Jak se chovat k partnerovým dětem z prvního manželství?

ahoj, obvykle mám tvoje názory v diskuzích hodně ráda, bývají psány s nadhledem a jako trefa do černého.

Ale tady:

nejsi úplně objektivní, nebo jo?

Holčiny, které dokázaly v dětském věku převzít roli dospělé ženy, bych za rozmazlené nepovažovala.
Žárlí totiž nejen ony na tebe, ale asi i ty na ně, jen to možná nevidíš.. o to víc tě pak mrzí jejich chování k tvojí dcerce. Ale já bych to neměla jinak.

Tady fakt každá rada drahá - známe jen tvůj pohled. Za sebe: zkusila bych s holkama poslední rozhovor ve smyslu, že jim nechceš brát tátu. A pak se trochu stáhnout, - i když ti bude přítel chybět.
Víc udělat nemůžeš. Pokud budeš svého chlapa tlačit do vlastního bydlení, přijdeš o něj na 100% - ve finále budeš jen za viníka, že jsi rozeštvala jejich dosavadní skvělý "rodinný tým".

V téhle situaci se obecně doporučuje, udělat si z původních nepřátel spojence, jejichž jediným cílem je blaho onoho muže (používá se to hlavně u tchýní, ale princip je u tebe stejný)
Jak na to, musíš vědět ty sama, znáš holky, jejich silné a slabé stránky, možná tu cestičku najdeš. Zkus to, pokud ti chlap za to stojí - ne ale za cenu pošlapání sama sebe - pokud holky nejsou úplně hloupé, snad pochopí, že spokojený táta bude výhra i pro ně. Držím pěst, a´t to zvládneš a spokojení jsou ve finále všichni.

Reaguji na teda:
Díky za reakci. A upřímně, připomínku k sociální inteligenci jsem čekala. Nemůžu tady rozebírat úplně všechno a každou mou větu podložit konkrétním argumentem, protože bych se do toho zamotávala jen víc.
Nemám ve zvyku soudit nepředloženě, věř mi, že k tomu, abych tohle napsala, mi slouží více než roční zkušenost. Jde o víc aspektů, přitel, který je vychovává možná až příliš tvrdě, na druhé straně jeho rodiče, kteří naopak holky opečovávají jako princezny a nikdo na ně nesmí křivě pohlédnout. Ale jak jsem řekla, nebudu to podkládat jednotlivými příklady, nemůžu to tady obsáhnout všechno a taky by konkrétní situace opravdu nemusely být objektivní.
Holky tady nijak záměrně nepomlouvám, naopak jsem se je snažila popsat tak pozitivně, jak to jen jde. Možná lépe než v reálu

Musím se ohradit. Možná to z textu nevyplývá, ale nejsem to já, kdo někoho do něčeho tlačí. Nehnala jsem se s ohledem na dceru ani do toho vztahu, ani k němu domů, a už vůbec bych si nedovolila ho nutit do vlastního bydlení. Tyhle návrhy pocházejí z jeho hlavy a není v tom jenom chování holek ke mně, ale i jeho vztah k rodičům, kteří mu do výchovy zasahují asi víc, než by sám chtěl. Ale je mi jasné, že i tohle může znít neobjektivně.

Já s tímhle úplně nesouhlasím. Nemyslím si, že by dospělý člověk měl vybírat partnera jenom podle toho, jak se bude zamlouvat jeho téměř dospělým dětem, které už samy mají nebo hledají partnery. Potažmo tehdy, když ty děti nemají žádný konkrétní důvod, nebo ho aspoň nedokážou pojmenovat.

To pochopitelně nemůžu popřít.

Proč?

Ale ještě jednou děkuju za názor, umím číst i ty nesouhlasné a něco si z nich vzít.
Jen bych chtěla říct, že ani pro mou dceru to není jednoduchá situace. Mohli jsem se scházet u nás doma, ona i já bychom byly ve svém prostředí, odpadly by stresy i pro ni. Ale s ohledem na partnera a jeho rodinu to probíhá tak, jak jsem popsala.

Nechci vyznít nevděčně, parntera si vážím, málokterý chlap dokáže to, co dokázal on, to je taky důvod, proč jsem do toho vztahu šla..

