Mít miminko ve 22 letech či později?

Pravda pravdoucí

Ano, já taky

Přesně tak. Navíc ona VŽDY věděla, že děcka nesnáší, tak si sakra (a teď mě omluvte, jsem už vytočená) při šuká..ní měla dávat víc bacha. Toť vše. Jo, kdyby otěhotněla v 15ti, tak to ještě beru, ale v 19ti už není snad tak hloupá, ne? A mohla si uvědomit, že činy mají následky!

PROSTĚ STÁRNEŠ - lepší to nebude ať dítě máš nebo ne

Ano, pravda

Reaguji na pulspuls: Ano, máš pravdu. Já se na nic nedívám jen černě, nebo tak, ale je pravda, že může mít i zlobivé dítě, které bude furt brečet. Třeba nemusí být dítě zlé, ale mohou ho trápit bolesti břicha a to pak řve a řve na celý kolo. To není pasivní uvažování, ale fakt.

Jasně. I to je fakt. Já taky měla velice pěknou postavu. Jak se přehoupla 20, tak ne že bych přibrala, nebo tak, ale už to nebylo tak super, jako v 15ti. A v těhotenství jsem přibrala 20kg a teď nemám nijak ošklivou postavu, jen břicho "divný vypouklý" ale cvičením se to jistě dá... Zatím jsem na cvičení neměla čas, ale rozhodně začnu

Super. Jenže když do tebe společnost horem dolem hučí, že to dítě mít ráda budeš, že to přijde, navíc ani nechceš zklamat rodiče, tak prostě čekáš a doufáš. Bylo jí devatenáct.

Moc se mi líbí styl příspěvků amelie, slečna se nad nimi může opravdu zamyslet - z jiných příspěvků tuším, že jde rozum trochu stranou a na řadu přichází dudlík, což vám přeji, ale amalince to fakt nepomůže. A ještě dodám - všechny dobře víte, že láska je věc nejen důvěry, respektu a souznění, ale i hormonů. O mateřské lásce to platí dvojnásob. Žena, u které se láska k dítěti nevyvinula, nemusí být zrůda, ale třeba u ní "nesepnuly" správné reakce a když se k tomu přidá jednodušší smýšlení, je to neštěstí samo o sobě, i bez vašich "takové jako ty by dítě neměly mít nikdy!".

To nic nemění na tom, že ho mohl mít v péči jeho otec

Reaguji na Moňas: vidíš, já zas byla od dětství obézní a teprve mateřskou - tedy nesezením v kanceláři, ale celodením chozením po venku s kočárem, pak pobíháním na písku, následně na hřišti - jsem docela zhubla.

To ano, ale pokud to člověk takhle cítí 5 LET, měl by se zamyslet nad tím, zda je to v pořádku, smířit se se svou situací a začít to nějak řešit a ne prohlubovat svou nenávist. Ono je něco jiného nedostatek mateřských citů a z toho pramenící "ne"vztah mezi matkou a dítětem a to, že dítě nenávidím, protože mám ošklivá prsa a větší boky.

Mohl? Jak víš, že mohl, že zde opravdu byla ta možnost? A aby si na ni pak všichni ukazovali, že je to ta, která se nedokáže postarat o dítě? Není lehké k tomu sebrat odvahu.

Ona ví, že to není v pořádku.

O to se snaží - pozdě, ale snaží se.

Ne, nedostatek mateřských citů je zde též, ty nepřišly, ač byly očekávány. Já se amalinky nechci zastávat, ale vy zase nechcete přemýšlet v širším kontextu než "nemá ráda své dítě = je špatná". Přitom se u ní jen něco nevyvinulo, nějaký pud, který je pro ostatní ženy přirozený.

Mamčina kamarádka, vzorná křesťanka, která se opravdu starala o "dobro bližních", měla laktační psychózu - holčičku nesnášela a chtěla si vzít život, protože byla přesvědčená, že jí jinak ublíží. To už je případ, který opravdu neumím pochopit - a přitom se může stát každé z nás, oproti tomu mi příběh amalinky připadá mnohem lepší a nadějnější, jen je potřeba, aby na sobě více pracovala.

Ale o tom je celej život Když něco nezažiješ, tak to logicky nemůžeš soudit přece.
To se netýká toho, zda mít, či nemít dítě, ale celého bytí. Všechno přece musíš vyzkoušet, aby jsi mohla udílet rady a posuzovat.
A zkušenosti bohužel ty, ani karkulkaR, alias radulinkap, alias amalinka, nemáte.

Ona napsala, že dítě nechce už nikdy vidět a doufá že ho dostane do péče otec. Teda to mi jako snaha nepřijde. Ale chápu, že je to úhel pohledu.

Máš pravdu, ale mě je líto toho chlapečka. Nemůžu si pomoct, ona je dospělá osoba má na výběr, to dítě bohužel ne. Tolik dětí je týraných a zanedbávaných, já jsem docela cíťa a když to někdo otevřeně napíše na diskusi, která je o tom, zda mladé holky přemýšlí o tom že budou mít prcka hned nebo až třeba za pár let, tak mě to naštve. Tohle není diskuse o tom mít nebo nemít dítě. Ale o tom, zda hned, nebo za chvíli.... ale MÍT HO.

Tak adopce tu taky byla. To je jedno. A odvaha? Odvaha je spíš zplodit dítě, když ho nechci
Nebudu se dohadovat. Měla to řešit dávno. K adopci ho nechtěla dát kvůli svým rodičům

Žádnej chlapeček není.

pomalu si začínat myslet - až jednou přijde fakt krize, třeba dojdou prachy na hadříky...pomalu bych měla strach, že přijde zkrat a bude schopná dítěti i ublížit

I když se teď chlubí tím, jak se naučila svou averzi vůči malému ovládat...ale hranice jsou leckdy velmi tenké...

Mně je ho také moc líto, dobře vím, jak málo stačí k tomu, aby byla celoživotně narušená psychika a matka, která se chová chladně je v tomto ohledu bohužel sázka na jistotu...

Jestli slečna není přímo provokatérka, bude zřejmě (bez urážky) jednodušší povahy - nebyl dobrý nápad to sem psát, ale je to její postoj a chtěla jím přispět, ať se neunáhlíme.
A s člověkem to pohne a to ani extra citlivý být nemusí, to je jasné...

Moňas, ty jsi tak strašně drsná a správňácká, až budu velká, chci být taky taková...
Jak psala Sang - společnost mluví o dětech jako o požehnání, necítíš ty správné emoce = jsi zrůda, ale neboj, ony se objeví a ze zrůdy se staneš šťastnou maminkou.... tady bohužel nepřišly, ale jak to mohla vědět? Sama si nezvolila, že své dítě mít ráda nebude. Druhá věc je, že vzdělanější člověk by to zřejmě řešil jinak a lépe, to už jsem naznačovala výše.