Byla Vaše intuice ohledně nevěry správná?

Já jsem ze svého okolí docela dost zklamaná, neznám třeba žádného muže kolem sebe, který by svou ženu nebo přítelkyni nikdy nepodvedl a je mi z toho upřímně zle. Dokonce se tím ani netají. Ženy asi nebudou o nic lepší, ale ty se o tom tolik asi nebaví. Táta si našel milenku a opustil nás, když máma onemocněla rakovinnou atd atd.

Moje intuice v případě bývalého přítele byla správná, nevěrný mi opravdu byl. Přišla jsem na to takto: Šel do školy na zkoušku a nechal mi svůj notebook na internet atd (byla jsem u něj na návštěvě v Praze, kde studoval). No a zapomněl zavřít okno icq, kde byl nick SM a poslední věta: Nashledanou moje paní!. To mi samozřejmě nedalo spát a přečetla jsem si celou historii, což se dělat nemá, ale kdo by to upřímně neudělal. No a zjistila jsem, že si ve svých 24 letech našel 40-ti letou ženu na sado maso praktiky - pálení svíčkami, mrskání proutím atd. Podváděl mě s ní rok a v posteli, ve které jsme spali spolu. A pak mi tvrdil, že to se mnou nemělo co dělat, že mě miluje, jen mi nedokázal říct, že potřebuje tyhle praktiky, tak si je musel najít jinde. Jenže já zjistila, že ho vůbec neznám a nemohla jsem v tom vztahu pokračovat. Ještě jsme se to pokusili zachránit, ale za 2 měsíce jsem to vzdala, nemohla jsem se s tím smířit.

Můj současný přítel je zlato, takový trošku trouba ve vztahu k ženám, ale mě to vyhovuje.. Dokonce ho i přes šílené zkušenosti nepodezírám, a jsme tak spokojení, věříme si. Takže já jsem opatrná, ale momentálně mu věřím.. Trvalo mi ale dlouho se k tomu dopracovat.

Chudák tvůj přítel, že ho považuješ za blbečka a jsi s ním proto, že je neschopný podvádět, to mi příjde smutné

1. Ano, moje intuice mne bohužel nezklamala.
2. Klasika, podívala jsem se do mobilu. Udělala jsem to ale opravdu až když jsem si byla jistá.
3. Odhaduji to na 80% nevěrných a zbylých 20% je věrných jen z nedostatku příležitosti.

Tak to jsi špatně pochopila, přítel není vůbec blbeček, právě naopak. A vůbec s ním nejsem proto, že je neschopný podvádět, jsem s ním proto, že si rozumíme, máme společné zájmy, tolerujeme se a máme se rádi. Žárlila jsem na něj (v rozumné míře), ale on je takový zvláštní ve vztahu k ženám, takový zakřiknutý a na mě třeba nikdy nežárlil, prostě prý proto, že mi věří. I když mu ostatní říkali, že by na mě žárlit měl, tak on je odpálkoval, že vztah je o tom, aby si dva věřili, je takový asi možná trochu naivní, ale mě se to líbí. To mi asi pomáhá nežárlit, ale v žádném případě ho nepovažuju za blbečka, vážím si ho v mhoha ohledech a i v tom, že vztah staví na důvěře..

Reaguji na abcde: Odpovim ti asi takhle.. Teď mi moje intuice řiká že je všechno v pořádku protože to ze svýho partnera cejtim, jak se ke mě chová a tak...

Ale asi tak 4měsíce zpátky mi moje intuice řikala že se něco děje-zas podle chování.. Prostě se to pozná.
Ano, ano dělat se to nemá ale i já se koukla do zpráv na soc. síti a zjistila jsem něco co mě totálně dostalo.. (jsem citlivka, nevěra to nebyla ale i tak mi to dost ublížilo). Takže asi tak.. Od tý doby mu už prostě nevěřim jako dřív, bohužel.

s tím nesouhlasím, někdo to prostě nemá v povaze a je na to moc čestný. ale moc jich není.

