Vztah na dálku, oddělená domácnost, nebo společné soužití?

vzťah na diaľku po zlej skúsenosti už nikdy

ale za b) sa mi páči tak nejako si to v budúcnosti predstavujem

Tak já mám v podstatě vztah na dálku. Přítel jezdí s kamionem, domácnost máme společnou ale doma bývá jen na víkendy. Stýská se mi, chtěla bych ho mít doma denně, usínat u něj každou noc... Je toho hodně, ono i veškeré zařizování je tak vlastně jenom na mě. Na víkendy si nikdy ani nechci nic plánovat, abych si ho aspoň ty dva dny užila. Hned bych měnila a měla ho doma večer co večer.
Ale má to jednu výhodu, nemusím denně vařit

no právě, já si domů žádnýho chlapa nastěhovat nechci, proto se ptám, tedy tímto způsobem, jestli jsem normální
mám dítě odrostlé, a i kdybych připadně měla dítě s patrnerem, tak ho tak nějak doma nepotřebuju
představa toho, že ho mám doma /muže/ a mě děsí

nápodobne

ja dieťa nemám,no ani neplánujem a význam mať chlapa každý deň doma žiaden nevidím...
stačia mi spoločne strávené chvíle, keď máme obaja náladu a potom každý do svojho..

Tak já jsem na tom stejně 1EPE, ale mohu říct že mi to naprosto vyhovuje . Máme to takhle 13let ale třeba až budu o něco starší tak budu chtít aby byl doma. Neměnila bych.

zdena73
Tak já si zase řikám, že třeba až budu starší, tak tomu teprve přijdu na chuť.

já jsem měla vztah na dálku 5 let a bylo to hrozný
za 1. vždycky když jsem ho potřebovala nebyl doma..úmrtí člena rodiny, nemoc /byla jsem dlouho nemocná, nemohla jsem ani chodit, nakupovat atd.a on nikde
2. dost jsme se vždy odcizili, ikdyž jsme si volávali
3. pak jsem si uvědomila, že až budu mít dítě, to dítě by bylo chudák, pořád bez táty..jen víkendy, občas v týdnu, prostě jsem chtěla otce mích dětí mít doma, děti jsou na rodičích závislí a milují je....nelituju toho rozchodu po 5 letech a už bych do takovýho vztahu nešla (měli jsme se finančně velmi dobře, ale peníze pro mě nejsou všechno)

No právě až budu o něco starší tak mi zase odejde syn ( bude mít svoji rodinu atd...) nebude se mnou věčně tak si myslím že mi to začne vadit.

zdena73
Nevím jak starého syna máš, ale holkám je osm a pět a kdyby mi s nimi pomohl, byla bych vděčná. On se teda sakra snaží, ale bohužel to jsou jen ty víkendy (nechci vypadat nevděčně, ale chápeš mě, ne?). A další věc, jak psala Ambra , když jsem nemocná, pořád leží všechno na mě, žádný léčení se v posteli, holky musí někdo vozit do školy a školky. Kolikrát si nevím s něčím rady, je naštěstí na telefonu, ale tak prostě by mi bylo milejší kdyby byl s námi.
Ale zase hodně často slyším, že si nezevšedníme, no snad na tom něco bude. Každý čtvrtek se těším jako malá kdy už se mi konečně vrátí...

Synovi bude 17

Tak to vím o čem mluví a ty ke všemu mu máš dvě děti to dvojnásobná starost

Letos v lednu jsem byla na operaci a to mi pomáhal syn ale to mu je o dost víc něž tvojim holčičkám. Absolutně tě chápu.

Tak tohle znám velice dobře když jsme dělal byt rekonstrukce tak to bylo jen na mě.

zdena73
A ty společný víkendy bych nevyměnila za nic na světě!

No jo, tak to už je skoro dospělý chlap, tak to už v něm máš asi oporu. To vlastně doma chlap máš, tak je jasný, že zvládáš

To je přesně ono. Sama ženská. A když si pak miláček vezme dovolenou, tak jí tráví věcma na který jsem sama nestačila, takže malování, opravy vysvače, ulomených dvířek od skříní, přestavba dětského pokojíčku... No fakt aktivně strávená dovča

Tak my s partnerem bydlíme, žijeme spolu rozhodně bych neměnila, jsem naprosto spokojená nedovedu si představit, kdyby byl věčně v tahu a doma třeba jen víkendy..

Dříve jsme každý bydlel jinde a navštěvovali jsme se, vydrželo nám to rok a nějaký měsíc, pak jsme se sestěhovali a teprve pak to začalo být to správné, takže a) vztah na dálku nikdy, to už jsem si užila, b) každý ve svém ano, ale na začátku vztahu, což by mělo časem vyústit v c) společnou domácnost

Dá se zvyknout na cokoliv . Já už si zase neumím představit že by byl stále doma. Prostě každý člověk je originál a každému vyhovuje něco jiného.