslíte na děti..pak by se tady neodehrávalo to,co se odehrává..Myslím si ,že jsem rozumově a schopnostmi uplně jinde než např.moje stejně stará sestřenka která má dítě už rok bydlí v malém bytu kde jich žije i s jejími rodiči asi 6. A tu holčičku má s hochem tmavé pleti který víc nemaká nežli maká.Tu bych možná odsoudila ale né mě,která tady napsala že jí je 22 a myslí na miminko.

Z tvého příspěvku tedy vyplívá, že už máš zkušenost se psama, tak můžeš mít dítě

Připadá mi to, jako v tom filmu se Sanrdou Bullock, jak byla ožralka a léčila se. Tam po propuštění z léčebny si měli pořídit kytku, když to přežije, tak psa a když i ten to přežije, tak mohou mít dítě

Reaguji na Hanculinka: Jinak si myslím, že ty víš, co to obnáší mít mimčo. Víš, že to není jen sranda, ale i starosti atd. Jo, když onemocní, tak je to hodně těžké, ale zvládli to jiné, zvládneš to taky

Reaguji na Hanculinka: Na tom není nic k odsuzování, chtít mít mimčo jako mladá maminka. Kdyby byla u mě situace jiná, tak bych uvažovala o dítěti tak v rozmezí 22-25 let, pokud se na to žena cítí, má zázemí(což není v tomto věku samozřejmost, když většina holek v tomto věku studuje) a fajn chlapa, tak je podle mě fajn být mladá maminka.
Takže to ber tak, pokud se na to ty sama cítíš, na to, že to opravdu chceš, tak si sedni s partnerem a ještě jednou to spolu proberte-psala jsi, že jste o tom mluvili-nevím jak moc konkrétně, jestli to byla debata, tak nějak všeobecně, nebo nějak hlubší. Ale být tebou tak si s ním o tom ještě jednou promluvím a určitě dojdete k nějakému kompromisu, který bude přijatelný pro vás oba Hodně štěští.

Reaguji na aksile2aksile: přesně

Jako můžu říct, že i přes všechno, co jsem si prožila (v těhotenství a pak s nemocí malýho)... když se na něj podívám, jak teď vedle mě leží a mává ručičkama a nožičkama a směje se na mě, je to nádherný

já to rozhodně nemyslela že když jsem měla psa,můžu mít dítě ale jo chápu to Ale s tou kytkou nevim nevim,,protože kytek tady máme tak 15.Palmy jsou větší než já,ty co tady máme a přítel mi je nedovoluje ani zalévat,je na ně hodně ujetej,, Snad to nemá něakou souvislost s tím dítětem

To máš fajn, známí mají malou, co byla prvních 5 měsíců pořád nemocná a v podstatě se nestalo, že by spala víc než hodinu-dvě v kuse, ať ve dne nebo v noci. Kdyby se o ní měla starat pořád jenom ženská co se "fláká" doma na mateřské, na jejím místě bych se asi po 14 dnech oběsila na půdě.

Jasně, další měla zase malého kterého večer nakojila a do rána spal, přes den taky klídek, takže ta měla vážně spíš tu dovolenou. To je potom samozřejmost, že se stará žena, ale kolikrát to takhle idylicky opravdu nefunguje, popř. se třeba zadaří dvojčata a radši s tím počítám, než pak brečet, že jsem na všechno zůstala sama .

Zase přes den nezamhouří oko, max 5 minut a stále vyžaduje moji pozornost, takže zase po nocích vařím, uklízím a vše, co je potřeba.

A jak říkám. Malej byl hodně vážně nemocnej a nikdy bych tu péči nevyžadovala po chlapovi, který je od rána do večera v práci. Od toho je ta ženská doma. Ale tak každý to má jinak

To si jen myslíš, dokud to neprožiješ. Člověk neví, co v něm je. Taky jsem si to myslela. A zvládla jsem to všechno, Člověk totiž MUSÍ. Ale je to strašný, o tom žádná

Navíc si myslím, že by to chlap s nemocným dítětem nezvládl hlavně psychicky (teď nemluvím o chřipce) Jednak pohled na to dítě, které trpí... a pak veškeré cvičení, u kterého dítě řve atd... Na to chlap dle mě není stvořen

Asi jsem měla být chlap, taky mám pocit, že na tohle rozhodně stvořena nejsem . Ale možná jednou sama sebe taky překvapím...zatím si to moc představit neumím .

být chlap je asi fakt pohodlnější

Jasně že jo Nic jinýho by ti stejně nezbylo