Vztah na dálku, oddělená domácnost, nebo společné soužití?

matadi
Tak pokud se chce stěhovat on, tak to můžete zkusit. Nevím, jak jste spolu dlouho atd. Já mám teda 12letého syna a nedovedu si představit, že bych mu řekla, že se stěhujeme. Nebo vydržet ještě 2 roky- dcera bude dospělá a můžeš za ním. Pokud ho miluješ a nechceš ho stratit, tak ať jde k tobě. Pokud to nezkusíš, nebudeš vědět, jaké by to bylo.

rover

no právě, on má zase strach z toho, že by tu neměl žádnou práci a žádný plat a musela bych ho živit (a na rovinu, do toho se mi taky moc nechce)

matadi
No to chápu. Tak ať rozhodí sítě na práci a potom se stěhuje. Je to složité a věř, že v tom nejsi sama. Asi bych to nějak nehrotila. Nechala bych to jak to je a ono se to nějak vytříbí. a nebo si najdi chlapa v místě bydliště. Nikdy to nemůže být jednoduché že?

matadi
tak tahle situace neni snadná, pokud on bydlí v nájmu a v bytě, a ty ve vlastním domě, tak by bylo příjemnějši, kdyby se on přestěhoval k tobě... můžete zkusit ať si vezme třeba tejden nebo 14 dní dovolenou, a můžete si vyzkoušet, jak by se vám s dcerou dohromady bydlelo (pokud by se tomu testu dcera moc nevzpouzela )... on se může snažit najít práci někde v okolí (ať žije internet, na úřad práce musí každá firma hlásit volná místa), ty taky můžes rozhodit sítě... určite bych to nehrotil, žádný uspěchaný rozhodnutí, který by se blbě braly zpátky... je zvláštní, že ani na ty víkendy se nemůžete vídat pravidelnějc, je otázka, jak moc to oba (nebo jeden z vás) opravdu chcete...

Mně z příspěvků co jsem od tebe četla i v jiných tématech připadá, že se spíš nechceš vrhnout do společné domácnosti s chlapem... takže to řešíš v podstatě vztahem na dálku.
Asi bych se pokusila rozšířit kontakt i na víkendy, snad celý víkend nepereš a nezahradničíš a dcera tě taky nepotřebuje každou minutu. Nastavit to například tak, že jeden den z víkendu si jednou za 14 dní vyhradíte na společný výlet či návštěvu. Myslím, že se tak i lépe poznáte.
Určitě nedělej unáhlená rozhodnutí - on pustí byt, přestěhuje se za tebou a ty ho budeš živit. Nebo se s dcerou přestěhuješ ty za ním, zpřetrháš vazby a pak třeba zjistíš, že to není to co chceš.... Prostě to zkus vydžet ještě nějakou dobu, s tím že budete v kontaktu co nejvíc (víkendy), a když to vydrží a poznáte se blíž tak třeba řešení přijde samo. Nebo to utni, pokud máš už teď pochybnosti a pocit, že to nikam nepovede.

my žijem spolu už skoro dva roky v jedné domácnosti,občas má víkend každý zvlášt,občas přítel jezdí do zahraničí pracovně.třeba na týden, je to jak kdy ,minulý rok byl 14 dní,14 dní pryč.ale trvalo to jen 3 měsíce.
vztah na dálku bych nechtěla ani náhodou.
nehledě na to že až bude dítě,bylo by v podstatě bez táty,zdá se mi to vůči tomu děcku sobecké,že já se bez chlapa doma obejdu,ale co to dítě?a táta ho neuvidí vyrůstat,a možná si k sobě ani neutvoří pořádnej vztah.

jirik

no teď od dalšíno měsíce bude měnit práci, takže i ty víkendy by mohly být častější (v téhle musel někdy i o víkendech, za to v týdnu volno - což taky nebylo moc praktický)

jinak máme naplánováno týden dva v červnu, že by bydlel u mě, - než dokončí dovolenou a nastupí do nové práce

danyjelka

já bych to tak chtěla utáhnout ještě tak max. rok, dva, než mi dospěje dcera ( z mého pohledu mi to přijde i logické, z jeho pohledu, že když mě miluje, že by se mnou chtěl být pořád - čemuž se nebráním, jen mám ještě zodpovědnoust za dceru, a taky musím nějakým způsobem brát zřetel na její život a její zájmy)

ohledně společných víkendů - jasně, že nepracuju doma od rána do večera
prakticky to vypadá tak, že v pátek večer přijede, jde za kamarádkama, vrátí se v noci nebo ráno, v sobotu nákupy, prádlo, k rodičům - tam jsme většinou do večera, večer spolu koukáme na televizi, popř zajde někam s kamarádkou a neděle je vaření, uklízení, žehlení, balení, koupání, relax a v pondělí ráno po čtvrté vstává a odjíždí
ono toho času s ní taky moc není, proto se snažím ho nedělit a ještě s někým dalším (i když by to šlo)

předpokládáme že se vezme, svatba je víceméně plánovaná na letošní léto a už se vyřizují dokumenty - jen to bydlení a ta práce mě děsí (a jeho taky)

tenhle ten způsob života mi nevadí, vím, že se to bude muset řešit, ale osobně bych to nechala na dobu, až budu těhotná

