Život s alkoholikem

Já jsem zažila alkoholika u jedné kamarádky. Nejprve říkal, že se o nic nejedná, jen něco slavili v práci, pak říkal, že s tím může přestat kdykoliv bude chtít. Potom ho kvůli pití vyhodili z práce a začalo peklo. Začal jí krást peníze a začal jí ze všeho vinit, že je úplně nemožná, ať je ráda, že ho má, že o ní nikdo ani nezavadí (mimochodem je to je to pěkná štíhlá VŠ zakterou se na ulici leckdo ohlédne, má velmi slušný post v práci a umí tři jazyky), nadával jí (kráva bylo asi tak to nejslušnější) a k facce nebylo daleko.Když chtěla, aby šel na léčení tak jí zmlátil, co si to dovoluje. Ke konci si již s totálně podrytým sebevědomím, kdy už věřila tomu, že za jeho potíže může sama, chodila půjčovat peníze, aby mu mohla koupit pití (pán pil jen koňak a whisky), protože se bála, že když domů nic nepřinese, tak jí zmlátí. Odešla od něj až když jí zlomil dvě žebra. Dnes je již v pohodě, má novéhom přítele a vůbec nechápe, jak a hlavně proč to tak dlouho snášela.

profil zasláno 22. 2. 2009 03:42:48citovat upozornit Taky musím reagovat na tuhle debatu...skoro rok jsem žila s alkoholikem,a musím říct,že jsem zažila peklo.Už jeho otec byl alkoholik,který naprosto odrovnal jeho matku jak psychicky tak fyzicky.Byla to chodící troska s totálně pošramoceným sebevědomím.Jeho otec byl 6x na lečení, vždycky se vrátil a po měsíci začal nasávat znovu.Jenom za ten rok co jsem s něma žila tam byl 2x.Když jsem konečně pochopila,že i můj přítel má problém bylo,už pozdě...já byla bezhlavě zamilovaná a myslela jsem,že jen já mu dokážu pomoc...tak jsem ze sebe nechala dělat vola...dívala jsem se jak se ničí chlastem,a když jsem něco řekla(ze začátku vztahu)říkal však já nejsem opilej(každý den musel mít nějaký alkohol)...na druhý den omlouvání.Po třech měsících začal pít ještě ve větší míře,a k tomu přidal nadávky,urážky.Ráno opět omluva a největší anděl,už se to nebude opakovat atd...já mu opět uvěřila....a tak to šlo dál,a já pořád ustupovala,omlouvala ho a věřila,že se kvůli mě se změní...ha,ha..po půl roce začlo peklo.....každý den opilej a k tomu agresivní...začlo to výhružkama,a skončilo to rozbitou hlavou....nejhorší na tom bylo,že i po tomhe jsem mu odpustila...za prvé jsem ho milovala,zní to divně...ale bylo to tak,a za druhé jsem neměla kam jít nebo spíš osamostatnit se-odpoutat se od něj.Rodiče jsem měla skoro 40km daleko,a chodit do práce a přespávat u druhých nepřicházelo v úvahu....tak jsem nechala to moje sebevědomí pomalu a jistě zadupávat do země.Chodila jsem se strachem domů co zase bude,a co mu bude vadit...hledal si úplné hovadiny aby mě mohl nadat,ponížit,dát mi facku...zničil všechen nábytek,ale jen ten co byl můj...ted když si to vybavuji bylo to šílené,ale zkušenost do budoucna čemu se vyvarovat obloukem.Jednoho dne mě došlo,že to nemá budoucnost,už mě přestalo bavit poslouchat,že on alkoholik není,a že léčení nepotřebuje...začla jsem si hledat podnájem,a odešla...bylo to těžký pro srdce,protože ikdyž se choval jak hovado,tak něco mě k němu strašně přitahovalo,ale mozek věděl že to nikdy nebude fungovat,a že bych za deset let byla jak jeho matka...začla jsem zase znovu žít,to co mě zakazoval(holiče,solárko,nehty,malování,cvičení)js em začla dělat...vrátila jsem se do normálního života.Je to,už čtyři roky...z toho kluka je chodící 40kg troska,bezdomovec sedící na lavičce s čučem za 2Okč v ruce...takže dianne99 dám Ti radu,veň nohy na ramena a prchej než se Tvůj přítel posune o další level...už ted to bude težké odejít,tak nečekej,až Ti pošramotí Tvoji duši ještě víc,a z vlastní zkušenosti....pokud by se chtěl léčit šel by hned...a bez výmluv,a ne jen kvůli Tobě...ale hlavně kvůli sobě!!!!přeji hodně sil...

obdivuji tě a děkuji..je to strašně těžké ale všem holkám tady opravdu děkuji

Člověk,který to nezažil , to nepochopí. Oni žijí jen vidinou toho se napít a to je pro ně to nejdůležitější. Můžete prosit, přemlouvat, nadávat, vyhrožovat. A je to k ničemu. Představte si to na jídle. Nadlábnete se, už fakt nemůžete,ale pořád máte chuť. Je vám zle, nadáváte si,jak jste nenažraní a že už nikdy se nepřejíte. No a když je vám, už ok,tak dostanete zase chuť a zapomenete na všechno,jak vám bylo zle. AAAAA zase to jede dokola.

Chtěla bych se zeptat kde začíná alkoholismus. Můj muž musí mít každý den aspoň to pivo. Jednou za týden bývalo, že se sešli v pátek v hospodě s kamarádama a dopadlo to tak, že došel domů jako kára. Máme dvě děti a už mě opravdu nebaví to abych se o ně stále starala sama. To že je závislej na chlastu si nedokáže přiznat a svádí to na mě. Je to věčnej kolotoč. Já alkohol nesnáším a když je z něj cítit, tak je mi odpornej a nenechám na sebe sáhnout a tím je zase druhý problém že s ním nechci spát. To že pije svádí na mě, že s ním nespím, ale já s ním nespím proto, že to z něj táhne. Už nevím jak dál.

