Dříve byly rande pozvolnější – jde se na to rychle

Např. já na romantiku vůbec nejsem a rozhodně mám na programu dne lepší věci, než řešit kdy a kde je rande, kam zas musím dojet, zda mi to do plánu zapadá či ne atd. Holky a není to prostě taky tím, že doba je tzv. rychlá? (ovšem podle mojí babičky jsem sakra pomalá, stále nemáme děti ani se nechci vdávat )

Tak já na to pozvolné randění nikdy moc nebyla, respektive mě to nebavilo pořád někde lítat a vymýšlet místa schůzek atd., moc romantické mi to taky nepřišlo, takže jsem ráda, že jsme se s přítelem po měsíci tohoto randění sestěhovali k sobě a teď už si užíváme jeden druhého "v pohodlí domova"

s prvním přítelem jsme kolem sebe bloumali rok než jsme u sebe začali přespávat a než mě představil rodičům, s druhým jsme u sebe přespávali po třech měsících a teprve po půl roce mě seznámil s rodiči a se třetím jsme nebyli ani 14 dní a už jsme spolu bydleli.. je to nějaký rychlejší

Reaguji na Wall-e:
A nebude to právě tím, že jsi už o něco starší? Protože takové ty první lásky dejme tomu v 15ti - v 16ti, tak tam je jasné, že u sebe nebudete přespávat tak často nebo se dokonce i stěhovat k sobě

Reaguji na Mado:

Tak a teď chci vědět tohle. Jak jste se vrátili k sobě s bývalým, tak ono to nedopadlo dobře? Jsem myslela, že to docela zvládáte nebo jsi ho přestala milovat jak jsi psala? A co ten nový? Jak jsi ho poznala? No, každopádně ti to moc přeju, celý jsem to s tebou prožívala

Já se teda snažila to prodloužit s přítelem. To jiskření z neznáma se mi hrozně líbí. I s milováním jsme počkali, chtěli jsme to tak oba. Na stěhování k sobě přišlo po roce. Máme oba třicítku na krku a příjde mi, že ani jeden z nás nespěchá na nic, máme spíš oba pocit, že máme na vše spoustu času, jen se obávám, aby to nebylo špatně, až se oba v pětatřiceti proberem, že nemáme dítě a pak to nepůjde, ale já si furt příjdu jak mladá koza, která se o dítě prostě nedokáže postarat a hlavně nevím kam ho do toho rozvrhu nacpat

Také mi to tak přijde a přijde mi to trošku praštěný.Kamarádka potkala kluka, tejden si psali, pak se viděli a další týden už ho měla doma, představovala ho a měla to jako vážnou věc. Nechápu tohle. Já mám přes rok a půl přítele a nedávno mi kamarádka vyprávěla o svojí sestřenici, která si po půl roce vzala svého přítele, bydlí spolu a plánujou dítě. Přijde mi to strašně rychlý, představa, že já už bych byla rok vdaná..?

Holky, teď mě tak napadá... vzpomeňme na svoje rodiče, jak se brali v 18-ti kvůli nám (respektivě nechtěnému těhotenství) To bylo rychlé a nezodpovědné. Moje máma mě měla v 21 letech a v té době byla za exota, kterého nikdo nechce

ono na druhou stranu znám i dlouholeté páry, co po rozchodu byly celí diví, že toho druhého vlastně vůbec neznají...

Jo, moje mamka měla první dítě (ségru) ve 24 a tenkrát na ní prý všichni koukali jako na přestárlou rodičku

Mě měla mamka ve 28letech!
Má historku z třídního srazu, kdy spolužáci řešili, že jdou děti na střední školu tu a tu a máti klidným hlasem, že já nastupuji do první třídy.

No a mně ve 32 (ségru měla ve 24)

Koukám, byli jste stejně exotická rodina jako my.
Ségru měla v 34!
Ale to už jsme mimo téma...

Celkově myslím, že to souvidí s věkem. A za mě, čím jsem starší, tím jsou ty vztahy lepší a hezčí, i přes tu rychlost.

Reaguji na Markét: No, jsme poněkud "zvláštní" rodinka
Jinak si myslím, že je to tou dobou. V dnešní době je docela těžké najít k sobě někoho "správného". A tak, když někoho potkáme a máme pocit, že to je konečně ono, tak to chceme mít rychle a se vším všudy

A má zkušenost, že když to člověk začne pitvat, moc přemýšlet, háže zpátečku proti své přirozenosti... jde to do kopru...

Takže Mado užívej si to se vším všudy a pokud to protějšek opětuje stejnou měrou, není se čeho bát. Motýlky v břiše to nevyžene.
Hodně štěstí!