Byla jsem nevěrná/byl jsem nevěrný

vanilinka
tak na druhou stranu, to se ti ani nedivím, to je už vztah, ze kterého podle mě láska vyprchala a jde jen o formalitu. kdybych byla v tvé situaci, asi bych se také poohlížela po někom jiném, ale s tím současným bych se nejspíš rozešla. Přeju ti jen a jen samé dobré věci

Dalexa
kéž bych já měla kamion averze,ale jsem moc citlivá a to mi brání žít jinak,ale budu muset,protože manžel se už nezmění teď už tomu nevěřím.

A to je to, čeho se bojím, že by se jednou mezi nás měl vloudit stereotyp. Proto se pořád snažíme něco vymýšlet, něco podnikat, někam jezdit, připravujeme pro sebe překvápka a zatím je to poprvé, co mě vztah nepřestal bavit po měsíci, několit let mě to baví pořád stejně jako na začátku, jinak jsem s tím mívala problémy. Měsíc a dost, pak jak píšeš, nuda, stereotyp a po pár měsících přišel odpor k protějšku, nechávala jsem se zapírat a skončilo to rozchodem, většinou z mé strany, protože málokterý chlap přenesl přes srdce, že se s ním nudím, pokud vůbec pomyslel na to, že stereotyp prostě nesnáším...

vanilinka
Když jsi si prožíváš takové nervy s manželem, tak proč si vyčítáš nevěru ? Jestli to bylo hezké, tak si to máš spíš užívat.

lucinkaf
jen opravdu něco podnikat,protože nuda stereotyp je zabíják vztahů a to i těch nejlepších.

i tak by se to dalo říct

lucinkaf
Jenže pochop, že já jsem s manželem 25 let a tak to prostě všechno vyšumělo a zůstali z nás spíš kamarádi. A mně ta živočišná láska nějak nechyběla, do té doby, než si mně našla. Jenže teď nevím co s přebytkem citů.

jojo, sama to vím, prošla jsem si tím mockrát, takže to je pro mě větší strašák, než nevěra. Ale kolikrát si říkám, proč jsou nevěrní lidé, kterým ve vztahu nic nechybí - případ již zmiňované kolegyně. S tím jejím strašně hezky vycházeli, milovali se, vážili si jeden druhého, užívali si života a ona sama říkala, jak je šťastná. A bum, pak udělá tohle. Když jsem se ptala, co ji k tomu vedlo, tak prý nic. Tak to je ta situace, kdy nevěru fakt pochopit nedokážu...

Dalexa
ale jo, já tě chápu, taky tě neodsuzuju, to vůbec, je mi jasné, že pokud se iks let nic neděje a pak najednou přijde nějaké vzrušení, tak to člověka prostě praští do očí, a ne že ne. Já říkám, že nevěru nikdy, ale ani já ji ze svého života vyloučit nemůžu, kdo ví, co bude pozítří, co bude za 20let? Teď to vnímám tak, jak to vnímám, ale nemám nasazené růžové brýle a platí nikdy neříkej nikdy, jen se s přítelem snažíme, aby ani jeden z nás neměl k nevěře důvod, asi tak...

lucinkaf
děkuji je mi to líto,ale změna po více jak dvou letech se ani neočekává.

vanilinka
a nepřemýšlela jsi nad tím, že bys od manžela odešla a našla si někoho jiného...Také jsem zapátrala a přečetla si tvůj příběh a myslím, že by ti to mohlo pomoct, ale samozřejmě že to nejlíp víš jen a jen ty

lucinkaf
To je v pohodě, já to tak beru. Je lepší tomu předcházet tím, že je s partnerem výborný vztah a pak nemáš ani myšlenku ho podvést.

Dalexa
víš, já k tomu mám ten postoj asi i díky tomu, že mamka pořád někoho podváděla. ¨Taťku, pak druhého manžela, přítele, prostě pořád podváděla a já jsem toho vždy byla svědkem...

lucinkaf
Tak to věřím, že pak máš k tomu tenhle postoj. Určitě Ti to bylo nepříjemné a tak máš na celý život vystaráno o zkušenost.

Dalexa
no, mě to tenkrát poznamenalo natolik, že už jsem málem nemusela zažívat nic...Ale díky tomu mám strašně ovlivněný můj vlastní život - nevěru nenávidím, jsem docela žárlivá, ale tím stylem, že se užírám sama se sebou a vůči lidem, které si připustím k tělu, jsem jak to říct, asi trochu podezíravá a nedůvěřivá, ale jak říkám, vždy tak, že to v sobě tluču. A za tohle vše může nevěra...