Dříve byly rande pozvolnější – jde se na to rychle

Teda Mado, ako ty to robíš, kde sa dajú takí fajn chlapi tak rýchlo nájsť? Poraď nám menej šikovným .
A k téme, myslím, že je to úplne v poriadku, hlavné je to, ako to ty cítiš. Si rozumná ženská, ktorá už má niečo za sebou, vieš čo robíš. Rýchle to je asi aj preto (ako tu už pár ľudí spomenulo), že obaja máte ujasnené, čo chcete a čo nechcete - a podľa toho, čo píšeš, sa zhodujete. Tak prečo si kaziť život nejakým rozmýšľaním o vhodnom časovom horizonte na ten ktorý krok .

Na třicet mi sice vyloženě netáhne, ale tohohle trendu si všímám a děsí mě. Trvá mi velmi dlouho než si na někoho zvyknu a vezmu ho za svého a věřím mu, což se nezmění ani věkem, takže nastěhovat si k sobě cizího člověka po pár měsících? Nejsem blázen. Jen z té představy mam husí kůži.. Ale pokud to někomu vyhovuje. Jen nechápu kam se spěchá? Co je krásného na společném bydlení, dětech a nudě.. ? Kdyby to byl alespoň vážně ten "pravý", ale sestěhování po měsíci jsou jen hormony nebo nadšení z nového člověka, nic víc..

Reaguji na Sang:
Souhlasím holky tu uváděly něco jako, že už mají něco za sebou takže není na co čekat, ale to mi přijde jako dvojnásobná blbost.. pokud má už člověk zkušenosti, tak snad chápe, že druhého nemůže dostatečně poznat už za pár týdnů nebo měsíců.. tak aby si ho nastěhoval hned domů atd. Bez ohledu na to jestli je člověku 20 nebo 30.. Podle mě skutečně není kam spěchat.

U mě je to tak na půl. Od půlky září randím s mužem, se kterým jsem chodila pár měsíců před devíti lety. Teď se naše cesty zase sešly a on je ten, který to bere tak nějak rychleji. Už jsem byla u nich doma na obědě, trávíme spolu každý víkend, během týdne se také snaží za mnou přijet, dokonce si už u mě nechal kosmetickou tašku, přes týden mi každý večer volá přes skype, plánuje, jak a kde spolu budeme bydlet a tak. A jsem to já, kdo se drží zpátky. V červenci jsem se po téměř pětiletém vztahu rozešla a těšila jsem se, jak si budu užívat zase volného bytu a času a najednou je všechno jinak. Přitom tady ten je pro mě ON s velkým O, ale prostě nechci všechno hrr, chci si užívat právě ten začátek, kdy se jen tak scházíme a těšíme se na sebe, protože když to vyjde, tak už potom spolu budeme pořád a já mám možná poslední příležitost užívat si svobodného života, kdy nemusím nikomu prát, žehlit, přemýšlet, co uvařit, dělat si co chci a kdy chci a přitom si užívat randění

Myslím, že to může být i tím - že nás někdo v minulém vztahu na kom nám záleželo spálil a my to máme stále podvědomě v paměti, tudíž když vše v nadcházejícím vztahu klape jak má, tak podvědomě nás to táhne to hned nějak urychlit- kdyby si to náhodou chtěl protějšek zase nějak rozmyslet. Přijde mi to jako "pojistkování" do budoucna. Abychom jsme se vědomě vyhnuli smutku a trápení z dalšího rozchodu.

To ale nezaručuje, že vztah vydrží...

Gratuluju a ať to klapne, ať je to ON! Člověku to přijde tak nějak neuvěřitelný, že takovej chlap je a bojí se tomu uvěřit, že? Bojím se uvěřit, že se mi to nezdá a že to vydrží...

Mluvíš mi z duše A pak si zas ale na druhou stranu klepu na čelo a říkám si, proč jako nespí u mě, když může, že přeci není nikde psáno, že u mě může spát až po půl roce....

