Život s alkoholikem

Kolikrát je pro děti lepší žít s matkou bez stresů, než za těchto podmínek s otcem...Děti z takových vztahů si to nesou do života. Také můj první manžel byla moje první láska od 16 let a měli jsme 2 děti. Poslední kapkou bylo, když jsem se probudila v moči, nebo když v noci otevřel skříň a vymočil se tam...navíc, často opilý člověk působí hrozně a jeho inteligence rapídně klesá...nemůžeš si ho vážit, po letech ho začneš jej nenávidět, život s ním tě ubíjí. Neubližuj si tím, že v tom zůstaneš....

Všem děkuji za podporu. Myslím, že se začíná blýzkat na lepší časy. Včera jsem manželovi "šlápla na krk". Vypadá to, že snad pochopil, že má problém pro něj samozřejmě v uvozovkách. Ještě jednou díky moc dodali jste mi tu sílu. Budu vás informovat jak vše dopadlo a řekla jsem si, že si budu psát deníček a zapisovat jak dlouho to vydrží. V opačném směru už to nemá žádnou cenu.

jakuta
moc držím palce. Když jsem si já stěžovala u psychiatra, že manžel dává přednost hospodě a kamarádům, tak se mě zeptal: A dokážete mu nabídnout jiný program ? No a já si uvědomila, že vlastně v sobotu uklízím, něco vařím a vlastně žádnou alternativu mu nenabídnu.
Zkus naplánovat nějaký výlet na hrady a zámky - třeba, to mě jenom tak napadlo, protože hlavní bude dostat jej z domu a nějak jej zabavit.. Aby prostě neměl čas myslet na kamarády a pivo. To fakt funguje, prostě vytáhnout rodinu na výlet. A v tomto by ti tchýně mohla pomoci - společně - zkuste na něho jít spolu dohromady, že třeba chcete v sobotu se jen někam podívat....

děvčata proto tvrdím, že dobrý psychiatr je důležitý, protože problém, který vy vidíte zevnitř a jste do něho vtažené jako účastníci, vidí právě pohledem člověka který je venku. Navíc je odborník na lidskou duši. Ale prostě to vidí jako nezaujatý pozorovatel. Když jsem si stěžovala že manžel dává přednost pivu a kamarádům, tak místo toho aby mě politoval, řekl mi jaká jsem chudinka, jaký je muž darebák že si nás nevšímá, tak se prostě logicky zeptal : a máte spolu nějaký program v sobotu, který by mu omezil hospodu ? co vlastně spolu o víkendu děláte - a já si najednou uvědomila, že toto plánování je i moje starost, že nemůžu chtít po mojem, aby přišel : Pojedeme do Lednice (např) ale že s tím musím přijít já sama.... Takže to pro mě byla ze strany doktora taky výtka: stěžuješ si, ale co pro to aktivně děláš - a bohužel jsem měla máslo na hlavě já !

A nemáme snad každý zodpovědnost za svůj život sami?
Proč my máme organizovat manželovi program?
Snad jsme partneři, tak se domluvíme, ale ne že jeden to potáhne a druhý se poveze...

venuše
ano máme zodpovědnost sami za sebe. Na druhou stranu, pokud chci, aby manžel přestal chodit do hospody tak mu musím nabídnout nějaký program, aspon ze začátku. Než se chytne. Jinak to prostě nejde. Pokud teda chce jakuta zachránit vztah. Manžel sám je dost pohodlný na to, aby se k tomu rozhoupal.

eva1960
souhlasím s Tebou, přece i s nepijícím partnerem občas vezmeme organizaci volného času do svých rukou ... Podle mne to může být i příležitost nějak vyzdvihnout, jak je to fajn, když je střízlivý ...

Nad tímto jsem taky hodně uvažovala a rozhodla se koupit kolo (manžel má nové) a budeme hlavně jezdit na výlety. Je pravda, že mám starostí o domácnost až nad hlavu. K tomu bydlíme v RD kolem je práce taky až nad hlavu. Ale na výlety se nedá jezdit večer. Co dělat po večerech aby se "zabavil" To mi zase přijde jakobych bavila malé dítě, které je nemocné a nemůže dělat tohle a tamhleto, ale po pravdě řečeno chlapi jsou jako malé děti. Tchýni do toho zatahovat nechci. Nebydlíme v jednom domě, ale v jedné vsi a ona je povahy, že by jen přemýšlela, nespala, brečela a manželovi stejně nic neřekla. Ten by ji stejně neposlechl, tak jsem se to rozhodla vzít do vlastních rukou.

