Dříve byly rande pozvolnější – jde se na to rychle

Taky jsem si toho nedávno všimla - jsem s přítelem 5let, ze začátku jsme se vídali přes týden,pak víkendy,než jsme u sebe začali přespávat tak to byla taky nějaká doma a teď spolu bydlíme...kamarádka před 14 dny potkala přítele a nějak to všechno přeskočili,už od druhého dne u sebe nastřídačku přespávají,proběhlo seznámení s rodiči,babičkou....mě přijde, že jsme si tu začáteční zamilovanost užili víc

No, jelikož Mado píše: Mám pocit, že jsem ho konečně potkala a že není na co čekat. Randění si užívám, ale jsme nedočkavá i vyplašená, co bude dál. Tak to patrně bude nová láska.
Reaguji na Mado:
Jj, taky si myslím, že je to všechno uspěchanější, rychlejší, ale nadruhou stranu, už to není první láska a není nám už sedmnáct,že.

no tak já si hlavně myslím, že dřív žít s někým "na hromádce" bylo tak provokovat sousedky k drbům a dneska už se to tolik neřeší

No právě! Už máme leccos za sebou a když je to to ono, tak vážně není na co čekat a klidně by to mohlo bejt na můj vkus rychlejší. Ty začátky jsou zase ale nejkrásnější a přijít o ně rozhodně nechci a chci si to užít (třeba to je naposledy, co s někým randím), i když vnitřně bych do toho šla klidně po hlavě No, prostě se to ve mě mele

Si říkám, že není potřeba, abysme spali každej jinde, když chceme bejt spolu, každej máme svůj byt... ale není to nějaký rychlý?

Spíš bych řekla, že to je tím, že kolem třicítky jsou lidé z veliké části osamostatnění od rodičů, mají práci, svoje domy, byty, auta, pohodu, klídek, přijdou domů a nic nemusí (teda my to tak máme). Možná by byli 18-ti letí lidé taky tak "rychlí", ale nemají zázemí a takové možnosti. Já se s partnerem sestěhovala po 2 měsících vztahu a klape nám to již několik let. Nemáme děti, můžeme v podstatě cokoli, tak na co čekat A s tou rozvodovostí až tak nesouhlasím, sice se na můj vkus lidé berou zbytečně nebo brzy, ale rozvody byly a budou.

Reaguji na Mado:
Je to individuální.....Každý to má hold jinak ale je fakt (nebo vídám to ve svém okolí) že ženy kolem té 30cítky jdou do vztahu rychleji ale není se čemu divit když všude kolem slyší jak jim utíká čas....většina podlehne tomu tlaku nebo prostě chtějí být už vdané a mít děti....Jinak asi bych nesrovnávala vztah v nácti, protože tam člověk toho druhého poznává a těžko se v tomto věku někdo bude sestěhovávat apod to jsou prostě první lásky a zkušenosti....Poslední dobou mám ale pocit,že pro věšinu lidí nebo žen je 30let takovej mezník a upřímně se mi to nelíbí.....V nějaké diskuzi tady na omlazení jsem četla názor, že když slečna nemá partnera a poznává může do té 30tky tak to je ještě v pořádku ale pokud jí je přes 30cet a stále nemám toho partnera tak je to prý divné.....? Na tohle srovnávání dle věku či čehokoli jsem alergická....
Jinak v těch vztazích je to přirozený vývoj kdy si člověk srovnává co chce, koho chce jak chce žít....boužel naše společnost je stále nastavená tak, že nejsi vdaná, nemáš děti a je ti 30...to je teda skandál....tak proto ve vyšším věku ženy spěchají do všeho rychleji....většina asi cítí,že je nejvyšší čas ale ten společenský tlak tam hraje taky určitou roli.
Samostatná žena přes 30 žijící sama jako singl, schopná vše utáhnout a nemající touhu po vdavkách a dětech bude okolím považována za sobeckou mrchu....

No já nevím, co je za problém. Když spolu lidé souloží, tak to, kde kdo bydlí, mi nepřijde podstatné, nebo je to důležitější?
Po té třicítce už také většina lidí alespoň přbližně ví, koho tak potřebuje, takže když ho potká, nezdržuje se s ničím a přijde mi to v pořádku.

Nevím čím to může být, ale je pravda, že když jsme se MY potkali, tak také hned S.chtěl abych se k němu po cca. 2-3 týdnech nastěhovala,ani ne za měsíc byli Vánoce, které jsem vždy trávila s rodiči a myslela jsem, že to bude i ten rok takhle, ale ne nebylo, přítel mi hned po měsíci "randění" řekl, že Vánoce budu samozřejmě trávit s ním. Tak to mě v tu dobu hodně překvapilo.Naopak jsem se setkávala s tím , že chlap jaksi nechtěl abychom se sestěhovávali....Takže tohle je spíše pro dobro věci, lidé hned vědí na čem jsou, furt lepší než když se chlap vykrucuje a do společného bydlení nechce.

myslím, že je to taky tím, že každej už jsme se třeba po dlouholetým vztahu někdy spálili a máme leccos za sebou a když už si v novém vztahu myslíme, že je to to pravé ořechové, chceme mít najednou všechno, se vším všudy...
Kolikrát se často rozpadne/rozvede dlouholetej vztah. Pak si lidi já nevím asi srovnají priority nebo co, na něco si tím rozchodem/rozvodem přijdou a pak do toho skočej po hlavě... a jsou šťastný

Myslím, že mě netlačí čas, i když mám třicítku na krku, nemám žádný pnutí, ani pocit, že musím hned teď rodit. Rozhodně ne. Jsem štastně vyrovnaná s rozchodem a konečně v pohodě sama se sebou, ale tak nějak s ním chci být se vším všudy a říkám si, proč ne. Ale zároveň, že dřív to šlo všechno pomaleji a teď se přistihávám, že bych to chtěla snad naopak rychleji

Jako možná jo, ale to si nesmíš tak brát. Znáš to: komu se to nelíbí, ať.... je to o vlastní spokojenosti, pak tě nerozhodí nikdo, ať si říká, co chce. Nejde o to, "jak by to mělo být", ale jak to chceme my, ne?

Reaguji na Saryk:

No jo, ale kde se na druhou stranu vytratila ta romantika toho pozvolnýho randění, že jo Potvrzeno, jsme hrr