Život s alkoholikem

něco by s tím dělat měl jestli tolik pije denně neni to dobrý-třeba ještě bez té vodky, tak v pohodě.... můj otčím sice nepije denně....občas vynechá ale každý víkend stoprocentně a to každý ten den vypije tak 15 piv a láhev rumu-to nepřeháním-nechápu že už dávno neměl otravu alkoholem a že vůbec ještě stojí na nohou, ale zvládne to.....taky začínal pivem a vínem, ale jakmile k tomu potřebuje vodku..

Dainty promiň přečetla jsem si jen poslední příspěvek takže jsem nevěděla o koho šlo.....

pajula
No, to je docela děs, takový táta a teď i otčím. Chudák Tvá máma, ale zjevně jí tyhle typy z nějakého důvodu přitahují.
U nás se pilo taky dost, když jsem byla dítě, ale alkoholismu mě to neuchránilo.
To množství, co píšeš o otčímovi, je fakt slušné. Musí mu být pěkně blbě, po takovém zátahu. Ale vím, že to člověka od dalšího chlastu neodradí. Nechápu jak to, ale je to tak.

Venuše Je to divný ale zle mu nebývá-nebo to dokáže tak dobře na sobě nedát znát? Nevím, ale právě se vždycky ještě divíme, že mu neni zle, že je úplně v pohodě.....dyť jiný normální člověk který by tohle vypil by to snad nepřežil....a když tak by mu druhý den bylo pekelně krušno....Já jako jsem dřív alkohol zavrhla úplně. Byla jsem stoprocentní abstinent, teď už si občas s kamarády dám když je nějaká ta příležitost. Můžu ale leda jen takový ty sladký moky jako je zelená, peach vodka apod a to ještě ke všemu jak nejsem zvyklá tak mě stačí dva panáky a jsem v náladě. No a jestli maminku tyhle typy přitahují-to myslim ani ne-bohužel má prostě smůlu. Můj otec býval taky abstinent protože vyrůstal v rodině alkoholiků a bylo mu to odporný. Moji rodiče podnikali a byli celkem úspěšní....když pak ale nastaly menší problémy táta začal pít a došlo to až tak daleko jak jsem říkala....ale poněvač jsme měli pořád hospodu maminka ani s jinýma lidma do styku nepřišla-s otčímem se potkali v hospodě, takže co jiného se tam dá najít. Musím říct, že je fakt že můj táta dopadl strašně a my všichni díky němu taky-ale já ho mám rozděléného na dva různé světy, pamatuju si ho jako rozumného, vtipného, pracovitého a inteligentního člověka, který měl rád svou dceru nade všechno....tyhle vzpomínky si chci nechat v hlavě i když je to někdy hrozně těžký-toho horšího přece jen bylo víc.

pajula
Dva různé světy, dva různí lidé...a přesto jeden táta.
Jo, co s člověkem dokáže alkohol.
Ale přesto, nejsme oběti alkoholu, nemusíme do toho jít. Je tisíc jiných způsobů, jak řešit problémy. Jenže tenhle je nejdostupnější, a legální, podporovaný státem...ach jo.

Venuše No jo...já jenom nedokážu pochopit jak si někdo na něčem takovém dokáže vypěstovat závislost-já vždycky z těchhle věcí měla panickou hrůzu...mám v sobě pořád takový pocit, že když byl můj otec alkoholik, že já dispozice k závislostem budu mít taky.....proto jsem i měla vždycky hrozný strach se třeba napít, vyzkoušet cigaretu nebo jointa, jako bych měla po jednom "ochutnání" být okamžitě závislá.... nakonec jsem teda zkusila všechno....ale nikdy jsem neměla potřebu zkoušet to častěji, nebo prostě chtít znova....nedokážu prostě nikdy pochopit co se v člověku odehrává, proč potřebuje znova, proč tomu nedokáže odolat i když má okolo sebe lidi, které miluje a ubližuje jim tím....

pajula
Kdysi bych napsala něco podobného, jako Ty. Že nechápu, jak se někdo může na tom stát závislý.
Člověk míní a život mění.
Jsem nyní abstinující alkoholik, a už vím, co to znamená propadnout závislosti.
. Ten nejhorší hnus. Ztráta vlastní identity, únik před sebou sama. Zkušenost je to nesdělitelná, nepřenosná. Co se odehrává vevnitř Ti nikdo sdělit nedokáže.

