Mít miminko ve 22 letech či později?

Jasně, s tím nelze nesouhlasit. Proč malovat čerta na zeď. Ale já to právě vyzdvihla, protože o to tu v té diskuzi jde, že se právě nelze spoléhat na to že půjde všechno po másle. No a proto se taky přikláním k tomu, že člověk by si měl před dětmi užít (Ne chlastačky, ale třeba to cestování a volnost.). Nemyslím si, že člověk přestane s dítětem žít, ale je už jistým způsobem omezený. Třeba Rain to vystihla dobře s těmi dovolenými. Na fesťáky, poznávací zájezdy, kde tráví člověk hodně času v autobuse a tak se s malým dítětem moc jezdit nedá. Jsou ale typy dovolených, kde to samozřejmě jde, to je jasný.

To sice ne, ale taky existují třeba babičky, které dítko třeba na víkend pohlídají. Já bych tda nemohla jít pařit a dítě "odložit" ale proč ne, pokud to není každý měsíc

Já nevím, jestli je slečna provokatérka nebo ne, nicméně pokud bych byla nějakou shodou okolností donucena k tomu donosit dítě, tak bych vůči němu pocity měla dost podobné. Jsem sice dost zodpovědná na to, abych se o něj starala, ale k lásce se prostě donutit nedá. Mnohé z vás nechápou, o co že vás dítě připraví, o jaké že plány a cíle - proboha, uplně o všechny. Hlavně pro začátek o soukromí, volnost, svobodu a možnost dělat věci, které chci, třeba i riskovat - prostě máte malou kotvičku, od které už nikdy neodejdete. Neomezí vás jen v jediném případě - že to zodpovědnost nepociťujete.

Nicméně si myslím, že místní slečna asi provokatérka je, ALE podobné názory by měly být slyšet častěji. Proč? Protože opravdu existují matky, které děti rády nemají a možná i ty, které to o sobě vždycky věděly. Jenže dnešní dětma posedlá společnost je do nich už od mala tlačí a tvrdí jim, že neexistuje matka, u které by se vůči dítěti neobjevil mateřský cit, tudíž vlastně žena, která nechce dítě, neexistuje. A pod tímhle tlakem si nějaké nerozhodné děvče dítě pořídí a pak se diví, že žádné pocity krom zoufalství nepřišly. KDYBY byla společnosti méně pokrytecká a vzala v potaz to, že jsou matky, které děti nenávidí a nechala by je i veřejně promluvit bez onoho "no to je ale hnus!", tak by to mohlo mnohem více ženám, které děti nechtějí, dodat odvahy je i opravdu nemít a stát si za tim, protože by měly představu, jak to může dopadnout a že v tom nejsou samy.

To ano, ale od toho je buď antikoncepce a když se "zadaří" tak adopce!

Jinak ty děláš, jalo by byla zákonná povinnost mít děti. Když vím, že děti nesnáším, tak si je nepořizuju. To, že veřejnost hlásá jen o spokojených maminkách neznamená, že každá žena musí být matkou. Veřejnost se taky špatně dívá na homosexuály, ale když je žena lesba, tak přece kvůli veřejnosti nechodí jen s chlapama, ne? Ano, někdy ano.

přesně o tom jsem tady chtěla psát..nejsem žádná pařmenka.. na diskotéky nechodím..festáky nesnáším...ale nemyslím si, že bych kvuli tomu, že budu mít jednou dítě..musela sedet doma nemohla jít cvičit..zajet si na dovolenou..apod..Já např chci cestovat i s dětma, protože já osobně jsem se do zahraničí podívala až na střední škole, kterou jsem si vybrala právě proto, že měla hodně zahraničních stáží a jelikož mé oblíbené místo je anglie a mé vysněné místo je californie, tak si myslím, že to bude pro díte i vyhodné, když ho tam někdy vezmu..uslyší hezkou angličtinu apod...
Samozřejmě, kdo s rodinou nevychází a nemá k dispozici hodnou babičku, tak to má horší..ale já osobně předpokládám, že s dítětem nebudu nijak zvlášt omezená...a rozhodně ho budu mít raději dřív(kolem 25 třeba)...Potom budu mít např 35-40 let....dítě už bude samostatné.. a já budu dost mladá na to abych si znova užívala cestování apod...třeba i s ním.. než abych měla pomalu 50 a děcko bych vedla teprve do první třídy a všichni si mysleli, že už jsem snad babička..

A když nekteré z vás tak nesnášejí děti, tak neprovozujte sex..ony se takové ty " nehody" stávají i přes antikoncepci...a spíš se to stane těm, které nechtejí ani za nic..než těm, kterým by to nevadilo...a potom chudák dítě bez pořádné maminky...

nebo ho alespon dejte k adopci, je plno párů, které děti chtějí a nemužou a rádi by si adoptovali malé miminko..a bude to pro něj lepší..než aby mělo matku, která ho nakrmí..přebalí ale jinak ho ani nepohladí..neusmeje se na něj..nepohraje si s ním apod.

