Jak se chovat k partnerovým dětem z prvního manželství?

Milé dámy, vzdala jsem to. Po delší rozvaze, po dalších rozhovorech.
Protože:
Na tohle chování nemám nervy ani žaludek.
V tomhle vztahu to ani zdaleka nejsem já. Neumím se přetvařovat.
Neustále jsem na něco čekala a už mi došla trpělivost a hlavně síla čekat dál.
Vypěstovala jsem si na holky dost silnou alergii. Nepřipouštěla jsem si to, ale teď to vidím zřetelně. Je to za ten rok ve mně dost nakupené a v současné době, i s odstupem, na ně nedokážu pomyslet, aniž by se mi nesevřel žaludek. To je zásadní problém, neumím se přes něj přenést.
Cítím z chování pana P. nerozhodnost, obavy. Sice jim částečně rozumím, ale pomohly mi se zorientovat. Chybí nám oběma jistota, není na čem stavět.

Děkuju všem za podporu a těm, které půjdou do vztahu s partnerovými dětmi, hodně štěstí a moře trpělivosti! Já ji bohužel nemám.

Rozumím přesně tomu,co píšeš,před x lety jsem měla to samé a když jsem začala dítě mého tehdejšího přítele nenávidět a on se ke změně v ničem neměl,také jsem to vzdala a nelituji toho,ve finále se mě ulevilo a dodnes ale při vzpomínce na jeho syna se mě ten žaludek svírá taky.Přitom vím,že hlavní chyba byla v mužským,on to vše mohl změnit,ale nechtěl.

Teď mám už dlouho přítele se synem a musím říct,že pokaždé,když si pro něj jede a vím,že nás čeká společná dovča,víkend a atd...se neskutečně těším a máme spolu všichni tři krásný vztah.

Tobě přeji hodně štěstí do života

To je perfektní! Docela mi pomohlo přečíst si názor někoho, kdo to vyřešil svého času stejně.
Ať vám to všem třem (?) vydrží takhle krásné co nejdýl!

Je velká škoda, že holky, ač skoro dospělé, nedokázali přijmout štěstí táty a že táta se za to své nepostavil
Toto téma jsem zakládala protože jsme měla pochybnosti taky. "Naše" děti jsou však ještě malé takže doufám, že se vše bude vyvíjet dobře. Akorát se málo vídáme protože přítel je pracovně teď dost vytíženej a je rád že je rád ..

.Reaguji na BlackCoffee: Ať se ti v životě daří !

Děkujia bohužel u čísla 3 zůstanemeale i tak věřím,že bude fajn..
Víš co,v tomto vztahu je hodně důležité to,že přítel ani jednoho z nás neupřednostňuje a opravdu máme oba pocit,že jsem u něj ve stejné pozici,je jasné,že kdyby se cokoli dělo,chápu,že syn je na prvním místě,ač přítel tvrdí,že takto se to separovat nikdy nesmí.Je to hlavně o přístupu toho chlapa(a on je úžasný otec),ty děti se pak podle mě umí zapojit bez nějakých bojů s novou partnerkou.

A věř,že časem budeš ráda,že si udělala tento krok a raději ze vztahu odešla,úleva přijde.
Tak hlavu vzhůru!

Reaguji na Wánek:
Děkuju. I Tobě a Tvé nové rodině!
Nebylo to lehké rozhodnutí, uvažovala jsem i čistě sobecky nad životními jistotami, které bych s ním měla. Ale jsem prostě blbá povaha, mám svou hrdost a přes tu se nepřenesu.

Ahoj holky, ženy, dívky,. mám problém a už nevím kudy kam…můj přítel má dva syny z předchozích vztahů 15 a 6. S 15ti letým spolu skvěle vycházíme poslouchá přítele na slovo, pomáhá mi, má rád i toho malého. Ten mladší zprvu super, koupila jsem mu oblečení, aby u nás měl věci na převlečení, když si třeba zašpiní kalhoty atd. Poslední 2 měsíce, dělá scény kvůli oblečení, vyřvává si kraviny jako, že místo mikiny ode mě si radši vezme 2 trika nebo po mě chce udělat nugetky já mu je udělám a on, že je nejí, dále ho hlídám sama jelikož přítel občas jezdí na zápasy, to mě neposlechne vůbec, nedávno ho za ruku přitahl jeho straší bratr a malej byl agresivní atd., nevím co mám dělat, přítel s tím nic nedělá, malej se kroutí po zemi, že to a to, nevyjímaje ostatních jeho rozmazlených excesů, přítel mu vše dovolí, vše koupí, my se pak pohádáme, protože malej si to vyloženě vyřve, když se pohádáme je najednou malej úplně v pohodě a to je tatínku pojď si semnou hrát atd…S přítelem jsem o něm několikrát mluvila, ale marný boj. Řekl, že to přeháním, že ty dva dny v týdnu to můžu vydržet, že nic tak hroznýho nedělá a že pak k nám nebude chtít chodit a nebude u nás rád...místo toho budu nerada já, že u nás je, opravdu se míň a míň těším na každý den, který u nás má ztrávit.Mám ho ráda, ale nemám ráda, když je dítě takhle extrémně rozmazlené, lže a vymýšlí si hlouposti, evidentně z hlavy jeho maminky Navíc, když něco chce tak mi přikazuje jak služce.
Sama nevím co mám dělat, ale pokaždé, když je u nás, mám chuť jít jinam a nekoukat na to je mi to líto krz přítele, ale čekám nyní miminko a vážně se nechci stresovat. Okolí taky vidí, že přítel to nechává být, dala jsem mu ultimátum, že buď ho začne vychovávat nebo se sbalim…rotože jinou možnost nevidím.

Njn, cizí děcko je vždycky cizí děcko.
Taky mám jedno hodné a to mladší je na zabití a to už od mala. Rozmazlený není, jen má prostě blbou povahu...ale protože je můj, tak to nějak zvládnu. Jako máma si můžu dovolit i ten komfort - dát mu na zadek - což ty si dovolit nemůžeš, protože by to bylo ještě horší.

Ultimata nejsou v tomhle případě k ničemu. On je jeho táta a ty zkrátka macecha... a kromě toho, na výchovu v šesti už je dost pozdě, takže ti nezbývá, než se sbalit.

Reaguji na YannesM: Heleď, tohle není tvůj boj, ale tvého přítele. Když si děcko rozmazlil, tak to je jeho problém. Horší je, že ty k příteli patříš. Holt se buď sbal, nebo to vydrž, než dospěje. Třeba se věkem změní, nebo tvůj přítel změní svůj přístup

Reaguji na YannesM:
jo, tohle je vždycky těžký. Možná by stálo zato zkusit promluvit s matkou dítěte ale to musí chtít i otec a i on si musí uvědomit, že je něco špatně..což asi tady si neuvědomuje..
Spíš než ultimátum bych to zkusila ještě řešit tak, že když se synek nenaučí tě respektovat, že nechceš aby k vám chodil, otec se s ním může vídat jinde..třeba mu to docvakne..
A taky hodně udělá, kdž změníš ty přístup k jeho synovi, zkus nastolit přirozený respekt, jde to někdy těžce ale když se to podaří máš vyhráno...
Zkusila jsem to u synovce, kterému je 3,5 roku, je prý v malé pubertě (což já neuznávám) a plácá třeba babičku nebo někdy i mamku, na mě to zkusil jednou, chytla jsem ho za ruku a vážně řekla, "tohle mi dělat nebudeš" a hráli jsme si dál jakoby nic, mělo to ten efekt, že už si to ke mě od té doby nedovolil...na ostatní dál ano....