Jak se chovat k partnerovým dětem z prvního manželství?

Jak já tě žeru!
Ale jo, máš recht, to je nezpochybnitelné, hodný chlap, který nemá závažnější vady se stává po určitém věku silně nedostatkovým zbožím a pokud k tomu vypadá jako solidní partie, byla by opravdu škoda jej nechat kvůli slepičkovským způsobům jeho dcer!
(...a ta poznámka o ovládání muže přes ložnici taky nemá chybu )

Holky, včera jsem se na diskusi nedívala, ale chtěla jsem jen upřesnit, že jsem ten jejich výbuch myslela opravdu jako výbuch, po kterém by měl P. zakročit - provedly by ti hnusný až nebezpečný či jinak "škodící" naschvál, sprostě by po tobě ječely atd.... prostě něco, u čeho by bylo všem jasné, že přestřelily totálně a P. by to rozhodně nenechal tak, smečka nesmečka.

Ale tohle:

je vážně pěkné Čím dál víc souhlasím s Tiakiou, totiž že nenechat se vykolejit a být až okázale v pohodě přímo úměrně jejich schválnostem (viz Mojito na zahradě) je ta správná možnost.
A už do toho vám, rozumným babám, nebudu zasahovat

BL - hele dáš si pár panáků a bude ti jedno i jak se jmenuješ...)))))

Díky za podporu, dámy!

Ještě bych chtěla říct, že jsem nemínila na holky nijak nasazovat, jsou opravdu skvěle připravené do života, postarají se samy o sebe a o P. taky. Uvažují racionálně, na svůj věk jsou opravdu vyzrálé, určitě vědí, co v životě chtějí. No a tak si nejspíš pro tatínka představují někoho jiného. Nebo nikoho.

Na to jsou moc chytrý, takhle to neprobíhá.
Dřív to bývaly neustálé akce typu: Simi, devět hodin, utíkej spát. (dcera 9 let, neděle, ráno škola)
Starší obočí až na temeni hlavy a stylem Jsi úplně blbá: Ale prosím tě, proč by jako měla chodit spát už v devět, ji nech, když si chce hrát.
Prostě na každou mou větu protiakce. Ono to vypadá malicherně, ale ujišťuju vás, že to po čase začne být velmi velmi otravné a vy zjistíte, že už je to standard.
Ze začátku jsem se snažila slušně odpovídat, vysvětlovatt, než mi došlo, že je to úplně zbytečný.
Teď se to ustálilo na té ignoraci, zakoulení očima, žádné scény neprobíhají.

Reaguji na BlackCoffee:
Mám známou, která si spolu se sestrou vzaly jako celoživotní náplň, znepříjemňovat život své maceše a tátovi. Oběma je už přes čtyřicet a mají své rodiny, nicméně jim to nebrání v naschválech trvajících už téměř dvacet let. Nutno dodat, že jsou v tomto počínání notně podporovány matčinými rodiči.
Tím chci říct, že by určitě nebyl problém zvládnout jedno dítko, ale komplot několika lidí, kteří se neustále navzájem povzbuzují, může být nad lidské síly.

Hmmmm,tomu se říká zastydlá puberta a divím se,že už jim "macecha" nedala pár facek neb dvě dospělé ženy si po hubě dát můžou na rozdíl od případu BlackCoffee,kde by mlátila opravdu pubertální děti což by nebylo vhodné.

Těm už je asi tak sto a srazila bych vetché úskočné staříky ze schodů holt na hrubý pytel hrubá záplata.

Reaguji na True:
Já takový případ taky znám. Bohužel.

Reaguji na BlackCoffee:
Coffee, vydrž.
U nás doma bylo něco podobného. Mamka si našla manžela cca před dvanácti lety, on dvě dcery (12,14). A peklo na zemi, když zjistily, že má tatínek vážný vztah. Vše jak popisuješ, naschvály, slzy, hádky, usmiřování. Ustupoval jim, už jen z toho důvodu, že se bál, že je ztratí.
S odstupem času -. mamka vydržela, nedala se. A holky, no, jejich otec je viděl naposledy tak před čtvrt rokem, kdy za nimi musel sám přijet. Protože aby ony přijely k nám neexistuje, samé výmluvy proč se to nehodí, není čas, finance.

Reaguji na Markét:
Díky za reakci, je fajn si to přečíst zase z jiného úhlu pohledu. Samotnou by mě zajímalo, jak to jendou bude hodnotit moje dcera, až bude starší.