Reaguji na Peg: Mluvíš mi z duše

Reaguji na Moňas: Ono to je trochu složitější. Povinnost mít dítě sice neni daná zákonem (zatim), ale tlaky jsou neuvěřitelné, pokud zrovna nemáš štěstí na okolí. Často do Tebe od mlada jedou rodiče, že chtějí vnuka, že jsi divná, většina lidí kolem Tebe myslí jen na maminko a považují Tě za ohrožení jejich poklidného světa, že Ty miminko nechceš a tak často přijdeš i o kamarády, když se náhle kolem třicítky změní a myslí jen na dítě. Na partnera můžeš téměř zapomenout, protože většina mužů už jen pro ten pocit, že tedy konečně někoho frajersky oplodnili, děti chtějí. Mnoho žen si život bez vztahu neumí představit a tak je pro ně velmi náročné zvládnout fakt, že protože nechtějí děti, tak muže mít nejspíš nikdy nebudou. K tomu si připočti média, filmy, bláznění celého světa kolem děcek a můžu Ti říct, že máš tlak, který si ani neumíš představit. Navíc je na tohle téma dost lidí citlivých a reagují až agresivně, když si dovolíš říct, že Tebe plenky nenaplňují. I v práci můžeš občas zažít trend toho, že třeba Ty tam máš být déle než ti, co děcka mají, že oni mají primárně nárok na dovolenou apod. Prostě šikana všude kolem, POKUD nemáš štěstí a nebo hodně silnou osobnost. Tak se nediv, že leckterá holka, který děti nechce, tak se k tomu prostě překecat nechá. A pak se diví. Měly by být prostě veřejně známy příběhy o ženách, které děti nechtěly, pořídily si je a byla to největší chyba jejich života, ne se tvářit, že mateřství je pro všechny nějaké žůžo.

Reaguji na Sang: já znám dva páry, které děti nechtějí a všichni se s nimi baví..nikdo je neodsuzuje.. možná tak babičky..a uplně starší lidé..ale to se dá přežít...Navíc takoví lidé jsou kariéristé a je pro ně lepší se odstěhovat do velkého města a tam si spokojeně žít, protože to tam nikdo tak neřeší.....a bude to pro ně lepší než trápit děti.. z těch dětiček, které doma nemají lásku a podporu rostou stejně jen smradi, takže by si to ti donucení lidé měli pořádne rozmyslet..

Reaguji na Sang: To máš svým způsobem pravdu, ale mít dítě, když ho nenávidím a vychovávat ho?

Reaguji na Sang:
Ale to, jestli svoje dítě budeš milovat nezjistíš, dokud ho nebudeš mít.
V opačném případě všechno, co jsi napsal, spadá do oblasti teorie.
Já jsem si taky nedokázala představit, že budu moct milovat dítě a to jsem ho měla až na prahu třicítky, tudíž žádná mladická nerozvážnost. Nikdy jsem si nesedala před dětmi na p*rdel a nikterak po nich netoužila.
Tady jde o to, že na všech vztazích je třeba pracovat a vztah s vlastním dítětem není vyjímkou.
Kromě toho, tady nejde o to, že někdo nepociťuje k dítěti, byť i svému vlastnímu lásku, ale spíš o to, jakým způsobem tu skoro nenávist prezentuje. Vtom spočívá ta provokace.

Promiň, ale to jsem nikdy neslyšela. Opak je pravdou. Dnešní společnost ví, že nejvíce týraných dětí je právě v rodinách od vlastních rodičů.

No a to je přesně jeden z těch zrádnejch názorů. Pro někoho to možná platí, ale skutečně ne všichni musí sahat na rozpálenou plotýnku, aby uvěřily, že pálí. Já třeba nikdy nežila s násilníkem, ani neskákala z letadla, ani nejedla červy, ani se neusekla ruku a stejně moc dobře vim, že by se mi to nelíbilo. Mimochodem pořizovat si dítě s tim, že si nejsem jistá, jestli ho chci, ale ono se to vlastně ukáže až když děcko bude, tak to je ten nejmíň zodpovědnej přístup vůbec. Strašně mi by mě zajímalo, co bys dělala, kdyby se ty city jaksi neobjevily. Na vztazích je třeba pracovat. Ale nedějí se zázraky.

Jenže to nikdo nechápe. Moje nejlepší kamarádka jako jediná ví, že ho nenávidím, ale prostě to nechápe. Co je na tom tak nepochopitelného? Připravil mě o všechno, o možnost dostat se do úplně jiné společnosti, o moje předtím hezké tělo (z mých krásných přírodních trojek jsou povadlé dvojky, popraskalo mi břicho a rozšířily se mi boky, které zpět už nedám ), když si spočítám kolik peněz jsem do něj už vrazila a co všechno bych za to mohla mít pro sebe, je mi do breku. Vždycky, když ho vidím, tak se mi hlavou honí tyto myšlenky. Tak jak ho asi mám mít ráda? Nepřinesl mi NIC dobrého!
A píšu to tak, jak to cítím, nenapadlo mě, že "milující matky" to budou brát jako provokaci. Ale je jasné, že se nedokážete vžít do mých pocitů, já se zase nedokážu vžít do těch vašich, kdy to svoje děcko máte rády.

Reaguji na amalinka: Já to chápu, ale prostě nedokážu pochopit, proč jsi ty jemu kazila 5 let život a připravovala ho vědomě o to nejdůležitější - mateřskou lásku

Protože bereš život hrozně depresivně i některé ostatní holky tady. Tomu já nerozumím, kdyby měli všichni přístup k životu jako vy, tak to by tu bylo ještě víc zakaboněnců, než je nyní.

Prostě život jde dál, co se stalo stalo se a ty se s tím musíš smířit a snažit se k tomu obrátit pozitivně a alespoň něco z toho vytěžit. Věř, že pak se ti bude žít lépe, než se stále utápět ve vzteku a svádět to na toho malého.

Reaguji na amalinka:
Jenže to dítě jsi zplodila ty, ty jsi ho přivedla na svět, tudíž je tvojí POVINNOSTÍ zajistit mu co nejlepší dětství a jelikož, jak sama víš, nejsi schopná mu toto dopřát, měla jsi ho dát k adopci, nebo do babyboxu, prostě kamkoliv, kde by mělo šanci na spokojený život, protože to je jeho právo.
Dítě ti život nezkazilo, zkazila sis ho sama tím, že jsi dítě měla, i když jsi nechtěla.