Jak se chovat k partnerovým dětem z prvního manželství?

Osobně si myslím,že P. nepůjde otevřeně proti děvčatům protože by proti sobě popudil hlavě babi s dědou a to už pak je válka v rodině.Rodina je smečka a ta v krizi dokáže jít tvrdě proti vetřelci.Na to pozor. pan P. by v tu chvíli stál proti smečce a to jistě nechce a neudělá.
To chce diplomatický přístup a ne válku.

a co si takhle sednout všichni dohromady? zkusili jste to?
mě by vytáčelo, že holky to mají jako sport, protože už jsou dost velké na to, aby pochopily, že i táta potřebuje mít soukromý život...

možná bych je ignorovala... neptala se, co si můžu vzít, použít, prostě bych si to vzala, chovala se jako bych tam byla doma (což na jednu stranu tak nějak jsi) na jejich b.lbé řeči nereagovala....ale jde o to, jestli to uneseš psychicky...

Přesně vím, co se v něm odehrává.
Vlastně mu tu situaci nezávidím. Na té dovolené byla i jeho dcera, ví, co se stalo, nepochybně už to doma stihla náležitě podat a pan P. (to je krásný) k tomu teď má zaujmout nějaký postoj přede všemi.
Včera večer jsem se mu ozvala v tom smyslu, ze se to ve mně pořád bije a nejsem si jistá, jestli se ještě scházet a řešit to, co jsme už stokrát řešili, nebo už si jenom nechat přivézt věci. Ať se mi ozve, co si o tom myslí. Míč je na jeho půlce hřiště.
Zatím mlčí a já vím proč. Prostě neví, jestli mu ty hádky stojí za to. Taky bych to nevěděla.

Pravdou je, že ten nadhled fakt nemám a moc to řeším. Měla bych vědět, že mě nebude školit někdo, kdo má tři roky občanku, a pokud už to zkouší, myslet si svoje, usmát se a projít středem. Ale jak už jste tady psaly... Povahu na to nemám, neumím se v osobních vztazích přetvařovat, nikdy jsem to neuměla.
Momentálně mi ta situace příjde bezvýchodná, ale zatím mě to ještě nesrazilo a usmívám se. Protože stejně tak je to celé absurdní.

Myslím, že tohle by bylo nejpotřebnější řešení. Ale nejsem si jistá, jestli už na to není pozdě.

Moc Ti děkuju!

škoda, žes to nenavrhla hned na začátku... ale víš co, nikdy není pozdě...

Jsem sobec (už od přírody), takže bych se v tvé situace ptala hlavně, jestli to za to stojí tobě.
Být sám je na pytel. Jenže pokud to nefunguje dobře samo (tím nemyslím normální hádky a spory), tak je to na ještě větší pytel s prominutím. Nikdo nežije jako v červené knihovně nebo jak se ony bláboly o láskách nebeských a nehynoucích jmenují, jenže vzhledem ke starostem, který přináší normální život (zdraví, práce, peníze,děti, úřady...) muset řešit ještě pořád dokola vztah je hodně úmorné.

Srazit se nedej a úsměv si zachovej Nesmí jít o to, jestli ty nebo holky, musí jít o to, aby si ty sama byla spokojená a vztah ti víc dával než ubíral.
V panu P. se to jak píšeš mele, ale bojím se, že dokud nebudou holky z domu ( a je otázka, jestli i po tom to bude lepší), spokojený vztah nenaváže, pokud se mu to doteď nepodařilo. Třeba mu to dojde právě s tebou, kde je chyba, třeba ne, třeba to nepochopí nikdy....

Reaguji na teda:
V podstatě budeš mít pravdu, nebo aspoň pravdu, která nejlíp koresponduje s mou povahou
Kdyby nefungovaly i další věci, dávno to neřeším a jsem klidně sama, nebojím se toho, zvládla jsem horší věci. Ale nebýt těchto rodinných záležitostí, které nejsou příjemné, nám to spolu funguje.
Z rodičů si pan P. moc hlavu nedělá, ale vím, že je dost svázaný i v tom, co by doma chtěl vybudovat atd., vadí mu to. A samozřejmě by byl šťastnej, kdybych s holkama vycházela dobře. Když viděl, že o to zájem není, radil mi nechat to být.
Nicméně na té dovolené se po mým výbuchu stejně postavil na stranu děvčat (pochopitelně, taky bych to udělala) a najednou jsem měla na talíři, jak jsem se snažila málo, i když předtím stokrát viděl realitu a dával mi za pravdu. Takže bojem to opravdu nepůjde, nemůžu vyhrát. A ani soupeřit nejde. Buď se s tím vyrovnám, protože tohle fakt lepší nebude, nebo půjdu. Taktice já se v životě nenaučím

tak tohle je špatně a je mi to moc líto.Tím ti ublížil neb otevřeně ukázal kam se v krizi postaví.

Tak tohle by mi zaplatil.Rok blablablabla a když došlo na lámání chleba tak otočí já bych ho potrestala.Ne za to,že miluje vlastní dcery,ale za to jak tě srazil k zemi před rodinou!
Nerozešla bych se s ním ale právě naopak.

:-/ tohle bych hodně špatně snášela a jak se znám, tak bych se blokla...

Ty jsi super!

Hm, však právě. Na druhou stranu po tom, co jsem mu všechno řekla já, se nedivím, že tak zareagoval Já jsem si taky servítky nebrala, abych byla spravedlivá.

A bylo by to tak pokaždé, protože jak už jste psaly, roční vztah je nic proti tomu, co si zažili oni.

Mám pocit, že tento vztah mezi panem P. a mnou by fungoval do té doby, než bych si začala otevřeně stěžovat a chtít to fakticky řešit. V momentě, kdy to neustojím a vyhrotím to, což jak předpokládám by měl zdravý vztah ustát, protože partneři si musí být oporou hlavně v těchto situacích, zůstala bych na všechno sama.

Možná jsem si právě odpověděla na spoustu otázek, které jsem v úvodu položila, že...

zastal se tě někdy před holkama? nebo jen tobě mezi čtyřma očima řekl, že jsou hrozný, že máš pravdu ty?

Zkus se na to podívat z dlouhodobé perspektivy jestli ti vztah s panem P. stojí za dva tři roky "vynuceného příměří" teď se opět projevím jako hnusný materialista,ale život je holt tvrdý.Pana P. miluješ a pokud bys s ním měla mít ještě i hezky zajištěný život,tak by byla škoda vzdát to jen pro dvě děvčata,která půjdou z baráku.

Ano, zastal. Důrazně a nejen jednou. Leckdy i v situacích, které já bych nechala být.