Život s alkoholikem

brunka
jasně - rodina zničená, hlavně že chlap je v pohodě denně nalitej. Ale jak nedejbože ho začne píchat na játrech - najednou vyžaduje aby kolem něho všichni skákali.
Ale to už jsme se odchýlily od tématu. Já bych nečekala na to, až bude mít zdravotní problémy ale šla bych hned. Vyhlídka je totiž dost nehezká - najednou člověk zjistí, že sedí doma a čeká, zatímco chlap je v hospodě. Je to nějaký život ???
ale to si jakuta musí srovnat sama. Já říkám, že žádný chlap za to nestojí.

souhlasím,, nářky, prosby ani vyhrožování na ně neplatí,, a to můj přítel byl takzvaný tichý pijan, tu schovaná láhev, tamhle zasrtčená láhev,, nenápadně,,, nikdy ho nikdo neviděl pít,, a to je pak problém, ještě , že já jsem takový pátrač,, tak jsem občas něco našla,a postavila před něho,,ten čučel,, občas mi řekl, jak to že mi lezeš do věcí,,no ale já na to měla odpověď,, a kdo ti dal právo po mně chtít takovou toleranci???Ale nebylo to k ničemu,, až ty jeho bebínka mu otevřely oči, léčitel mu řekl,,máte játra v prdeli a můžete přijít o nohu )))

Já vím, že bych měla odejít, nebo spíše vykopnout jeho. Jenže v tomhle směru jsem asi slaboch a nedokážu to dotáhnout do konce. Výhružky na něj neplatí. To aby si na to přišel sám asi těžko. Jeho otec taky pil asi stejně jako manžel. Tchán přestal až s tím, že měl nemocné srdce a minulý rok zemřel na selhání. A moc dobře si pamatuju, když jsem s manželem jen chodila (mimochodem jsem s ním od svých 15-ti let, letos mi bude 30 a 10 let manželé) a jeho otech přišel domů v podnapilém stavu, jak to manželovi tenkrát strašně vadilo a nadával. Chová se teď úplně stejně. To si ale na tchána absolutně stěžovat nemůžu, byl to jinak milionovej člověk. Ale představa, že takhle bude "blbnout" do 50-ti let jako jeho táta mě přivádí k naprostému šílenství. On je ještě k tomu typ, kdy mu řeknou kamarádi - Ale co by jsi chodil domů, to jsi podpantoflák? Tak bude sedět třeba až do zavíračky a já jsem celá rudá vzteky doma. Jenže on nepochopí to, že já jsem utahaná absolutně ze všeho a na to abych se věnovala jeho potřebám už nemám vůbec chuť jsem ráda, že si večer lehnu a v momentě spím. Chodím do práce, starám se o děti to ještě musím stihnout odpoledne nakoupit uvařit, protože jsou zvyklí mít teplý jídlo. Já nevím, je tohle normální chlapská blbost, nebo tak myslí i ostatní?

jakuta
ono je to strašně těžké,, já jsem také příteli vyhrožovala, že odejdu,, neudělala jsem to, páč ho mám ráda,,ale vím, že kdyby s tím sám nedělal nic, tak by se chylovalo k tomu, že si sbalím kufry časem (

ppojistka

Ty máš možná to štěstí, že si na to přišel přítel sám, ale ten můj dokola opakuje, že se ani toho piva nevzdá, tak má tohle cenu? Musím tím ještě myslet hlavně na děti a taky na tchýni. Sice je to hrozný, ale od doby kdy zemřel tchán je nervově slabá a to že bych opustila manžela by pro ni byla další hrozná rána. A tady je asi můj největší problém. Myslím na ostatní místo toho abych myslela hlavně na sebe.

jakuta
třeba by pomohlo, kdybys vyhledala odbornou pomoc Ty sama ... Držím palce!

prosím poraďte mi také, myslíte, že by měli jít můj přítel i jeho sestra někam na poradnu, že by jim poradili, jak s matkou-alkoholičkou vycházet?? nebo, jak ji donutit jít na léčení??

stanikowa
Začínám nad tím hodně vážně uvažovat. Asi to nebude od věci. Teď mi pomohlo i to, že jsem to tady ze sebe dostala. Pořád to v sobě dusím a manželovi to říkat to je jako bych mluvila do prázdné zdi.