Venuše nikdy to asi nepochopím-leda kdybych to zažila, ale to radši zůstanu v nevědomosti. Před tebou se klaním, žes dokázala vůbec začít abstinovat, přiznat si, že už je to závislost a dokonce říct, že je to hnus. Moc ti přeju aby se ti povedlo jednou žít naprosto svobodně bez věčnýho kontrolování a abys našla hlavně smysl pro to proč přestat-ale ten určitě máš! Můj táta to tenkrát nedokázal až do poslední chvíle tvrdil, že kdyby chtěl, tak dokáže přestat. Nevím jestli opravdu tolik nechtěl, nebo to byla jen sebeobrana...ale smysl pro nový začátek by určitě měl.

pajula
Každý abstinující alkoholik Ti řekne, že chlast je hnus.

Čím dřív, tím se přestává líp. Ale šance na úspěch je vždy. Jenže motivace (rodina) bohužel v tomhle případě je jen podpůrným faktorem, ne rozhodujícím. Rozhodující je rozhodnutí člověka samotného. Kvůli sobě. Ale to už tady bylo popsáno.

Škoda, že nemůžeme uchránit své děti podobných zážitků.

Ahojky
muj tata pije mamu i bráchy to moc ničí, pár týdnů je vždy klid a pak najednou nedojede z práce dom, mama a brách ho hledají a najdou ho uplně ožralího v lese v AUTĚ a on je jim ještě schopnej tvrdit že je přece střízliví a že jede dom. Já to nechápu má všechno co chtel peníze zdravou rodinu. Chteli jsme ho přihlásit do léčebny ale on tam dobrovolně nepujde nevíme jak to máme udělat protože jej nechceme stratit.

dianne99
Život s alkoholikem
17.2.2009 20:29:43
Ahoj holky, žijete některá s alkoholikem? Jaká šance je na nápravu?

Dieanne zažila jsem si svoje a radím ti rychle od něho pryč!

Zažila jsem si 3 roky v manželsví svoje a skončilo to pěstí do oka( to udělal poprvý a to bylo vyvrcholení jeho pití a agresivity) .Ten člověk se nezmění a bude jen slibovat. Můj muž byl agresivní a miloval chlast. Rozbíjel mi věci, ponižoval, urážel, strkal do omě. Vždy, když něco udělal, byl jak beránek a sliboval., že už nebude pít.Ale opět se napil a bylo to pořád dokola.Ted se po 3 letech rozvádíme a naštěstí nemáme děti.

On je alkoholik a sám to ví, ale tohle si ženský nezaslouží, aby takto žily.Velice je důležitá opora a odvaha. Odejdi najdeš si lepšího, ikdyž vím, že to není nadné.
P.S. Nezmění se věř mi !!!

ahoj holky

mám taký problém...som vyše roka s chlapom,ktorý bol alkoholik,teda denne pil vyše 20 rokov
teraz má 42 a minulý rok v únoru s tým sekol
hovorí,že kvoli mne,ja viem,že to bude skor kvoli zdraviu,začali mu vypadávat vlasy,mal podozrenie na nejaké vážne ochorenie
no a teraz k veci...rok úplne abstinoval,nedal si ani kvapku
ale na silvestra si pripíjal šampanským,k tomu dva poldecáky
odvtedy ide do krčmy každú sobotu
dá si tak dva,tri rumy a ide domov
je to len jeden den v týždni,hovorí,že sa potrebuje odreagovat
ja mám ale obavy,že sa to celé vracia spat
na jednej strane si hovorím,že každý chlap si z času na čas vyjde s kámošmi von a vypijú si
ale na druhej strane sa bojím,že sa to zas vymkne spod kontroly a skončí tam,kde kedysi
čo mám robit?
vdaka za každú radu

