Dříve byly rande pozvolnější – jde se na to rychle

Mám pocit, že jak se jde na to jakoby rychle, tak si např. po 14 dnech připadám, jak kdybysme za sebou měli už 3 roky a všechno to tak nějak uspěchali...

Proto já jsem proti sestěhování se ihned a trávení volného času stále spolu. Chce to prostě se držet, i když je to těžké a člověk by s tím druhým byl nejradši pořád. Já to mám specifické v tom, že vlastně jakoby pokračujeme tam, kde jsme tenkrát skončili, i roční období tomu sedí. A jak se tak snažím nebýt s ním pořád, nekontaktovat ho, teď jsem třeba jela na víkend k rodičům a nepsala mu, tak na něho to má účinek takový, že už mluví o svatbě

máš ho za odměnu po tom ex

Mám pocit, že jak za sebou už máme zkušenosti z jiných vztahů, že jakoby hrozně rychle najedeme do kolejí vztahu. Prostě jen s jiným mužem a on s jinou ženou. A to já nechci... Přitom bych měla být ráda, že ty naše koleje lícují, co? Jakože se prostě míň randí a hned se bydlí, protože "není na co čekat"

Skvělé, jen tak dál! To si bejvalej musí rvát vlasy, jak jsi žádaná a spokojená..

Žila jsem vlastně jen s jedním mužem, s tím ex. Když jsme se seznámili, tak za mnou jen jezdil, časem sem tam přespal. Po 3/4 roce jsem se vrhla do rekonstrukce a protože se ukázalo, že to nebude jen tak, tak jsem se teda přestěhovala k němu domů, resp. k jeho rodičům. Moc jsem se těšila, jak si pak zas budu bydlet sama ve svém, zrekonstruovaném, jenže to se mu vůbec nelíbilo a nakonec mi i pomáhal, tak jsme se po půl roce stěhovali zpátky spolu. A teď po tom rozchodu jsem nadšená, že mám zas byt jen sama pro sebe. Mám hodně věcí, tak by se mi sem ten druhý i těžko vešel a já mám ráda prostor. A taky jsem si po přečtení pár knížek řekla, že s mužem bydlet zas až jedině po svatbě a taky s vyřešeným bydlením - tedy buď bude mít něco on a nebo si dorekonstruujeme patro u mě, kde mám momentálně nájemníky, abych měla nějaké finance.

Třeba jo, i jedna čarodějnice (a to jako opravdu čarodějnice, která jen koukne a vidí) mi ho posvětila

Jsme spolu přes měsíc a jsme spolu prakticky ve dne v noci. No, je toto normální? Nikdy jsem tak rychlej rozjezd s žádným chlapem neměla. Je to děsně rychlý, ale zároveň děsně pěkný. Pratkicky spolu bydlíme. Dokonce přišla řada na to, jak budeme řešit Vánoce, což je na mě rychlovka jako blázen...
Jako všechno supr, jen mám takový zvláštní vnitřní pocit, že to jede děsně rychle a nevím, jestli je to dobře nebo špatně... Si furt říkám, ře toto není možný Je to všechno hrozně fajn, což je nějaký podezřelý.. Hlavně nehledat problém, že?

Přesně tak. Nechej tomu prostě volný průběh. Pokud to tak nějak samo vyplynulo, tak to tak asi má být

Mám je strach, že jak se do toho jde rychle, hned bydlení, apod., tak abysme o to dřív nesklouzli do toho stereotypu, jak manželství po 5 letech... Aby mě neměl jistou moc brzo. přeci jenom to randění je koření a takhle u sebe hned spíme...