Reaguji na BlackCoffee:
Nemá smysl se nějak snažit slečny předělávat stejně za pár let vyletí z hnízda a ty tam zůstaneš.Takže buď to ve vzájemné ignoraci a hrané slušnosti vydržíte nebo máš bohužel smůlu.
Je to sice těžká situace,ale já bych na dospělé dcery ohledy nebrala i kdyby se stavěly na hlavu.Pokud jejich otec chápe tvůj postoj,tak to neřeš,časem se to vyřeší samo a děvčata to přestane bavit.

to je fakt

No nedivím se ti, co jinýho máš dělat. Pubošky se do toho zřejmě opřely - i když takový způsob chování mi připadá spíš jak z nějakýho blbýho filmu. Pokud se ty dvě proti tobě spolčily, tak bych řekla, že v dohledné době od toho jen tak neupustí. Chovají se dost dětinsky.. Přemýšlelas někdy nad tím, jestli na ně nějak výchovně působíš a jim se to třeba nezamlouvá a nezajímají je nějaký doporučení od cizí baby..

Reaguji na Tiakia:
Díky, za Tvůj názor jsem moc ráda. Potřebovala bych nadhled, jakým vládneš
Asi to opravdu moc řeším, ale často se napětí dá krájet a není to příjemný pro nikoho. Jsem tam neustále ve střehu, před holkama, před rodiči. Jsou velmi uzavřená skupina, nezvou si návštěvy, nikdo v okolí není dostatečně na výši, aby jich byl hoden apod. Holky bohužel v tomhle vyrostly a na jejich chování se to odráží. Všechno ví nejlíp, všude byly, všechno vyřešily... P. o tom ví, nelíbí se mu to, ale pohnout s tím nemůže.
Mně chybí dravost a drzost, chovám se tam od začátku velmi slušně, než něco vezmu do ruky, zeptám se, jestli můžu atd. Snažím se zasahovat minimálně do toho, na co jsou zvyklé. Teda snažila jsem se dost dlouho.

To je důležité,že to ví a tím pádem máš krytá záda. nehádej se s ním kvůli děvčatům,prostě to zkus jakoby přehlížet.I ty máš určité právo tam být a jestli se to děvčatům,"starým" a nevím komu ještě nelíbí,tak ty jsi ta,která spí v jedné posteli s P. a všichni ti můžou přesně akorát tak vlézt na záda neb jak nejlépe žena vládne?No přece přes ložnici.Rozhodně bych se nijak přehnaně neptala jestli si smím vzít lžičku na zamíchání kafe,protože čím víc ukážeš jakoby obavu,tím víc ti to dají česky řečeno sežrat tak se nedej a buď hrdá "paní poloviny domu"

Vůbec jejich chování nekomentuju a nijak na ně výchovně nepůsobím. K děckám v jejich věku mívám i ve školách velmi přátelský vztah, který nikdo nikdy nezneužil. I k nim jsem přistupovala kamarádsky, leckdy jsem se jich i zastávala, pokud proti nim P. něco měl. Nabídla jsem jim pomoc s angličtinou, pokud budou kdykoli potřebovat. Ze začátku nebyl problém, než pochopily, že to otec myslí vážně a k nim se pomalu nastěhují dvě cizí baby. Asi bych to měla chápat..

Reaguji na Tiakia:
Jsi zlatá

to je jasný. Chtějí jim vykompenzovat chybějící mámu, v jejich situaci bys nebyla jiná babička.

Takže bydlením si hlavu nelam,do svých úvah ho nezahrnuj, ať řeší chlap. Proč se pak ale ptáš TRVAT? na vlastním bydlení??. Přestávám tuhle otázku chápat.Rodiče a jeho vztah k nim opět neřeš, nejsi jeho spasitel, ale partnerka.

nikde nepíšu, skákej dle nich, jen zkus to ještě po dobrým. Ne strojený hovor,ale např. reakci na jejich další rýpavou poznámku.Prostě se zeptej, co je žere a pokračuj, nic víc. Ať si to přeberou.

tím myslím: taky bych na ně žárlila a štvalo mě přezírání mého dítěte.

Zkuste to aspoň spravedlivě dělit, třeba zrovna to slečny nakopne - budou chtít mít taťku doma, ale ten jim tak dá najevo, že má holt právo i na svůj život - holky budou muset jít do sebe.

