Byla jsem nevěrná/byl jsem nevěrný

Přesně si toto myslím i já, nechápu, proč to pak ti lidi říkaj, ubližujou vlastně znovu a dál a do nekonečna, jsou to strašní sobci!
Vůbec to nechápu!

Nevěrná jsem nebyla a jsem na to hrdá, ano střídala jsem chlapi, ale jakmile jsem s nějakým začala chodit, byl pro mě tím jediným a mám na to holky stejný názor jako vy - nevěrníci si vylévají srdíčko jen kvůli tomu, aby si ulehčili své svědomí a co, ten druhý ať se s tím popere jak chce. Podle mě je nevěra příznakem slabošství a netoleruji ji, ani u sebe, ani u přítele. Nicméně nevěrníky neodsuzuji jako lidi, odsuzuji jen jejich chování a protože mám v práci dost nevěrných kolegů, stačí poslouchat jejich vyprávění a v mých očích okamžitě propadají, protože co to je za jednání, když si holka z 6letého vztahu najde chlapa, notabene kolegu, tady to je jedna velká postel, kde se všichni točí dokola, ten dotyčný má doma manželku v šestinedělí a místo toho, aby ji při porodu držel za ruku, si užíval...To je podle mě odporné a jsem tím upřímně znechucena, protože v naší firmě je nevěra něco jako jít koupit chleba do krámu...Bohužel.

A abych nezapomněla, přítel té kolegyně se to dozvěděl, poslal ji do háje, ona pak chodila, škemrala, omlouvala se, on ji vzal zpět, ona slíbila, že už to neudělá, utekly dva měsíce a dělá to dál, a zase s jiným a pak do telefonu v klidu hlásí ano miláčku, také tě miluju, také se na tebe těším, a přitom je to pět minut, co přijela do práce od "kamarádky", u které samozřejmě spala...

můj život je hrozný tak ani nevím jestli to mohu napsat,ale včera jsem byla nevěrná a svědomí mě tíží.

tak to ti věřím a upřímně - ani si nedokážu představit, že by takhle tížilo mě...

Upřímně doporučuji nevěry se nedopouštět, s přítelem jsem byla půl roku a na jedné akci jsem se líbala s jedním spolužákem..bylo mi 17 a chtěla něco zažít nebo co, nedovedla jsem si představit být do konce života jen s přítelem, ikdyž to bylo úžasný, říkala jsem si, proč jsem ho nepoznala později atd.. Do spolužáka jsem se zamilovala a dlouho odolávala, ale nakonec jsme se tedy líbali, byla jsem opilá..samozřejmě jsem si hned uvědomila, že svého přítele miluju a že jsem udělala blbost.. Řekla jsem mu to a on mi odpustil..ale já jsem tolik zklamala sama sebe, že jsem začala chorobně žárlit, protože jsem se bála, že mi partner ublíží stejným způsobem (což neudělal, nikdy!).. Dnes jsme spolu 6. let..žárlivost jsem částečně překonala a už si vážím svého vztahu a neohrozila bych ho!

Můžeš to napsat, však jsou tady takoví, co Tě pochopí. Např. já. Po dlouholetém svazku (děti už jsou z domu) aniž bych hledala našla jsem lásku. A dokonce mně ani netíží svědomí, tak na tom jsem. Užívám si to, jen nevím co bude dál. Na jednu stranu o tu lásku nechci přijít, protože to je naprosto neskutečné, na druhou stranu mi rozum velí nebourat současný vztah už kvůli manželovi, který v tom je nevinně.

Dalexa
jenže můj vztah s manželem je v troskách,které jsou na cucky,ale stejně jsem z toho paf.Moje svědomí!!!

A řeknu vám, že i když nemám výčitky, že jsem nevěrná, tak mně tíží jiné myšlenky a to jak to bude dál, jak to budu řešit.

vanilinka
Dalexa
a můžu se zeptat, jestli je ve vašich vztazích nějaký problém, nebo jste jen neodolali lákadlu?

jsem nevěrná pernamentně a nemám s tím problém, věrná začnu být, až budu zamilovaná a ostatní chlapi mě přestanou zajímat - nepíšu, že s nima spím, ale jen to, že chodím na kafe, na večeři, do kina, do divadla a oni o sobě nevědí, natajím se s tím, že jdu s jiným mužem tam a tam, ale vybírám si z nich toho, který mi padne, když se náhodou stane, že sex, tak jedině ten bezpečný, ale spíš to tam tak daleko zacházet nenechávám
u většiny mě totiž přestanou tak za měsíc dva, bavit a kazit si vztahy nějakým sexem mi připadá nesmysl
takže čekám na tu pravou lásku a tam už bych nevěru ani mojí ani jeho nechtěla

vanilinka
Já vím, četla jsem Tvou story v jiné diskusi a upřímně Tě lituji, co jsi si musela prožít. Já mám doma celkem klid (tedy teď, dřív to byla itálie), ale protože jsem si vůči manželovi vypěstovala díky jeho chování mírnou averzi, tak teď, když jsem našla někoho, kdo mi tu lásku dává silně najevo, tak si to užívám vrchovatě. Proto nemám žádné výčitky.

lucinkaf
já jsem odolávala lákadlům přes osudné dva roky.Manža byl tím nej manžou světa.Rakovina a psychicky to neunesl před 7měsíci se ode mě s dcerou odstěhoval.Bydlí u mého bratra,každý den nás navštíví a buď mi rozbije celý byt a nebo mě nosí na rukou.Podváděl mě s lehce retardovanou 145kg vážící kolegyní s práce a já teprve doslova včera.Svědomí mě hryže,ale mažel semnou nic řešit nechce,když jsem to řešit chtěla tak se urazí a uteče.Já jsem jinak nevěrná nebývala a v jeho těžké nemoci jsem se o něho postarala.Dnes je proti mě celá jeho rodina a i proti dceři,ale proč nevím.

matadi
počkej to nechápu, já myslela, že když je někdo nevěrný, tak je to někdo, kdo se i přes to, že má svoji známost, vyspí s někým jiným, ať už se do něj zamiluje, nebo ne. Ale to, že někdo střídá chlapy a má jich třeba pět souběžně, se kterými se stýká, tak to ale neznamená, že je nevěrný, ne? A jak píšeš, že

, tak pokud někoho máš, znamená to, že s ním chodíš, i když ho nemiluješ?

lucinkaf
V mém vztahu byl stereotyp, nuda a když o Tebe někdo projeví zájem ale tak jemně a citlivě, tak Ti to rozbuší srdce, chvlíi váháš, bráníš se vnitřně, protože tohle nejsi Ty, to neděláš. Když se při pouhém doteku začneš chvět naprosto celá, pocit který dávno neznáš, tak už váháš méně a chceš poznat ještě to kouzlo. A je to.