Jakuto,
je fajn, že chceš být aktivní, určitě v Tobě bude manžel cítit oporu, a pokud fakt sám bude chtít (a Ty mu jen pomůžeš), pak je to na výborné cestě.
Bohužel ale můžeš být jen ta pomocná ruka, udělat to za něj nemůžeš.
Rozhodnutí alkoholika nepít musí vycházet především z něho samotného. Kvůli nikomu jinému to neudělá. Jedině kvůli sobě.

jakuta
Moc držím palce, aby to vyšlo Hlavně nepolevit!!!

Děkuji všem. Bude to vypadat, že si jen stěžuju, ale jsem slaboch blbá. Vše je opět ve starých kolejích. V pátek zabíjeli s kámošema malý prasata, manžel mi samozřejmě slíbil, že pít nebude, ale skutek utek. Rozčilování, vyhrožování nic neplatí. Hlavní je, že měl výmluvu, že slavili jeho svátek. Včera jsme měli návštěvu přišli mu popřát a jak si myslíte, že to dopadlo? Samozřejmě byl zase pod vlivem. Když všichni odešli, tak mi nalil, že prý ať si s ním ťuknu na zdraví. Já jsem odmítla s tím, že ho v tom podporovat nebudu a už jsem si stejně připili. Tak se pořádně naštval, syna vyhnal ke mě do ložnice a spal v pokoji. Jeho včerejší slova byla, když si s ním nechci připít, tak od teďka bude mít volné pole působnosti. Chodíme do stejného zaměstnání a dneska nepřišel do práce. Chlapi se ptali kde je a copak já to můžu vědět? Abych se vám přiznala, možná i tajně doufám, že si šel zařizovat rozvod. Na tohle jsem já srab. Ale vím, že si nechávám utíkat život mezi prsty a jen se trápím, jenže já na to abych zašla za právníkem nemám

jakuta
u nás ty svátky nejrůznějších kamarádů slouží taky jako záminka, že se musí opít. Kolikrát je to jméno kamaráda, kterého potká tak jednou za uherský rok. Ale jako záminka je to dobré. Nevyčítej si, že jsi srab ... To nás je víc....
Za právníkem - proč bys chodila, pokud nechceš nebo nemůžeš požádat sama o rozvod, tak ti právník nepomůže. Zbytečně bys mu platila.
Spíš bych ti radila si v klidu sednout a promyslet co dál. Jaké máš možnosti ? Pokud bys od něho odešla, můžeš jít do podnájmu. Nebo ještě jinak - můžeš si postupně připravovat půdu pod nohama, v případě že bys odešla ? Můžeš si odkládat nějakou částku bokem abys za ni potom mohla pořídit aspon pronájem ? V případě rozvodu, kdyby šlo do tuhého, může jít manžel bydlet k tchýni nebo ty bys tam šla i s dětmi ? prostě zkus si teda připravovat nějakou variantu co a jak dál.

Eva1960

Máme nově postavený RD, tak nepočítám s tím, že bych se domku vzdala. Manžel ať si jde bydlet třeba k tchýni. Tohle já promýšlím už hodně dlouhou dobu. A v hlavě se mi hodní akorát slovo rozvod. Já už takhle fakt dál nemůžu. Nevím co bude odpoledne až se vrátím domů. Nervy mám na pochodu.

jakuta
to bych taky v tomto případě asi nedělala. Problém bude potom v tom, že ani jeden nebudete mít na vyplacení druhého. Pokud ho při rozvodu nevyplatíš, tak ho z domu nedostaneš a potahne se to hodně dlouho. Mám dvoje sousedy, obě rodiny se rozvedly. Měly (resp. mají) dům jako my - to je skoro v centru města, v dobré lokalitě, velká řadovka, 20 let starý.
Jedna rodina to vyřešila tak, že dům prodali, dostali tehdy 3,5 mil, manžel si koupil byt a manželka si koupila menší rodinný domek ve vesnici kousek od našeho města. Šli od sebe a jsou dneska každý spokojený.
Druhá rodina - manžel se odstěhoval, manželka s dcerou bydlí pořád v domě. Přestože se manžel odstěhoval k nějaké přítelkyni, má tam trvalé bydliště a protože ho ted jeho přítelkyně nechala, tak se opět nastěhoval do domu. Na nic nepřispívá, Martina to všechno táhne ze svého a vleče se to už 5 let. Všichni jsou na nervy.

Vím že ti domek leží na srdci, je to tvoje, určitě jsi se na tom nadřela. Na druhou stranu se zeptej, jestli ti ten majetek za to stojí, za ty nervy a promrhaných spoustu let života. Někdy je totiž lepší začít úplně od nuly, ale postupně se vypracovat, než přešlapovat a nervačit se spoustu let a v konečném důsledku mít pocit promarněného života.