Byla jsem nevěrná/byl jsem nevěrný

Já osobně si myslím, že jo, i když moje nevěra se provalila, ale dnes mi to je už jedno....Pokud se ale chce, tak ututlat to asi půjde....

Reaguji na Anaela: Proč by nešla? Když o tom víš jen ty a ten dotyčný a nikdo z vás dvou to nikde nevykecá a nikdo vás neuvidí.

Nejhorší je takové to svěřování se kamarádkám, holky jsou mrchy, kamarádství nemusí být napořád

Já kdybych podvedla,tak i kdybych se snažila sebevíc,tak bych to neututlala.... moje svědomí by mi to nedovolilo,a měla bych strašný výčitky.

byla jsem nevěrná ve vztahu který trval 5 let. ex byl ale hodně silná osobnost a psychicky mě postupně drtil.. potkala jsem kluka no prostě jsem se zakoukala na první pohled.. občas káva a tak.. no ututlala jsem to a vůbec mi ton edělalo žádný problém a jsem si jistá že tehdejší přítel o tom neměl ani ponětí.. jsem ráda že jsem to tehdy udělala.. za ty věci co mi prováděl si to zasloužil..

joo tak to máš recht.neříkat to kamarádkám je základ já to řekla jen mámě.. ta by mě nikdy nepodrazila

určitě ano.. ale minimálně o tom víte vy dva a ten druhý no.. nikdy nevíš jestli se někde neprořekne nebo nepochlubí

ahoj tak já se musím přiznat nevěrná jsem byla, měla jsem prvního přítele, potkali jsme se v 16, byli jsme spolu 3,5roku, hned po matuře jsme se vzali a to byla chyba, najednou jsem zjistila že jsou zajímavější chlapy a ne jen ten můj a podvedla jsem ho v práci s kolegou, řekla sem mu to a doufala, že to se mnou ukončí ale on mi na to řekl že mu to nevadí a chtěl se se mnou hned milovat, to se ve mě něco zlomilo a já ho prostě přestala ze dne na den milovat, nevím proč ještě jsme spolu půl roku nějak tak dokopali a já pak poznala svého současného partnera(je o 14let starší), jsme spolu 5,5roku ( bývalého sem s ním také podvedla ale jak sem se do svého nynejšího partnera zamilovala a poprvé vyspala, tak sem vztah ukončila), takže jsem se rozvedla a měsíc po rozvodu jsem otěhotněla (byli jsme spolu 6 měsíců) máme ted už dvě krásné zdravé dcerušky, když první dceři bylo půl roku jeli jsme na oslavu k jeho kamarádovi, opili jsme se přítel usnul a já se s jeho nejlepším kamarádem začala líbat, začal to on já bych sama nezačala ale bohužel sem to ani neutnula a přítel se vzbudil a viděl nás, byla příšerná scéna, opilý mě odvezl domů, ráno mě sbalil a odvezl k mámě která hlídala naší dceru a řekl, že končíme, bylo mi fakt hrozně tak šílený výčítky sem nikdy neměla, přílete miluji nadevše a proto to nechápu že sem to udělala, nakonec sem ho obměkčila po týdnu a vzal nás zpátky prý kůli dceři, 2 měsíce se se mnou nebavil až nakonec začal, nikdy mi to neodpustil, když někam jdu hned mi říká at nedělám kraviny a chovám se slušně, žárlí šíleně a nechce mě nikam pouštět ale ani se mu nedivím... jsem ráda že mi to odpustil... napíšu to znovu, opravdu ho miluji ale... narodila se nám před rokem a půl druhá dcera, všechno bylo v pohodě až nastala krize, a to opravdu veliká už jsme se domluvili na rozchodu když bylo druhé dceři půl roku a já šla jeden večer pařit s kamarádkou a jejím přítelem a jinýma kamarádama a ona mi řekla že toho svýho podvádí a on jí řekl, že se mu moc líbím a že by se mnou něco rád měl a že jí by to nevadilo (mají volný vztah) a mě se opravdu moc líbí, je krásný mladý vtipný a přeskočila hned u nás jiskra a tak jsme se na tý pařbě spolu líbali, pak jsem šli ještě jednou spolu ven a vyspali jsme se spolu, on se do mě zamiloval a já si myslela že i já do něho ale po pár týdnech jsme zjistila, že ne že chci být se svým přítelem a s ním to byl omyl, spala jsem s ním 3x a to me v tom utvrdilo, že ne. I jeho chování se mi moc pak nelíbilo pořád mi psal naháněl mě i když sem mu říkala at mi nepíše že to milan pozná až mi jednou ráno napsal sms a přítel si jí přečetl(normálně si čteme zprávy navzájem nemáme s tím problém) a on tam psal jak mě miluje a přítel měl za dva dny odleteět na měsíc na dovolenou a to byla druhá největší krize, číslo jsem měla neuložene takže jsem mu řekla že to musel být omyl a že ho nepodvádím ale nevěřil mi, na dovolené se mi neozýval když pak přijel tak si mě všímal ale byl tam určitý odstup... ted po roce mám pocit že náš vztah je o hodně lepší uvědomuju si jak hodně jsem riskovala a co sem mohla ztratit ale zárověn mám pocit že mě přítel podvádí, možná to je jen má žárlivost nevím ale vím jediné, kdyby mě podváděl vím že si to zasloužím a to mě asi žere ze všeho nejvíc je mi ze mě samotné špatně a hrozně toho lituji ale čas už nevrátm ted se jen snažím aby to u nás bylo takové jako dřív... ukamenujte mě