S někým vycházet nemusí znamenat lézt mu do zadku - ber nebo neber.
Je mi líto, ale ignorancí, bojem atd nic. nezískáš- nemáš totiž šanci vyhrát. img]https://www.omlazeni.cz/img/smilies/sad2.gif[/i mg]
Tvoje zmínka a jejich "spolku" mě v tom jen utvrzuje.

jo, shrnuto v jedné větě. je to ignorance, pravda, ale přiřozená, člověkem při tom nesmí cloumat jiné pocity,které druhá strana stejnš vidí.

je otázka, čí dům je. Pokud milujících prarodičů, je to pak dost "vošajslich".

Stejně by chtělo znát názor druhé strany, nikdy není chyba jen na jedné straně. A já v příspěvcích BlackCoffee postrádám ten obvyklý nadhled

Začnu od konce. Jsem jenom člověk a pokud se mě situace přímo nedotýká, nadhled si najdu. Ale najednou jsem si dovolila tápat a nemít ho. Prostě přijde v životě chvíle, kdy...

Špatně jsem to napsala, máš pravdu, vypadá to nesrozumitelně. Ta otázka měla znít, jestli do toho společného bydlení, které navrhoval, jít nebo ne? Za těchto podmínek, kdy se cítím nejistá. Stejně tak to mohla (a měla) být řečnická otázka, protože je mi jasný, že to za mě nikdo nerozhodne.

Toto samozřejmě proběhlo, nejednou. Nic je nežere, nepojmenují to.

Víte, ještě se mi to nestalo. Není to tak, že se objevil problém a já s ním utíkám k počítači, aby to za mě někdo vyřešil. Trápím se tím, s pochopitelných důvodů, rok jsem se snažila všemožně i nemožně, možná to holkám přišlo málo, možná moc, nepřišla jsem na to. Teď jsem to vzdala, protože už nevím, jak na ně.
P.tvrdí, neřeš to a kašli na ně, přijdou si na to časem samy.

Mno, dáme si teď chvíli pauzu a třeba si mě ten nadhled zase najde

Pochopitelně se mě to dotýká a tudíž to řeším. Pobývám v jejich domě, potkávám se s nimi každý den, dotýkají se mě věci, ktere společně řeší, na čem se neshodnou. Partner přece neznamená samostatnou jednotku, partneři sdílí.

Máš pravdu, dokud člověk v dané situace není, kecá se mu snadno Jenže jak přijde na řešení situace své,tak razantní a tak "chápavý " většinou nebývá...

Máš aspoň jednu dobrou kartu - přítel ti stojí po boku. Jenže...jak dlouho se tohle psycho dá snášet? I pro něj je to situace,která musí sakra unavovat.

Upřímně,máš můj obdiv, já bych to se svou povahou nedala - neměla bych na to sílu, i kdyby byl ten chlap ze zlata. Jedna věc je láska- jenže... s vyvoleným si do života bereme i jeho příbuzenstvo a pokud to nefunguje, na vztahu se dřív nebo později odrazí - u vás se ještě jakž takž držíte, ty i přítel,ale jak dlouho?
Přeju ti , ať u sebe najdeš tu nehranou schopnost hodit vše za hlavu a počkat si, až děti z domu odejdou, jak psala tiakia - jiný řešení to asi nemá.

To NIKDE netvrdím.

A jak bych to měla provést? Mám je přizvat do diskuze?

V úvodním příspěvku jsem se snažila být věcná, spravedlivá, pozitivní směrem k druhé straně, až na jednu subjektivní poznámku o sociální inteligenci, ke které mám důvody. Dále už reaguju na otázky a podněty a samozřejmě se tím odkrývají další a další věci, které se do úvodu nevešly.
Do holek tady nijak zle nenarážím, v podstatě si jen nevím rady se svým chováním k jejich chování, které částečně chápu, ale tuším, že s tím nic moc nenadělám.

Vidíš ono to nemá smysl řešit.

No tak!Ženy z boje neutíkají! a zrovna bych se jela hezky plácnout na zahradu s Mochitem a cukrovat s P. ,žádnou pauzu neb děvčata budou mít fajn pocit,že vyhrála!