Nevěru neobhajuji, ale dokážu ji i někdy pochopit. Nevěrní jsou jak muži tak i ženy a říká se, nikdy neříkej nikdy.
Řekla bych, že žárlím přiměřeně, nesnažím se pátrat a manželovi věřím. Nicméně zrovna včera jsme měli takový rozhovor..manžel má občas narážky, zřejmě, aby ve mě vzbudil žárlivost..v každém případě jsem mu řekla, že být nevěrný není o tom mít možnost, ale chtít a on si musí sám odpovědět na to, jestli mu to za to stojí. Pokud to chce udělat, tak to udělá a já to neovlivním, jen mám tři podmínky....ať se to nedozvím, žádné líbání a šprcka.
Nemá smysl po něčem takovém pátrat. Nicméně manželovi věřím, nemám důvod nevěřit. Vím, že má občas řeči, ale to je asi tak všechno...ovšem, kdyby přeci jen...viz výše.

No a k intuici. Měla jsem pocit, že mě bývalý partner podváděl, ale nevěděla jsem to. Jednou přivedl domů známou s tím, že u nás přespí. Bylo mi to docela jasné, ale možná už mi to v té chvíli bylo jedno...tedy ne jedno, ale věděla jsem, že s naším vztahem už je konec.
Šla jsem do práce a po několika metrech jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla klíče...jasně nervy zapracovaly...tak jsem se vrátila a když jsem chtěla zaťukat na okno, viděla jsem jak ji přenáší do naší postele. Takže moje intuice byla potvrzena.

Tak to je síla..

Reaguji na Bejbiss: Jo to je, ale už je tolik let zpátky, že je to jen vzpomínka už bez emocí.

Ano, má intuice vždy 100% potvrdila partnerovu nevěru. Většinou to začínalo jako dlouhé konverzace na icq, FB, skypu někdy až do 3. - 4. hodiny rána (bydleli jsme spolu). Měl časté pracovní schůzky, které se protahovaly i na několik hodin, měl vypnutý telefon a vymlouval se, že ho nechal v autě (což u něj byla paradoxně největší lež na svět, je to ten typ, který potřebuje mít telefon 24 hodin u sebe), i když jsem mu nikdy nelezla do sms ani do zpráv a emailu, začal si všechno hlídat, zamykat telefon heslem, bral si ho sebou i do sprchy. Vždy chtěl ať ho doprovázím na akce s jeho přáteli a najednou mi začal mou účast na nich vymlouvat, že mi jeho přátele nikdy neseděli, že tam budou cizí lidé, které neznám, že jde na bowling, který mě nebaví, že jdou na brusle, na kterých neumím a že bych jim nestačila atd atd atd ... Co se týká nevěry jako takové, asi jsem až příliš zásadová, ale s chlapem se kterým mě to už nebaví a nemiluju ho, se raději rozejdu než abych ho podvedla, jinak bych přece neměla důvod podvádět, kdyby bylo vše. o.k.

Mám stejný přístup.

Tak v tomhle to máme stejně, když mi něco nevyhovuje, nejdřív se rozejdu a až pak s někým jiným něco více...jinak já osobně považuju za nevěru i držení se za ruce, psaní na icq atp., když vím že i do toho např. obyčejného držení za ruce jsou zahrnuty city k té osobě...

taky tak

Taky jsem manželovi říkala, ať si případně vezme gumu a ať se to proboha hlavně nedozvím. Intuice byla, byla silná, tak jsem po 2 letech manželství překonala svoje morální zásady a koukla se manželovi na fb na zprávy s jednou konkrétní slečnou. Naštěstí je manžel docela korektní, takže s ní nespal, ale zjevně o ni měl zájem, koketoval s ní poměrně intenzivně, ale ta holka byla naštěstí rozumná). Každopádně už tehdy jsme byli před rozchodem (to je mimo téma, jako máma s prací na plný úvazek a ročním dítětem jsem překvapivě neměla čas na koníčky a chtěla jsem trávit čas s manželem a synem, podle manžela jsem tedy byla nebyla dostatečně samostatná a free), takže asi po dvou měsících jsme se definitivně rozešli. Nebylo to kvůli ní, asi s ní fakt ani nic fyzickýho neměl, ale zájem o ni měl, to vím i od jeho sestry, která se s ní potkala.