Jako těhotné se Ti bude chtít zařizovat takovou kupu věcí kolem stěhování, práce, nutných vychytávek v bytě? A co když se pak ukáže, že spolu pod jednou střechou žít nedokážete, a Ty už budeš čekat dítě? Tak to mi připadá o dost méně rozumné, než to zkusit už teď na zkoušku.

Zkusila bych to teď... snad i s případným dojížděním. Známý dojíždí za prací autem denně 100 km. Je to asi náročné, ale funguje tak už x let. Občasné vídání je jiné než žít trvale pod jednou střechou.
Pokud vám to bude fungovat ve společné domácnosti, může si zkusit najít práci u tebe ve městě.
Bydlení bych řešila jako poslední - tj. jak se vejdete nebo nevejdete.

Sama jsem zažila dojíždění rok (vzdálenost 200 km) a bylo to fakt náročné. Nemohla jsem se dočkat společného bydlení. Stěhovala jsem se já za ním, skočili jsme do toho rovnýma nohama (nebylo to takové to nejdřív dva dny u něj pět dní doma, pak čtyři dny u něj tři dny doma atd, rovnou jsme spolu začali bydlet, i když jsem často jezdila za mámou). Asi nám to vyšlo... nebo zatím vychází.

Tak jste mi tady úplně rozcupovaly to že sem si myslel že něco mám.Nejsme milenci,nevoláme si,ani žádné sms,"jen si píšem" přes emaily že bysme ten vztah mít mohli,už rok a měsíc.Nejspíš sem fakt takový trouba,že tomu že můžem mít vztah ještě pořád věřím.Sem rozvedený,děti mám dospělý,takže bydlím sám.Ona je rozvedená s dvěma dětmi,menší ještě nechodí ani do školy.
A ještě jsme se ani na živo neviděli,známe se jen z fotek co si posíláme.Trochu potíž je v tom,že bydlíme od sebe 500 km (Ostrava-Boleslav).Podle toho o čem tady píšete začínám mít pocit že bysme to měli vzdát,protože nemáme ani z daleka to co vy někteří a já si myslel že jdeme k sobě pomalu krok za krokem,,,a vám co pořád nevíte jestli jo nebo ne bych radil - zkuste to,už něco máte ...

já teda nevim, myslet si, že mám vztah s někým, koho znám rok, a ještě jsem ho neviděl osobně, ani jsem neslyšel jeho hlas, je docela hodně velkej optimismus... vzdálenost je omluva, ale když se znáte rok, tak mi to přijde spíš jako výmluva... ale třeba to vnímám jinak, nemám patent na pravdu

no my s přítelem jsme přes týden spolu, o víkendu jak kdy, většinou jsem u rodičů. No každopádně já pořád ještě studuju, takže to beru jako přechodnou variantu. ze společného bydlení "na čisto" mám pořád ještě obavu, ikdyž všechno přes týden klape. třeba k tomu z pár let dospěju, přecijen je mi 20... no a teď máme prázdninový vztah na dálku, přítel odjel pracovat mimo.

Náhodou jsem našla tohle téma a ráda bych se přidala.
S přítelem jsme 4 roky a letos už spolu chceme bydlet. NIKDY V ŽIVOTĚ JSEM SE NA NIC TOLIK NETĚŠILA! Zatím oba bydlíme u rodičů, ale je to 2 hodiny cesty a vážně to není legrace. Už teď se občas rozbrečím, protože mi chybí, zvláště při usínání a když jsem vyčerpaná a mám pocit, že je toho na mě moc... Po čtyřech letech je opravdu více než na čase.

Ahoj můj přitel minulý rok v červenci odjel do ciziny kvůli práci , jezdí domů jak může, jednou za měsíc , ale někdy to jde třeba až za dva měsíce, shání nám tam byt aby jsme mohly vycestovat za ním, já a dvě holčičky, no není to vůbec jednoduché, ale dá se to člověk je kvůli lásce tolerantní, jak se řiká láska hory přenáší, myslím že náš vztah to jenom upevnilo, i ten jeho úlet tam.

Já jsme s prvním partnerem byla třeba jen tři dny za celý měsíc. Vztah trval 9 lět a už nikdy nechci nic takového. Se současným partnerem se vidíme jednou za týden o víkendech, ale budeme se stěhovat do města, kde pracuje...chceme být spolu každý večer.