Looniee
Jak ráda bych ti radila. Sama nevím kudy kam. Jak píší ostatní na to si musí přijít asi každý sám.

moje zkušenost je taková, že nejde opustit mužskýho, ať už je jakýkoliv,, pokud nemáme rozum a srdíčko v jedné lajně,, rozum nám říká,, jdi od něho, ničí tě,,trápí tě,, nemá to smysl,, a srdíčko vám našeptává,, ale máš děti,, co tomu řekne okolí, kam půjdeš,,je to i tvoje ostuda,,zůstaneš sama,, prostě je potřeba se pevně rozhodnout a odjít i zace nějakých ztrát,, já jsem odešla z manželství po 22 letech,, ne kvůli alkoholu, vše jsem muži nechala a začala od začátku,, dnes nejsem ve stresu a mrzí mě, že jsem tento krok neudělala dříve ))pokud máte možnost sehnat si knihu nebo film ,,tajemství,, doporučuji,, mohu i sama poslat ))) díky informacím, které Vás mohou posunout v rozhodování, můžete od základu změnit svůj život )

jakuta
bereš ohled na manžela, bereš ohled na tchýni - promiň, ale kdo z nich myslí na tebe ??? Nebylo by třeba od věci sednout si s tchýní, pokud je co k čemu a říct: Mám s vaším synem vážný problém a pokud to společně nebudeme řešit, tak od vás všech odejdu. Koneckonců je to její syn tak snad by mohla vědět jak na něj. A někdy totiž synové víc dají na matky než na manželky. Prostě pořád je to pro něj jeho matka a má u něj autoritu už z dětství.

Jinak samozřejmě by bylo velmi dobré kdybys vyhledala pomoc odborníka. Určitě ti to pomůže aspon v tom, že se "vymluvíš" a nebudeš to v sobě dusit. ovšem jsem přesvědčená, teda pokud bude dobrý, tak ti dokáže poradit. je to běh na dlouhou trať ale bude tě navádět aby ses dokázala rozhodnout.
Už jsem to tady někde psala, musí ti odborník ale sednout, pokud nebudeš mít vnitřně pocit že je ten pravý, klidně mu to řekni a běž k jïnému. Pravý profesionál to nebude brát ve zlém, psychiatr léčí duši, a pokud k němu nebudeš cítit že je to ten pravý, tak to nemá smysl. A tady to není o tom, jestli je dostatečně vzdělaný nebo jinak, to už jde o pocitu. Třeba by tě na něm rušilo, že má velké uši .... Bohužel, i to je pocit. Takže to chce hledat.

Děvčata a pro všechny
Už jsem to tady psala několikrát - neděláme tajnosti, že máme svého praktického doktora, zubaře, gynekologa, plastického chirurga ale prostě přiznat se že máme svého psychiatra nám pořád připadá nějak ponižující, jako by nás ostatní pokládali za blázna. Ale mít v pořádku mysl a myšlenky je strašně důležité, proč bychom konečně nemohli normálně říct: ne mám vynikajícího zubaře, ale představ si holka, mám super psychiatra.... Uvidíte, že až to z vás jednou takto vypadne, že se vám uleví....

ppojistka,
zrovna dneska ráno jsem se na tu knížku dívala v nabídce nějakého letáku. Dobré ???

jakuta
kdybys viděla, jak já jsem kdysi na tchyni ječela, at si se synáčkem (už 50 letým) udělá pořádek, nebo díky té jeho hospodě od něho odejdu a nechám ho shnít v tom bordelu, který po sobě dělá !!!! Tos měla potom vidět, jak promlouvala do duše... Ono to sice pomohlo jenom na chvíli. Ale já jsem svého času normálně dělala i to, že došel z hospody večer třeba v devět nebo v deset, já chytla telefon, zavolala jsem tchýni a požádala ji, aby to s ním vyřešila, že na sebe doma nenecháme řvát. Vytáčela jsem ji s tím hodně dlouho. A to jste měli vidět jak mu potom domlouvala.

dianne99
já jsem chodila k psychiatrovi na pojišťovnu, akorát když to bylo před lety na dlouhodobou léčbu, tak jsem mu za každé sezení za hodinu platila 150 korun. Hodinu se mi vždycky věnoval. Našla jsem ho na doporučení svoji praktické lékařky. Předtím jsem navštívila dva a ti mi nevyhovovali, prostě byl to pocit, ale nechtěla jsem k nim chodit.
Takže asi se zeptat, objednat, navštívit a uvidíš sama. Dobrý psychiatr ti nemůže na tvůj problém předepsat jenom léky, měl by znát příčinu. Samozřejmě že léky možná napíše, ale ty jsou na zvládnutí těch prvotních fyzických problémů, ale po psychické stránce by s tebou měl pracovat.

to já vím, léčim se deset let..vším jsem prošla...ale na malém městě je to problém, prostě dva psychiatři a oba blbí..