Reaguji na dianne99:
Žiji s alkoholikem a nevím jak dál. Partner pije delší dobu, ale nikdy nebyl agresivní, nebil mne ani nebyl nijak hrubý, takže jsem až tak neřešila. Bohužel to byla chyba. Pití se stupňovalo. Co se týká jeho chování, tak je pořád stejný, ale přesto mi to vadí, když vidím, jak má krvavé oči a řeší nesmysly, které by jako střízlivý neřešil.
Nyní spolu máme syna. Když se cca před půl rokem opil ráno, tak, že nevěděl o světě. Sbalila jsem si věci, 2 měsíčního syna a odjela k babičce. Viděl, že odjíždím, ale byl tak na mol, vůbec mu nedošlo, že odjíždím od něj.
Problematiku jsme řešili již dříve, ale léčení odmítal, přesto, že sám přiznával, že je alkoholik a má problém.
Když vystřízlivěl, tak mi volal, jako by se nic nestalo a prý kde jsme a co děláme. Tak jsem mu po telefonu sdělila, že je konec a přijedu se jen domluvit na bydlení a financích a vzít si nějaké věci.
Po týdnu jsem přijela domů a partner sdělil, že půjde na léčení. Takže jsem s ním zůstala a podporovala ho a navštěvovala v léčebně. Když se po třech měsících vrátil domů, malýmu bylo 5,5 měsíce.
Po návratu navštěvuje psychyatričku a bere antabus. Doma je 1,5 měsíce. Včera jsem zjistila, že opět pije...

lituji tě , sbal se a odejdi , je to těžké pro tebe vím ,máte dítě , ale radím ti jdi tohle se nikdy nezmění a zničí to život především tobě.Udělalas vše co jsi mohla , víc mu nepomůžeš to už je jen jeho stín , se kterým se musí vypořádat on sám.Připrav se na to, že až odejdeš propadne chlastu ještě víc a bude tě psychicky vydírat ,musíš vydržet. Já už jsem si tímto kdysi prošla on však byl hrubián .Naštěstí jsme byli oba svobodní a neměli závazky.Ale i tak to bylo psycho !! Chlast je svinstvo a já ho nikomu netoleruji bohužel.

Čau holky... je to smutné čtení tohle všechno. O životě s alkoholikem vím bohužel svoje. Manžel pije denně. Někdy víc, někdy míň. Kdybych na něho nevrčela jak pes, pod půllitr tvrdého chlastu na dva dny nepůjde. Jeho otec je taky alkoholik. Díky tomuhle se mi dokonale znechutil chlast natolik, že já sama když vidím pohárek vína, nebo jiného alkoholu, obrací se mi žaludek. Naštěstí nemáme děti. A upřímně - ani žádné neplánuju. Nikdy jsem je moc nechtěla (manžel naopak ano). A tohle mi aspoň docela nahrává.
Proč od něho neodejdu? Já nevím. Bojím se postavit na vlastní nohy. Jsem srab, je mi to jasné. Tak se aspoň učím další cizí jazyk, snažím se začat tak trochu svoje podnikání a celkově se víc zajímám o to, jak být víc samostatná. Časem se snad vzchopím natolik, že ho opustím a najdu si někoho, komu nebude přednější flaška, než já.
Ale abych nebyla jen takový pesimista... chtěla jsem vás trochu pobavit, tak poslouchejte:
manžel zase přišel hodně nalitý a mě už ruply nervy. "Tajně" si nalél do pohárku na stole a nechal ho tam stát, aby si odskočil. Já nelenila, a přilila mu k tomu dvě lžičky Gutalaxu. Jak byl namol, tak si toho nevšiml a obrátil pití do sebe. Druhý den to začalo... byl na WC snad 10x!! [smích] ... pomalu si plánoval den tak, aby se někde nepo... ehm. Já vím, že tenhle způsob nic nevyřeší. Ale když už jste zoufalé a naštvané... minimálně se velice dobře pobavíte, to vám garantuju.