Život s alkoholikem

máš pravdu...já jsem takový hlupák dobrák...chyí mně asertivita, ale pracuji na tom,objednala jsem se do poradny, takže to řeším

dianne99
tak to moc držím palce, podle mne je to přesně tak, jak psala Zrzka, nejvíc mu pomůžeš, když pomůžeš sama sobě Že si dobrák, možná samaritán, nebo tak něco, to je taky možná jeden z důsledků toho, že jsi DDA

co je to DDA?

dianne99
jé, promiň, DDA je dospělé dítě alkoholika

dianne99
Problém je v tom, že já sem nepsala o tom, že si to myslím, ale že to už je dokázáno...děti alkoholiků s velkou pravděpodobností se také stanou alkoholiky, ale záleží i na prostředí a dalších schopnostech toho dítětě(člověka) ženy třeba s tímto břemenem bojují lépe než muži, jsou k sobě disciplinovanější a dokáží se lépe poprat s problémy....
Já se omlouvám, nechci aby to znělo, že jsem proti tobě nebo komukoliv, taky se mi to nechce moc přijmout...ale stím moc nenaděláme...

Pupča
tak ale i kdyby to byla pravda, tak když to člověk ví, tak na to může být připravený, po prvním pivu se přece nikdo závislákem nestane, když ví, že si musí dávat pozor, tak si přece může říct, že nebude raději pít vůbec, určitě jsou i tací ...

stanikowa
To je přesně to co říkám Máš naprostou pravdu, geny ovlivňují většinově ale ne vše, zbytek je na člověku a jeho okolí a právě proto by to lidé vědět měly aby na to byli připravení a mohli s tím bojovat pokud se ten problém vyskytne. Ale bohužel informovanost veřejnosti je naprosto v zoufalém stavu a i kde informovanost je tak to stejně nemá žádné vyslédky viz. matky kouřící dětěm pod nos cigarety...až jejich děti umřou ve třiceti na rakovinu tak bude pozdě...

Prispejem k tej téme dedičnosť alkoholizmu. Je určite dedičný. Teda nemusí to byť alkoholol, skor sklony byť na niečom závislý (nikotín, drogy..) a sklony riešiť problémy vykašlaním sa na nich a nejak na nich zabudnúť (napr. schlastať sa). Otec je alkoholik, jeho otec bol alkoholik a neviem ešte do ktorého pokolenia máme alkoholikov. A ja mám tiež rada alkohol, marihuanu atď. Mám rada ten sposob uvolnenia. Neviem odhadnúť kedy mám dosť a neviem si naliať len tak na chuť. Preto sa takýmto veciam vyhýbam (to by som neprežila, keď by som mala skončiť ako otec). Neberte to tak, že som alkoholička, skor na sebe pozorujem možné rizika. Mám v sebe nejakú slabosť v povahe, ktorá može vyústiť v problémy. Myslím, že táto slabosť povahy je to, čo sa dedí a záleží na človeku, ako sa s ňou vyrovná.