Přesně, říkám si, že to není možný, že by to bylo tak hezký a opravdový, že kdo ví, jestli ho to ještě za dva měsíce bude bavit nebo jestli bude bilancovat jako bývalý... a jsem skeptická a nedůvěřivá koza, která má akorát strach a škodí tak sama sobě A možná proto chci spěchat, protože chci už už poznat, jestli to myslí vážně.

Já si myslím, že takhle se to vůbec nepozná. Proto jsem asi i já sama teď opatrnější. Tady ten to tenkrát taky hned od začátku bral vážně, na můj vkus mě docela brzo vzal domů, vozil mě po okolí, jestli se mi tady líbí a chtěla tu bydlet a já tomu hodně uvěřila, "pustila jsem stavidla" a za 3 měsíce bylo všechno jinak a já se z toho rok a půl dostávala. Teď je zase hrr, naplánoval spoustu věcí a já už si s ním musela promluvit ať brzdí, že to chci zatím nechat plynout.
Vůbec mi nevadí, že u mě pořád není, spíš to mám naopak, že bych radši byla doma sama. Ale není to tím, že bych ho neměla ráda a netěšila se na něj, když tu je, tak si to maximálně užívám a je mi s ním nádherně a chci, aby to tak bylo pořád. Jen mám psychicky náročnou práci, starost o psa, dům, chatu, dvě zahrady, další studium a pomalu nemám čas na jen takové to lenošení třeba při čaji u knížky, protože večer jsem ráda, že zalezu do peřin a nikdo mě neruší.
Asi jsem divná, ale po rozchodu jsem se těšila, jak si budu užívat podzimní víkendy, resp. neděle, protože v sobotu mívám školu, jak budu mít čas na čtení a jen chodit s pejskem ven a najednou je všechno jinak. Takže sice nestíhám, moje představy jsou někde jinde, ale v důsledku jsem šťastná

Hlavně, že jsme šťastný!

Vrátit jsme se oba po 3 měsících od rozchodu chtěli, ale už to nešlo... Byl by to sňatek z rozumu a na to jsme mladý a já to takhle nechci. Musím cejtit, že mě miluje, ne jen, že mě rozumově vyhodnotil jako to nejlepší... Přestala jsem ho milovat i pro to, že jsem se začala dozvídat, že posledního půl roku se mnou vlbec nebyl svatej a to je ostrý vystřízlivění. Z toho asi pramení i moje důvěra v nový vztah... někdy mám strach, že "všichni chlapi jsou stejní" a i když to zní hrozně, podvědomě se bojím, že to takhle může udělat jakejkoliv další chlap v mým životě.

Když jsem si začala dávat život po rozchodu s bývalým dohromady, potkala jsem ho při každodenním zařizování, jak jinak než když jsem to nejmíň čekala... Začíná to hezky, kéž by to byl "on"..

Ahoj holky. Dneska jsem objevila knížku Mars a Venuše si spolu začínají a můžu vám říct, že mi to fakt asi zachránilo život. Teda kdybych ji objevila před rokem, mohla jsem být úplně někde jinde, ale pořád lepší pozdě než nikdy..
Je tam popsaný, jak se vztah má vyvíjet a jak je důležité to neuspěchat a projít si všemi stádii, protože jakmile něco přeskočíte, težko se to pak napravuje. A i když jsou některá stádia nepříjemná, jsou důležitá pro úspěch vztahu. A přesně je tam popsané třeba i to, když jeden z páru moc tlačí, že to vyvolává úplně opačný účinek a může se kvůli tomu pokazit jinak dost perspektivní vztah.. No prostě návod, jak se vztahem prokousat a být šťastná a dojít taky do šťastného konce...

No, moc tyhlety vševědoucí příručky nemusím, ale nedá mi to asi Juknu do ní... Díky za tip!

Souhlasím a myslím, že je to i o majetku a penězích. Já jsem začala pracovat dost brzo, na všechno jsem si musela vydělat a mám k tomu nějak tak větší úctu. Neměla bych odvahu nechat někoho, ať se mi nastěhuje do bytu, na který jsem si musela vydělat a na všechno v něm taky. V okolí mám spíš známé, které žijí v pronájmu a svoje mají jen oblečení a kartáček, tudíž ani z tohoto pohledu nemají co riskovat a vždycky se divily, čeho se bojím.