Byla jsem nevěrná/byl jsem nevěrný

Byla jsem nevěrná, ale vždy to bylo když jsem nějak podvědomě tušila, že ten vztah jde do háje... Kdyby bylo vše ok, tak bych to určitě neudělala... I tak mě opravdu hodně tížilo svědomí a bylo mi zle ze sebe samotné... A proč jsem to udělala? Hledala jsem to co mi chybí jinde... Byly to pro mě hodně velké nervy...

bambůča
Jestli máš z toho strach a nechceš to udělat tak se s ním nescházej...

Já jsem byla nevěrná,ale jednalo se jenom o líbání,ale to špatný svědomí bylo příšerný. Tak jsem vše příteli přiznala, moc nadšený nebyl,ale odpustil mi. Stalo se to na diskotéce v opilosti.

Také se přiznávám,byla jsem nevěrná,ale vždy to bylo po delší době vztahu a určitě to bylo kvuli nespokojenosti s něčím ve vztahu....něco si tím asi dokázat,vím že to není omluva ale já se za to ani omlouvat nechcidokážu být věrná,měla jsem sedmiletý vztah ve kterém když jsem prvně zahla,po sedmi letech,tak také naposledy a s tím s kým jsem zahla jsem také ze vztahu odešla...ooo to byla zamilovanostkrása

I já byla nevěrná, svému bývalému. Rozhodně ničeho nelituji
Byla jsem v bývalém vztahu nevěrná dokonce několikrát a nikdy nic neprasklo, ale spoléhat se na to taky nedá. V současném vztahu zatím nemám potřebu být nevěrná.

Někdo to bere tak, že pokud se jedná o pouho pouhý sex, spojení dvou těl a nejsou v tom city ani láska a nic, že je to v pohodě.

Pravda, že každý bere nevěru jinak. Někdo bere jako nevěru fakt samotnej pohlavní styk, někdo už třeba jen pouhé smskování... Já jsem tedy nikdy nebyla nevěrná, a to mám šestiletý vztah... Z opačné strany se to ale už stalo - bohužel. Přítel se na diskotéce líbal s jinou - prý byl opilý a navíc jsme měli menší krizi, tak jsem odpustila..., ale ikdyž šlo "jen" o líbání, tak si říkám, jestli to udělá znova, nebo jestli to nebude příště dokonce něco víc..., nějak to pak člověku pořád vrtá hlavou a nejraději by to pořád probíral a druhého kontroloval..., jenomže to nejde... Když jednou odpustíte, neměli byste se k tomu vracet, že jo...

A myslíte, že se dá aspoň trochu omluvit nevěra když se stane v opilosti?ja myslím že ne, hodně lidí se na to vymlouvá, že byl jen opilý..ale říká se přeci, že v opilosti se projeví pravá osobnost člověka, tak nevím..

Já teda když jsem už opilá, tak si mnohdy kulový pamatuju Ale je fakt že na to se vymlouvá spousta lidí, tak nevím, taky už mě to napadlo.. Teda ale jestli se moje pravá osobnost projeví je když jsem namol, tak potěš pánbu

sendiik
to sedí, já když jsem opilá tak mluvim jenom pravdu a mám strašnou potřebu se vykecat a druhý den si vždycky řikám, že jsem radši nedržela hubu,

To mám taky, řeknu všechno, co mám na srdci a v opilosti mi to přijde přirozený, a druhý den tahám z hlavy, co jsme vlastně řekla a nejradši bych si pro příště vzala diktafon a svorky na pusu

Jojo, já sem taky v opilosti dost pravdomluvná, upřímná a mám potřebu si s každým hned něco vyříkat, zeptám se i na otázky na který bych se jindy nezeptala a určitě bych byla schopná někomu projevit jistou náklonnost atp... A to musí bejt děs poslouchat mě pak celej večer! Ne že bych byla alkoholička, ale jednou za týden či dva se někde připiju a pak povídám... Proto už asi čtvrt roku se snažím neopít a posouchám na oplátku já!

maatja
Já si pak taky řikám, že ty lidi musej mít vykecanou díru do hlavy a pěkný chlap se mi chválí lépe se sklenkou v ruce než za střízliva...Já už nikde nebyla skoro rok

Mě příjde, že většina lidí když se opije, tak začnou být jaksi "přítulní".. všechny by objímali a tak, já jsem to tak měla, teď co mám dlouho partnera tak už ani ne. A právě to mě štve na mém příteli, že jakmile se opije, tak se ke všem stává přítulný, všechny by objímal, samozřejmě hlavně holky-prý úplně bezelstně..a většinou to pak skončí hádkou, jelikož mě to hrozně štve, že to tak má..

maatja
ale ono je to někdy dobrý, když si lidi vyříkaj věci, o kterých by se normálně nebavili a tutlali to v sobě..