Taky musím reagovat na tuhle debatu...skoro rok jsem žila s alkoholikem,a musím říct,že jsem zažila peklo.Už jeho otec byl alkoholik,který naprosto odrovnal jeho matku jak psychicky tak fyzicky.Byla to chodící troska s totálně pošramoceným sebevědomím.Jeho otec byl 6x na lečení, vždycky se vrátil a po měsíci začal nasávat znovu.Jenom za ten rok co jsem s něma žila tam byl 2x.Když jsem konečně pochopila,že i můj přítel má problém bylo,už pozdě...já byla bezhlavě zamilovaná a myslela jsem,že jen já mu dokážu pomoc...tak jsem ze sebe nechala dělat vola...dívala jsem se jak se ničí chlastem,a když jsem něco řekla(ze začátku vztahu)říkal však já nejsem opilej(každý den musel mít nějaký alkohol)...na druhý den omlouvání.Po třech měsících začal pít ještě ve větší míře,a k tomu přidal nadávky,urážky.Ráno opět omluva a největší anděl,už se to nebude opakovat atd...já mu opět uvěřila....a tak to šlo dál,a já pořád ustupovala,omlouvala ho a věřila,že se kvůli mě se změní...ha,ha..po půl roce začlo peklo.....každý den opilej a k tomu agresivní...začlo to výhružkama,a skončilo to rozbitou hlavou....nejhorší na tom bylo,že i po tomhe jsem mu odpustila...za prvé jsem ho milovala,zní to divně...ale bylo to tak,a za druhé jsem neměla kam jít nebo spíš osamostatnit se-odpoutat se od něj.Rodiče jsem měla skoro 40km daleko,a chodit do práce a přespávat u druhých nepřicházelo v úvahu....tak jsem nechala to moje sebevědomí pomalu a jistě zadupávat do země.Chodila jsem se strachem domů co zase bude,a co mu bude vadit...hledal si úplné hovadiny aby mě mohl nadat,ponížit,dát mi facku...zničil všechen nábytek,ale jen ten co byl můj...ted když si to vybavuji bylo to šílené,ale zkušenost do budoucna čemu se vyvarovat obloukem.Jednoho dne mě došlo,že to nemá budoucnost,už mě přestalo bavit poslouchat,že on alkoholik není,a že léčení nepotřebuje...začla jsem si hledat podnájem,a odešla...bylo to těžký pro srdce,protože ikdyž se choval jak hovado,tak něco mě k němu strašně přitahovalo,ale mozek věděl že to nikdy nebude fungovat,a že bych za deset let byla jak jeho matka...začla jsem zase znovu žít,to co mě zakazoval(holiče,solárko,nehty,malování,cvičení)js em začla dělat...vrátila jsem se do normálního života.Je to,už čtyři roky...z toho kluka je chodící 40kg troska,bezdomovec sedící na lavičce s čučem za 2Okč v ruce...takže dianne99 dám Ti radu,veň nohy na ramena a prchej než se Tvůj přítel posune o další level...už ted to bude težké odejít,tak nečekej,až Ti pošramotí Tvoji duši ještě víc,a z vlastní zkušenosti....pokud by se chtěl léčit šel by hned...a bez výmluv,a ne jen kvůli Tobě...ale hlavně kvůli sobě!!!!přeji hodně sil...

Bara21
gratujujem!

Každej alkoholik se musí dostat na samé dno, jinak si nepřipustí,že nějakej problém má. U většiny je to tak,že oni nemají žádný problém , to je ti druzí ho mají (jejich přátelé, rodina, atd.) Nemyslím si,že je to dědičné, spíše psychického rázu. Člověk nezvládne nějakou etapu nebo část života, postupně se to kupí a řeší to tím ,že pije. Jinak pokud s tím nechce alkoholik nic dělat,, tak se můžete stavět na hlavu, jak chcete a stejně nic neuděláte. Radím otevřeně o tom mluvit s blízkými ,kamarády. Nechat,ať se dostane opravdu na dno,buď se vzpamatuje nebo ne. Život s alkoholikem ..... akorát se odrovnáte, nohy na ramena a utíííííkat.

Kvoli tomu by som im chcela vidieť do hlavy. Či si to ozaj nepripustia, alebo sa len boja ísť sa liečiť, a preto sa tvária, že si nič také nemyslia. Jednoducho mi to hlava neberie. Veď keď chlastajú 5 dní v týždni, tak musia aj sami dospieť k záveru, že sú alkoholici. To mi vždy prišlo divné.
Inak na obranu všetkých alkoholikov, ktorí po návrate z liečebne chlastajú ďalej. Viete čo to je v Čechách a na Slovensku odmietnuť alkohol keď ho niekto ponúka? Je to fakt problém povedať nalievajúcemu jasne nie bez toho aby ste urazili. Musíte narovinu povedať, že ste liečený alkoholik. To musí byť úžasné povedať to šéfovi, keď si chce s vami pripiť na firemnej akcii. Majú to holt ťažké, aj keď si za to možu sami.

Já moc dobře vím co to je mít doma alkoholika z vlastní skušenosti. Muj fotr hodně pil a moje mamka si pak kvůli tomu našla jiného chlapa se kterým je šťastá, ale vídali se jinde protože on u nás stále bydlel. Nejhorší bylo, že od té doby začal chlastat ještě víc a mamce hrozně nadával a nemohla ho dostat z bytu. Ona by odsud odešla, kdyby byla sama, jenže se nechtěla vzát bytu kvůli mě a ségře abysme měli kde být. Nenáviděla sem ho a nenávidim taky to, že sem takový tele a nikdy sem ho neposlala někam, protože já nejsem takovej průbojnej člověk. Není s námi už skoro 3 roky za tu dobu nenapsal ani jednu sms natož aby zavolal a aspoň nám popřál k narozkám nebo k vánocům, ale mě to vůbec nevadí. Jsem ráda, že máme všechny už konečně klid. Taky mi to dalo práci se u toho při těch vzpomínkách, když sem to teď psala, nerozbrečet a hrozně se mi klepaly ruce...