Jakuta:
Jo, tak to už je chycenej.
Alkoholik bude všechno svádět na cokoliv, aby omluvil svou potřebu pít.

Pořád to mají "pod kontrolou", až už najednou je pozdě a vezou se v tom.

Jsou různé důvody, proč a jak lidi pijou.
Aby se dalo skoncovat s alkoholismem, musí člověk NEJPRVE přestat pít, a pak si může řešit své důvody.

Už jsem tady do vlákna "Alkoholismus a my, ženy"
psala svůj příběh.
Pila jsem čím dál víc, až už to bylo tak moc, že to prasklo.
Teprve až jsem přestala pít, mohla jsem vidět život reálně a vidět ty problémy, které k tomu vedly. A ty pak řešit.
Ale skutečně v opilosti se vyřešit nic nedá.

První ať alkoholik začne abstinovat , a potom teprv řešit to, kvůli čemu (údajně) pije.

A v tom je háček. Když mu řeknu, že by se měl jít léčit, nebo mu začnu vyhrožovat, tak na mě vyjede, že mu žádný ultimáta dávat nebudu. Je to pořád dokolečka. A tvrdí, že se piva nevzdá pro mě je to už slaboch. Tímto ve mě ubíjí veškerou lásku co ještě zbyla. Nevím jak dlouho s ním ještě vydržím. Měsíc bez alkoholu je pro něj nemyslitelný. To mi akorát včera řekl, že měsíc nebude pít, ale musím s ním každej den spát. To bych nedokázala zase já a on to moc dobře ví

jakuta
pokud spolu nejste 30 let, tak bych brala nohy na ramena. Je to pořád dokola jak píšeš - sex není protože z něho táhne jak ze sudu, on říká že pije proto že není sex... Uvidíš že to dopadne tak, že při vyslovení slova postel se začneš osypávat, totálně ti všechno zhnusí.
Pokud je mu hospoda, pivo a kamarádi bližší než ty, opusť ho. Dopadneš tak, že na něj celý život budeš čekat jestli dojde z hospody, budeš sedět doma.
Vím o čem mluvím, věř mi. Za zničený život to nestojí. Raději změnu co nejdřív. Ten člověk si tě nezaslouží.

Mám taky jeden příběh, i když se trošku vymyká těm, co zde píšete vy.. Alkohičkou je matka mého přítele.. Já jsem s přítelem již 4 roky, bezvadně nám to klape, všechno je super, až na... matku!! Ta je teda šííílená... první dva roky jsem tvrdila příteli, že jeho matak má problém! nechtěl o tom ani slyšet!! prý se tím jen občas uklidňuje! Ale: vždy, když se opila, tak mu řekla, že je to hajzl, spratek, ať táhne někam, byla sprostá, zlá a ponižovala všechny kolem sebe. Druhý den jako anděl a přítel jí okamžitě odpustil... když se to stalo poprvé a já zažila, jak je na něj matka zlá- nevěřila jsem vlastním očím, tohle jsem já u rodičů nikdy nezažila... myslela jsem si, že už s ní nepromluví, dokud se ona neomluví... druhý den jí volal a to bylo samé ahoj maminko, jak ti je? krásně jsi se vyspinkala a ŤU ŤU ŤU!!!! hrůůůza!!!! já jsem nechápala, jak se může tahle ponížit!! takže když se někdy hádáme, tak je vůli ní. Přítel má sestru a to je to samé, pořád nadávky a druhý den pohoda, zase zle a druhý den kamarádky.. pak je třeba týden na mol a týden brečí a má depky a omlouvá se. Svádí to na rozvod a na to, že jí nikdo nepomáhá a bla bla... přitom přítel za ní dělá občas její práci(ona podniká), takže zboží za ní vykládá on, vyřizuje nějaké věci a je vždy po ruce, když ona pískne.. Teď už tedy přiznali, že je alkoholička, ale pořád za ní lezou a nenechaj jí, ať se v tom taky chvíli máchá! Mě to hrozně vadí, ale už o tom nemůžeme ani mluvit, protože se vždy jen pohádáme a přítel na mě uhodí, že já to neznám, že moji rodiče nejspu rozvedení a že ona je na všechno sama aje chudák. A navíc, je to přeci máma... Dokonce jsem jí to jednou řekla, že jen chlastá a je zlá na svoje nejbližší, tak mě vyhodila a půl roku se mnou nemluvila.. přítel se mě ani nezastal a jezdil tam sám..

Tak jak byste tohle řešily??

jakuta
plané vyhrožování je to nejhorší, co pro sebe i pro něho můžeš udělat ... je mu jasné, že to nemusí brát vážně

jsou to smutné zkušenosti co tu píšete,, také jsem se s tím setkala u nynějšího přítele,, až kožní potíže ho vylekaly tak, že pití omezil na únosnou úrovéň, tvrdý vyloučil,,víno minimálně,,pivo občas,,ano oni na to musí přijít sami )držím všem palce

jo jak začnou mít zdravotní problémy, tak se teprve potom vzpamají. Že ničí všechny kolem sebe, to jsou v pohodě, ale jak sami pocítí nějakou bolístku, tak už jsou ochotni i omezit pití. Prostě jsou to většinou sobci - myslí akorát na sebe.

eva1960

Přesně !!