Reaguji na nicolettka: Já spíš asi nechápu, proč když jak tvrdíš, přítele miluješ, tak si začínáš s někým jiným? Musí být něco, co ti ve vztahu chybí a nebo si prostě typ člověka, který bude podvádět vždy, i když bude naprosto spokojený.

Je to ten, kterému jsi našla v kapse prášky na impotenci a přitom s tebou nespí? koukla jsem do jiného tématu, kde píšeš, jak tě ponižuje .. H.

víš ona nevěra nemá co do činění s tím jestli někoho miluješ , můžeš milovat sebevíc , ale stejně to uděláš. Určitě budeš oponovat , ale tak to prostě je. Asi těžko se do toho dokážeš vcítit , pokud jsi to nikdy nezažila.

Reaguji na nicolettka:
trošku mám v tom tvém příspěvku chaos, ale tak odsuzovat tě není třeba ,člověk se jednou někdo i opakovaně musí poučit , aby pochopil. Je na tobě co si z toho vezmeš.

Reaguji na nicolettka: Na mě to dělá dojem, že jsi strašně nevyzrálá.Každý vztah jsi vlastně ukončila poté, co ses vyspala s nadcházejícím partnerem.Mám pocit, že si neustále musíš dokazovat, že jsi žádoucí.Zkus se zamyslet nad současným vztahem, jste spolu relativně krátce a už jsi se dvakrát "zakoukala" jinde.
Nemyslím to zle a neodsuzuji, ale pouvažuj nad tím, máte dvě malé děti, abys je z hlouposti nepřipravila o rodinu a sama sebe o partnera, kterého (jak sama píšeš) miluješ.

Reaguji na mikkýsek:
jo přesně i když přítele miluji tak sem to stejně udělala jak sem psala měli jsme krizi a psala jsem to i v jiných tématech že je dost dominantní a dříve mě dost ponižoval ted se to uklidnilo tak doufám že bude klid byla chyba na obou stranách jen já to řešila nevěrou.
Taky sem říkala že nikdy nepodvedu a nevěru nesnáším a neodpustila bych ji ale když se s tím člověk setká tváří v tvář je to něco jiného a můžu povídat co chci...

Reaguji na Lauritta:
já s tebou souhlasím, taky si myslím že jsem nevyzrálá, ale nevím jak se toho zbavit. Už rok se snažím sekat latinu aninemám potřebu podvádět, ted jak sem říkala se to k nám vrátilo do starých kolejí jak na začátku a je to krásné, nějak jsme si všechno vyříkali (nevěru sem tedy nepřiznala ale on není hloupý a vidím na něm že ví že sem nevěrná byla) ale snažím se. Možná to je také tím že sem pořád s holkama sama, on je furt pryč a já se cítím nedoceněná a pak hledám útěchu jinde. Ale už ji opravdu nikde hledat nechci, poučila sem se hodně a už chci mít spokojenou rodinu a hlavně partnera...

Reaguji na nicolettka: Musíte si na sebe udělat s partnerem čas, zní to jako fráze, ale je to tak Nicki.Nejste jen rodiče, ale i partneři.Na mě působíš (i z jiných témat) jako milá holka, která se trápí, cítí se na všechno sama a s určitým deficitem lásky ze strany tvého partnera.A to je podle mě důvod proč pak najednou někde ulítneš.Něco si tím kompenzuješ a dokazuješ.

To je dobře, moc ti to přeju.Paradoxně, ač jsem hodně proti nevěrám, vám možná pomohla uvědomit si, co k sobě cítíte a fakt, že o sebe nechcete přijít.Jen si i do budoucna na sebe nezapomeňte udělat čas (i kdyby to měla být půlhodina večer, když děti usnou).
Držím ti palce a věřím, že to zvládneš.

Jenže člověk by se měl ze svých chyb poučit, což ty jsi neudělala. Pouvažuj, zda je váš vztah tak hodnotný, jak si myslíš. Ano, stát se může, ale ne tolikrát Krize nekrize, pokud zahneš jednou, tak si uvědomíš, co chceš, ale ty si to stále neuvědomuješ, nebo si to nechceš přiznat