My tenkrát se sestrou hrozně žárlily, ale pouze vnitřně. Byl u nás dvojí metr, ale my na ten mamčin metr byly zvyknuté od nepaměti, takže to nebylo k horšímu. Holkám se spíš jakoby nadržovalo ze strany otčíma (nemám mu to za zlé, ony dcery s těmi otci tak hezky manipulují, když chtějí). Taky jim toho spoustu procházelo. Ze začátku se maminka projevovala, byla rázná, z jejich strany na její adresu padaly i nadávky (že třeba někde řekly - ta ***** nám zas poroučí apod.), byly u nás hádky častější. Pak už viděla, že to stejně nenese žádné ovoce, tak respektovala jeho výchovu. Měla výtky třeba jen před ním, co a jak dělat jinak, nebo zkusit jinak. U holek zasahovala jen v základních rodinných pravidlech.
My byly sestry vždy jen na oko, nikdy tam nevznikl cit, takže teď v současnosti mi třeba absolutně nechybí ani jedna. A to ani sestře. Mamce se ulevilo, teď i otčím vidí, že měla pravdu. Ano, sice to nikdy nepřizná na "plno hubu", protože je to jeho krev a částečné pochybení.
U nás se tedy vyplatila trpělivost.
Teď vidím, jak jsou spolu šťastní, téma jeho dcer je u nás celkem tabu a je to dobře.

Takže výměna názorů proběhla písemně, face to face už jsme nic neřešili, nějak do toho nemám chuť. Teď jsme každý na svým, asi se budeme zase chvíli společně scházet - koupák, hřiště, kino. A časem to vyplyne. Stejně se s tím budu muset poprat hlavně sama.
Za užitečné rady ale všem moc děkuju!

Reaguji na BlackCoffee: To mě mrzí...
Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré a ono se to třeba ještě nějak vyvrbí

Reaguji na Red_fire:
Děkuju
Ale stáhla jsem se sama. Vím, že kdybych chtěla... Ale zatím nechci, ještě pořád nevím, jak s tou situací naložit. Vidím teď docela pozitivně, že to chvíli můžu nechat plavat

Sice jsem nevěřící ale ze života je vidět,že vše vždy nějak dopadne i když člověk nechce,prostě funguje nějaká náhoda či jak to pojmenovat.
Tak ti držím palce a nech život zatím volně běžet ono to prostě nějak dopadne

Reaguji na BlackCoffee:
Podívej se na to z hlediska těch holek - jsou na prahu dospělosti, a chtějí si žít, jako všichni mladí, to znamená, aby je dospěláci moc neobtěžovali a nezasahovali jim do života. Vím, že jsi se snažila, aby Tě přijaly, ale ten dům, kde žijou, chápou jako svoje teritorium a v téhle nové situaci se musejí začít mnohem víc přizpůsobovat a také trochu omezit. Už to je pro ně dobrý důvod, aby jim Tvoje návštěvy nevoněly.
Dál - ztrácejí vliv na svého otce, ať je to, jak chce, byl pro ně tím, kdo je neopustil, na rozdíl od jejich matky. Určitě se na něj upnuly a teď mají vážnou konkurentku. Ještě k tomu přicházíš s malou dcerkou, takže s někým, kdo se může pro Tvého partnera stát jeho dalším dítětem, i to je pro ně těžké citově skousnout.
No a konečně - v té rodině už nějak fungoval systém vztahů, byla v něm rovnováha, která se teď narušila vaším příchodem. To vzbuzuje, jako každé narušení systému, úzkost. A jak se krotí úzkost? Třeba tím, že se holky začaly razantněji prosazovat, aby získaly zpátky ztracené pozice a vrátily systém do původní rovnováhy. A ty jsi zas ztratila nervy a začala křičet, aby Tě bylo víc slyšet...

Co bych Ti doporučila, abys udělala? To první už máš za sebou, vzala sis oddechový čas. No a potom si s partnerem sedněte a stanovte si priority. Co je pro Váš život teď důležité? Ne pro společný život, ale pro život jednoho každého z vás. A pak to porovnejte, a pokud se máte ještě rádi, tak najděte něco, v čem se shodnete, a tomu se s radostí a potěšením věnujte. A nenechte si to otrávit. Ale nezačínejte hledáním řešení toho, na co máte odlišné názory, to by teď vedlo jen k další Itálii. Samozřejmě nejděte ani cestou, že se jeden přizpůsobí a všechno skousne, to jsi dělala až doteď a moc to nedopadlo, jen to nahromadilo energii k výbuchu.

A Kofí, hodně štěstí.

Reaguji na Morrigan:
Milá čarodějko, tu naši situaci jsi rozebrala úplně přesně. Moc Ti děkuju
Pokusím se toho držet. Ozvu se