Vztah na dálku, oddělená domácnost, nebo společné soužití?

Žijeme s manželem ve společné domácnosti a vyhovuje mi to. V dnešní době se lidé často míjejí, neumím si představit, že bychom se viděli ještě méně.

lucinkaf
v pohodě, nebereš mi iluze, já tohle už nějakou dobu řešim, a beru si je sám taky nevim co a jak... vnímám to stejně jako ty, snažim se hledat cesty abysme se viděli aspoň chvíli, ale už mě to nebaví... ale v době, kdy to bylo v pohodě, tak jsem si řikal, že by to mohla bejt možná i ta pravá... tak se mi zase nechce o ní přijít jen proto, že jsem nepočkal ještě tejden... a pak další tejden... a další tejnden... a pak to vypadalo že bysme se viděli, ale něco do toho vlezlo... a pak zase tejden, pak mi napsala, že je ráda, že jsme se spolu neviděli, že měla čas na sebe a řešit svoje věci (byla ve dvou 3letých vztazích za sebou, ten poslední skončil někdy na začátku roku), a pak zase tejden, atd...

mno, když to vezmu kolem a kolem, tak kromě mejch pocitů mě to vlastně nijak nezatěžuje... a moje pocity jsou moje záležitost, nikoli její, tudíž je to z tohohle pohledu můj problém... i kdybych to ukončil, tak se budu chovat stejně... stejně mi ta holka bude chybět, stejně budu žít dál jako doposud, stejně si nebudu dávat inzerát na seznamku... takže se postupně posouvám k pocitu, že to prostě nechám plynout, budoucnost ukáže... třeba potkám nějakou jinou, a třeba si tahle urovná svůj život a zase mě do něj pustí

to je ta otázka... jakou definici má vztah?

jirik
já vím, týden k týdnu a pomalu je z toho půl roku. Zkus si s ní promluvit, řekni jí o svých pocitech a jak váš vztah-nevztah vnímáš a ona ať ti narovinu řekne, jak se k tomu staví, že nevíš, jestli má vůbec cenu čekat, že o ní stojíš, ale na vztah že prostě musí být dva. Tak nějak jí dát trošku nůž na krk. Já sama to ráda nemám, ale z vlastní zkušenosti vím, že když něco dlouho trvá a trvá to bez nějaké odezvy, je lepší ten nůž na krk dát, ať už to dopadne podle mých představ, a tím líp, anebo naopak, ale vím, na čem jsem. A netýká se to jen vztahů. Takže držím ti palečky, vem telefon, zavolej jí, že se nutně potřebuješ sejít a pokud se bude vykrucovat, klidně začni po telefonu. Jen když bude sedět proti tobě, uvidíš její reakce, které samy o sobě dost napoví

nevím, jak definovat nějak obecně vztah, každý na to má jiné parametry, ale v mých očích vztah tvoří dva lidé, kteří se mají rádi, kteří se milují nebo prostě vůči sobě mají nějaký jiný příznivě nakloněný vztah, kteří se vídají, řeší spole problémy a starosti a naopak spolu slaví úspěchy a prožívají radosti, kteří se navzájem podrží a kteří spolu vytvářejí nějakou hodnotu, nějakou budoucnost, celek, pak třeba i rodinu...

Ja mám přítele ve Francii. Vïdíme se min. dvakrát za měsíc a když má on nebo já prádznidny, jsme spolu pořád.
Když se dva mají rádi, vztah na dálku má šanci vydržet. Není to zase tak strašný, spíš se to docela prodraží...

Laky
Asi je to opravdu o zvyku. A já si ještě pořád zvykám. Prostě mi to společné usínání a probouzení chybí. Ale to Tvé pijeme spolu kafíčko taky dobře znám, máme pokud je třeba v německu dvě hodiny hovoru zdarma, takže je spolu většinou o povinných pauzách prožvaníme do poslední minuty. Aspoň takhle se spolu radíme před většími rozhodnutími. Ale stejně je to tu prostě převážně na mě.
Ale jak jsi sama napsala, s tím úklidem je to jiné když tu jsem sama, a vaření...asi se fakt najdou i kladný stránky.

něco v tomhle smyslu jsem jí psal, odpověděla mi že o mě zájem má, ale že teď nemá na vztah ani čas, ani myšlenky... a že pokud bych měl pocit, že mě brzdí, nebo bych potkal nějakou jinou holku, že se mám rozhodnout podle toho, co cítim, a na ní nemam brát ohledy... což když vezmu objektivně, tak oceňuju jednak férovej přístup, a i to, že nemá potřebu mě vlastnit... ale na druhou stranu, chybí mi z její strany dobrovolně projevenej zájem... ale podle jejích slov, kdyby ke mě nic necítila, tak už spolu dávno nekomunikujeme... takže na jednu stranu, jsou věci, který mi chyběj, ale když jsem se "vyvztekal", tak mi došlo, že pokud je ta pravá, tak jestli spolu budem o měsíc víc nebo míň, je v celkovym souhrnu života pakatel

podle tohohle splňujeme definici vztahu

tohle k tomu je moje představa "ideálu"... myslim si, že by to s ní jít mohlo, jen to teď nějak pokulhává

To mě nechybí protože usínám s knihou dost pozdě a manžel pokud je doma tak už dávno spí a ráno zase pozdě vstávám,kdy mě budí s tím,že mi uvařil kafe.
Spíš mi chybí právě to "žvanění" u ranní kávy a to řešíme po netu i s webkou.Pokud teda zrovna nejede.Telefonujeme taky často,sice zdarma nic nemáme,ale hovory přes vodafon nejsou taková tragedie finančně.

Jednoznačně upřednosťunuj mít ho doma. Mám zkušenosti i se vztahem na dálku, přes týden práce každý v jiném městě, vikendy společné, ale to není ono.

jirik
no ono je fakt, že když k tomu přistupuje takhle, teda relativně férově, tak proč nezkusit dát tomu volný průběh. Sám říkáš, že tím, že by odešla, by se víceméně nic nezměnilo, asi by ustaly telefonáty, tak asi bych to také nechaal plynout s tím, že bych věci nechala náhodám a novým kontaktům bych se nevyhýbala. A kdyby přišel někdo jiný, špatné svědomí bych neměla a stejně férově to řekla tomu protějšku. Tak to zkus, nech věci plynout, sem tam si někam zajdi, a pokud se nějaká slečna bude chtít seznámit, nebraň se, kdybych nebyla zadaná, samotnou by mě zajímal kluk s takovými názory, jako máš ty

no, to říkám většinou někomu, na kom mi ani tak nezáleží - takové to vyšumění

mno asi tak... když to vezmeš kolem a kolem, tak v zásadě nemám jinou možnost... buďto to odpískám rovnou, a nebo tomu nechám volnej průběh... už jsem zkoušel i to, že jsem na ní působil a snažil se jí přimět, aby si na mě udělala čas... ale když to vezmeš kolem a kolem, pokud ona cítí, že i kdybysme byli spolu, že by to nebylo ono, tak je možná lepší se nevidět... jen mě osobně trošku mrzí, že ani nechce dát šanci mě, abych zkusil jí dokázat, že i když má blbou náladu, že jí můžu v něčem pomoct, aspoň tu náladu trošku zlepšit... procházka po lese dělá divy

oooo, děkuju ty názory jsou fajn, akorát ta cesta k nim nebyla vždycky úplně ideální, a ne vždycky je člověk hrdej na ty věci, který na tý cestě dělá